Young Radio Reporters

Únor 27, 2014 • Mediální žurnalistika • by

Mladí rozhlasoví reportéři využívají svou šanci. Český rozhlas ji nabídl jako první.

 Snem začínajícího novináře je dostat se do terénu na velkou akci. Mladí rozhlasoví reportéři, kteří se účastní stejnojmenného projektu (Young Radio Reporters; YRR), takovou příležitost dostali. Momentálně jich je osm a pokrývají světové poháry v biatlonu, které se konají pokaždé na jiném místě. Úspěšně tento formát otestoval Český rozhlas na Mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě začátkem roku 2013.

 Předobrazem současných mladých reportérů, kteří se na projektu Young Radio Reporters podílejí, se stala Klára Hausmannová. Po dohodě s Českým rozhlasem, který byl host broadcasterem této významné sportovní akce, spolupracovala na mistrovství světa v biatlonu po celou dobu jeho konání. Nahrávala tiskové konference, zpovídala sportovce v mix-zóně v několika světových jazycích a o svých zkušenostech psala blog, často doplňovaný fotografiemi. Natočené rozhovory a zvuky umisťovala do speciální výměnné platformy EBU, kde k nim měli přístup i novináři a média, kteří na akci nebyli.

Podobnou náplň práce mají také současní mladí rozhlasoví reportéři. Meze jejich iniciativám a nápaditosti se nekladou. Koordinátor projektu Christophe Pasquier z Euroradia (EBU) vysvětlil, čím je tento projekt výjimečný. Zázemí mladým reportérům vytvořilo Euroradio (EBU), Mezinárodní biatlonová unie (IBU) a Mezinárodní asociace sportovních novinářů (AIPS), tedy tři různé organizace: mezinárodní profesní federace, mezinárodní sportovní organizace a vysílatelé. Young Radio Reporters dává šanci mladým novinářům, má reálné výstupy a cestuje napříč zeměmi. Podobné snahy existovaly a existují, například na Tour de France, na olympijských hrách pro mladé nebo v rámci šampionátů, které pořádá UEFA, nicméně všechny byly orientované na středoškolské a vysokoškolské studenty nebo chybělo propojení mezi nimi a reálnou novinařinou.

Proč je taková iniciativa důležitá pro Mezinárodní biatlonovou unii, vysvětluje její ředitel pro komunikaci Peer Lange: „Jako mezinárodní federace chceme ukázat, že si jsme vědomi důležitosti médií pro náš sport. Biatlon je disciplína, která vypadá dobře na obrazovce, ale možnosti poslouchat o ní při jízdě autem nebo jiných činnostech jsou o mnoho širší, a my chceme posílit takovou infrastrukturu a podporovat tento směr mediální komunikace. Dalším důvodem je, že chceme, aby se mladí lidé dívali na náš sport a dávali nám zpětnou vazbu, jak tento sport vnímají, jaké jsou naše mediální výstupy směrem k veřejnosti a podíleli se s námi na dalším rozvoji.“

Projekt Young Radio Reporters začal 22. listopadu 2013 ve švédském Östersundu a celá šňůra skončí v norském Oslu 23. března 2014 (v každém místě konání světového poháru pracuje jeden mladý reportér). Například, když úspěšná biatlonistka Gabriela Soukalová zvítězila v závodě na 15 kilometrů v Östersundu, mohl reportér Tomáš Kohout, toho času v České republice, pracovat s vyjádřením sportovkyně v češtině. Zvuk dodala Petra Svenssonová, která byla první v řadě mladých reportérů, a to právě ve Švédsku. Takto jí Tomáš Kohout děkoval na Twitteru:

Petra Svenssonová odpověděla Českému rozhlasu na několik otázek. Nejprve ale vyzpovídejme Kláru Hausmannovou, u které to všechno začalo vlastně už začátkem roku 2013 v Novém Městě na Moravě, i když ještě mimo rámec projektu Young Radio Reporters.

 

Mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě – velká sportovní akce, množství sportovců a novinářů. Kláro, bylo pro tebe první podobnou akcí, které si se účastnila? Co bylo tvým úkolem?

MS v Novém Městě pro mě bylo první (a zatím poslední) velkou mezinárodní sportovní akcí, které jsem se zúčastnila. Překvapilo mě, jak byli všichni milí a vše fungovalo jako na drátkách. Mým úkolem bylo nahrávat zvuky a občas udělat rozhovor, to vše pak nahrát do systému a popsat. Dále jsem si psala blog, který byl též součástí popisu práce. Zadání bylo od začátku jasné, během MS se nic nezměnilo. Líbila se mi volnost, kterou jsem měla – pokud se mi někdo zamlouval, mohla jsem s ním udělat rozhovor. Bylo fajn, že jsem na akci byla s lidmi z Radiožurnálu, kteří se o mě starali a pomáhali mi novou roli zvládnout.

Ke sportu jsi měla hodně blízko především díky studiu na vysoké škole. A co novinařina? Chtěla ses někdy stát novinářkou?

