Byl to jednoduchý dotaz: „Co je to Taliban?“. Mezinárodní výzkumný tým položil tuto a další otázky tisíci dospělých televizních diváků v jedenácti zemích po celém světě. V Evropě většina respondentů věděla, že Taliban je islamistická teroristická organizace, v Austrálii a Kanadě téměř polovina respondentů odpověděla na otázku správně. Ve Spojených státech ale pouze 17 procent znalo správnou odpověď.

Toto a další zjištění vedla Torila Aalberga a jeho kolegy z katedry sociologie a politických věd na Norweigian University of Science nad Technology k závěru, že existuje přímá souvislost mezi množstvím pokrytí zahraničního zpravodajství, tzv. hard news, a úrovní znalostí občanů o zahraniční politice. Čím více zahraničního zpravodajství televizní stanice vysílají, tím více je populace informovaná o zahraničních věcech.

Výsledky studie zveřejněné v červnu v časopisu Journalism Studies ukázaly, že zejména ve Spojených státech existuje značný nesoulad mezi nabídkou zahraničního zpravodajství a poptávkou po těchto formátech. Jak výzkumníci poukazují, Američané se zajímají o zahraniční věci, ale televizní zpravodajství poptávku veřejnosti po zprávách ze zahraničí téměř vůbec neuspokojuje.

Výzkumný tým se zabýval nabídkou a poptávkou po mezinárodním televizním zpravodajství v Austrálii, Řecku, Velké Británii, Indii, Itálii, Japonsku, Kanadě, Kolumbii, Norsku, Jižní Koreji nebo ve Spojených státech a analyzoval vliv úrovně pokrytí zahraničního zpravodajství na znalosti veřejnosti v této oblasti. Aby mohli dané téma důkladně analyzovat, Aalberg a jeho kolegové provedli kvantitativní obsahovou analýzu a dotazníkové šetření na kvazireprezentativním vzorku v každé z jedenácti zemí.

 V každé zemi byly zkoumání podrobeny dvě hlavní večerní zpravodajské relace u předních televizních stanic. Ve všech zemích zahrnutých do studie kromě Spojených států a Kolumbie výzkumníci obdrželi soupis zpráv vyrobených televizí veřejné služby i komerčními poskytovateli vysílání. Navíc výzkumný tým prostřednictvím společností YouGovPolimetrix, která se specializuje na výzkum trhu, provedl v devíti zemích online průzkum. V Kolumbii byly provedeny osobní rozhovory, v Řecku se rozhovory konaly po telefonu.

 Respondentům průzkumu byly kladeny dotazy týkající se jejich zájmu o domácí a zahraniční zpravodajství, stejně jako šest otázek týkající se faktických detailů o událostech ze zahraničního zpravodajství, které se staly v měsících těsně před provedením průzkumu, včetně konkrétních míst a jednotlivců.

Poznáte Putina?

Tři z položek se týkaly západních zemí, zbývající tři se vztahovaly k Asii. Když respondenti dotazníkového šetření měli identifikovat ruského prezidenta Vladimíra Putina, německou kancléřku Angelu Merklovou a generálního tajemníka OSN Ban Kimoona, byly k výzkumu použity také fotografie. Závěrečné tři otázky se týkaly kodaňského summitu, thajských Červených košil a Talibanu.

Podle očekávání věnovaly zpravodajské programy ve všech jedenácti analyzovaných zemích větší podíl pokrytí domácímu zpravodajství než zahraničnímu. Výzkumníci citovali dříve provedené studie, jejichž výsledky poukazovaly na postupný propad v pokrytí zahraničního zpravodajství v mainstreamových mediích nejen ve Spojených státech, ale také v Evropě. Tento trend existuje jak u televizního vysílání, tak u tištěných médií.

 Aalberg a jeho kolegové zmiňují studii provedenou britským Media Standards Trust, která uvádí, že zatímco v roce 1979 bylo v britských novinách 20 % obsahu věnováno zahraničnímu zpravodajství, do roku 2009 se toto číslo zmenšilo na pouhých 11 %.

 Domácí zprávy vedou nad zahraničními

Obecně se všechny analyzované zpravodajské pořady více soustředily na domácí zemi než na zahraničí, nicméně byly identifikovány značné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Například zpravodajské pořady ve Velké Británii, Norsku a Kanadě věnovaly relativně velkou část zpravodajství zahraničním zprávám (přibližně jednu třetinu).

 Na druhou stranu Spojené státy (14 %), Indie (13 %) a Austrálie (12 %) se objevily na opačném konci žebříčku a to zejména proto, že místní media mnohem více pokrývala zpravodajství z domova než ze zahraničí.

 V pěti z devíti zemí zahrnutých v této studii kanály veřejné služby vysílaly více zahraničního zpravodajství než jejich komerční protějšky. Vedlo Norsko, kde se 36 % zpravodajství hlavního veřejnoprávního vysílání týkalo zpráv ze zahraničí, zatímco u hlavního komerčního kanálu to bylo pouze 27 %.

 Naopak komerční televizní stanice v Itálii, Jižní Koreji a v Japonsku vysílaly více zpráv ze zahraničí než media veřejné služby v dané zemi (v Itálii 29 % vs. 18 %, v Jižní Koreji 27 % vs. 16 %, v Japonsku 23 % vs. 14%).

 V souvislosti s výsledky předchozích výzkumů, které uváděly, že programy televize veřejné služby věnují větší podíl svého obsahu zahraničním zprávám než komerční média, byli výzkumníci „celkem překvapeni“ heterogenními výsledky své mezinárodní studie.

Hard news vs. soft news

V tomto ohledu je velice důležité, že rozdělili výzkum pokrytí zahraničních událostí podle obsahu zpráv na hard news a soft news. Hard news jsou v tomto případě charakterizovány jako zpravodajství o tématech, jako je politika, ekonomika a společnost, zatímco soft news se týkají zajímavostí, jako jsou celebrity, sport a další zábava. Podle očekávání studie také odhalila, že analyzované kanály veřejné služby věnovaly větší část zpravodajství pokrytí hard news (56 %) než komerční stanice (41 %).

 Existují ale výjimky. Například v Norsku a v Itálii veřejnoprávní a komerční televizní kanály vysílají přibližně stejné množství zahraničních hard news (v Norsku 65 % vs. 65%, v Itálii 49 % vs. 48 %), stejně tak množství soft news je také téměř shodné pro oba kanály v obou zemích (v Norsku 11 % vs. 12 %, v Itálii 24 % vs. 21 %). Nicméně výsledky studie odhalily, že komerční televizní trh obvykle poskytuje svým divákům méně zahraničního zpravodajství na témata týkající se politiky, ekonomiky a společnosti.

Podle výsledků studie televizní diváci v Řecku, Spojených státech a Austrálii získávají při sledování místních televizních programů nejmenší množství zahraničního zpravodajství, i přestože se o zahraniční zprávy zajímají více než diváci v ostatních devíti analyzovaných zemích. V Řecku 59 % respondentů uvedlo, že se zajímají o zahraniční věci, ve Spojených státech to bylo v 52 % případů, v Austrálii u 49 % odpovědí. 

Lidé chtějí o zahraničí vědět víc, než se jim nabízí

Často se uvádí, že malá frekvence zpráv z mezinárodního prostředí je výsledkem tržních mechanismů, tzn. že výroba zahraničního zpravodajství je příliš drahá a že publikum se o něj nějak zvlášť nezajímá. Nicméně výsledky této mezinárodní studie ukázaly, že v některých zemích existuje značný nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po zahraničním zpravodajství. Podle autorů studie relativně vysoký zájem o zahraniční věci u respondentů ze Spojených států a Austrálie naznačuje, že novináři ne vždy svému publiku dávají to, co požaduje.

Studie také ukázala, že pokrytí zpravodajství z mezinárodního prostředí ovlivňuje úroveň znalostí populace v dané zemi týkající se zahraničních věcí. To znamená, že čím lépe televizní kanály informují své publikum o politice, ekonomice a společnosti v zahraničí, tím více publikum o těchto tématech ví.

  Tento článek byl přeložen z anglické verze původního německého textu s názvem Zuschauer wollen mehr übers Ausland wissen.