Sport mě bavil vždycky, ať už jeho provozování nebo pasivní sledování. Snažila jsem se mít přehled o všem důležitém, co se ve sportovním světě šustlo.  Měla jsem i období, kdy jsem vážně uvažovala o studiu žurnalistiky, ale nakonec z toho sešlo. Novinařina je zajímavá práce, nicméně nemám ten pocit, že bych byla dostatečně pohotová a ukecaná, abych se na ni hodila.

Co pro tebe bylo během MS nejtěžší?

Rozhodně první rozhovor. Než se mi podařilo oklepat trému a ujasnit si v hlavě, na co se vlastně chci ptát, tak to trvalo docela dlouho. Vzpomínám si, že moje první pracovní náplň byla tisková konference francouzského týmu před prvním závodem MS – smíšenou štafetou. První pracovní den a hned setkání s Martinem Fourcadem! O tom se mi ani nesnilo a věřím, že ukoktanějšího novináře ještě neviděl. Nicméně postupně jsem se aklimatizovala a parádně si MS užila.

Necelé dva týdny nejsou zase tak dlouhá doba. Co ti daly? Co ses během mistrovství naučila a obohatilo tě natolik, že z toho čerpáš doteď?

Dva týdny v normálním životě nejsou dlouhá doba. I ty v Novém Městě utekly jako voda, ale díky množství zážitků se to zpětně nezdá jako krátký čas. Díky Novému Městu jsem zjistila, jak funguje velká akce a kolik se na takové akci podílí lidí. Příjemným zjištěním bylo i to, že i ty největší biatlonové hvězdy jsou také jenom lidi a vesměs jsou všichni moc milí a přátelští. Z Nového Města si odnáším to, že novinařina je dřina a je časově dost náročná, ale je to i krásná práce. Jsem také ráda, že jsem se dostala na místa, kam se už nikdy nemusím podívat (mix-zóna, tiskové konference, střelnice, …). Jsem vděčná, že jsem se mohla tohoto projektu zúčastnit, a tak moc si to užít!

A tvůj jednoznačně nejlepší zážitek z Nového Města na Moravě?

Moc jsem si užila, když jsme si jako novináři mohli zkusit střelbu na biatlonové terče. To byla paráda!

Petra Svenssonová odstartovala Young Radio Project v Östersundu

 Petro, co jste vystudovala a kde teď pracujete?

Vystudovala jsem novinařinu a šla na stáž do produkční televizní společnosti, kde jsem strávila jeden semestr. Potom jsem během léta pracovala ve švédském sportovním rádiu. Tam moje smlouva po třech měsících skončila, ale dostala jsem práci v lokální stanici, kde jsem tři měsíce.

Jak jste se dozvěděla o projektu Young Radio Reporters?

Volal mi můj šéf ze sportovního rádia hned poté, co jsem se přesunula do lokální stanice. Zeptal se mě, jestli by mě něco podobného zajímalo. Samozřejmě že ano, znělo to skvěle. Ale nebyla jsem si jistá, jestli bych tam mohla pracovat, protože jsem právě nastoupila na nové místo. Můj bývalý šéf ale zavolal tomu současnému a na týden si mě „půjčili“.

Zajímala jste se o sport vždy?

Co si pamatuju, vždycky jsem sport milovala. Věděla jsem, že chci být sportovní novinářkou od té doby, kdy mi bylo 10 nebo 11 let.

Musela jste si toho o biatlonu hodně zjistit?

To ano, biatlon mě ze sportů nezajímal úplně nejvíc. I když i ve Švédsku jsme měli několik úspěšných biatlonistů. Ty jsem znala, ale na mezinárodní scéně už to bylo horší. Samozřejmě jsem znala ty nejlepší, jako jsou Martin Fourcade a Tora Bergerová, například. Ale u některých jsem si musela googlovat jejich fotky. A snažila jsem se číst hodně o tom, co se dělo během posledních sezón, kdo pořád závodí a kdo už ne.

Která zkušenost ze Světového poháru v Östersundu byla ta nejlepší?

Bylo skvělé už jen tam být a zažít to všechno na živo. Vidět, jak všechno funguje. Nikdy jsem na takové akci nebyla, nikdy jsem s nikým nedělala rozhovor po závodě. Bylo skvělé se všemi se potkat. Všichni byli moc milí. Představila jsem se jim, řekla, že bych jim chtěla položit několik otázek a oni na to: „Jé, rád/a vás poznávám“, nebo měli nějaký vtipný komentář nebo tak. Biatlonisté jsou v pohodě a stojí nohama na zemi. Celý týden byla zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu.

A ta nejhorší?

Nejhorší bylo rozhodně počasí! Asi nejsem jediná, kdo si to myslí. Strašně foukalo, první závod museli odložit a poslední den kvůli bouřkám zrušili mužské i ženské závody. Bylo mi z toho smutno, protože to byl i můj poslední pracovní den a moje šance podílet se na tomto projektu. Udělala jsem pár rozhovorů o zrušených závodech, ale to nebylo to samé. Větší zábava je dělat rozhovory po závodech, které se uskutečnily, a někdo v nich vyhrál.

Rozhovory s Klárou Hausmannovou i Petrou Svenssonovou vznikly díky emailové korespondenci.

 

Adéla Havránková

Mezinárodní oddělení

Český rozhlas

Print Friendly, PDF & Email

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to a friend