Při příležitosti Světového dne proti internetové cenzuře vydali Reportéři bez hranice (RWB) svoji každoroční zprávu o internetové svobodě se speciálním zaměřením na digitální dohled, tedy sledování online činností jednotlivých občanů, které se stává stále běžnější činností pro vlády na celém světě. S pomocí technologie může policie sledovat a online komunikaci disidentů, bloggerů i žurnalistů, napojit se na ni a následně je zatknout. Internet se stal jedním z nových bojišť, kde se bojuje za obranu lidských a základních práv, a podle Reportérů bez hranic je v současné době kvůli internetovému dohledu 180 uživatelů internetu ve vězení.
Digitální dohled je velký mezinárodní byznys: WikiLeaks “Spy File” scoop odhalil v roce 2011, jak se tento tajný a neprůhledný sektor rozvinul od roku 200,1 a podle RWB má tento trh nyní hodnotu 5 miliard dolarů. Které země ale jsou ty nejhorší z hlediska internetové svobody a kde je digitální dohled běžnější než jinde? RWB uvedli Sýrii, Čínu, Írán, Bahrajn a Vietnam jako pět „nepřátel“, kde je web pod kontrolou a je používán jako past na disidenty, kteří jsou neustále pod hrozbou sledování, odhalení a pronásledování za svoji internetovou činnost.
Bahrajn je zemí s velmi vysokým internetovým pokrytím (77%) a s docela slušnou rychlostí připojení, ale na druhé straně je podle zprávy „královská rodina zastoupena ve všech oblastech řízení internetu a má k dispozici sofistikované nástroje pro špehování svých občanů” a praktiky zasílání špionážních malwarů e-mailem a získávání IP adres jsou velmi časté coby metody dohledu nad internetem.
Ve Vietnamu jsou webové stránky snadno odpojeny pomocí útoků DNS nebo na přímé požádání poskytovatelů internetu, kteří velmi pravděpodobně vyhoví žádosti ze strany vlády, a podle Freedom House „vláda monitoruje konverzaci a sleduje telefonní volání občanů, které má označené jako ´aktivisty´ nebo ´reakcionáře´“.
Írán má ještě sofistikovanější strategii pro udržení internetu pod kontrolou – „Halal Internet“ je státní síť, která doslova odřízla národ od pravého internetu. Vytvoření tohoto „paralelního internetu“ dává vládě možnost kontrolovat téměř všechny online činnosti íránských občanů, protože všechny íránské webové stránky budou provozovány na íránských serverech, a jak RWB říkají „vláda plánuje snížení rychlosti připojení k mezinárodnímu internetu (která už je omezená na 128Kb/s[6]) a zvýšení ceny za jeho objednání, aby učinila mnohem zajímavějším objednání rychlejšího státního internetu .”
Čínský Great Firewal (oficiálně nazývaný “Golden shield project”) je pravděpodobně nejznámější a nejúčinnější zbraní digitálního dohledu na světě, který umožňuje přístup na zahraniční webové stránky za účelem filtrování jejich obsahu. V Číně lze podle RWB snadno zablokovat IP adresy a domény a s pomocí Deep Packet Inspection lze zablokovat přístup k webové stránce na základě „zjištění klíčového slova“. Great Firewall je „zapojen“ od listopadu 2012, kdy Čínská komunistická strana prosadila svoje záměry tím, že zakázala i služby VPN (Virtual Private Network) poskytované zahraničními společnostmi, které používali čínští uživatelé internetu, aby se vyhnuli sledování. Podle RWB se dohledem nad internetem zabývá nejméně pět vládních resortů a výsledkem je odsouzených 30 novinářů a 69 uživatelů internetu vězněných v čínských vězeních.
Internet v Sýrii je zase ovládán dvěma různými agenturami: Syrian Computer Society (SCS) a Syrian Telecommunications Establishment (STE), kdy obě byly založeny Basharem Al-Assadem. Podle dokumentu z roku 1999 získaného organizací RWB se Sýrie pokouší vytvořit státní síť. V Sýrii se dohled a sledování online činností používá trvale a taktika phishingu patří mezi ty nejpoužívanější. Současně s tím je důležité nezapomenout, jak syrská vláda úspěšně doslova odpojila internet po celé zemi, aby zabránila externím připojením. Kupodivu země jako Kuba, Severní Korea, Barma a Uzbekistán nejsou uvedeny ve zprávě z roku 2013, přitom ale ve zprávě z r. 2012 zmiňovány byly.
Ve zprávě na rok 2013 šla organizace RWB více do podrobností při vypovídání o „nepřátelích internetu“, při vyšetřování aktérů společností, poskytování hodnocení „nepřátelských společností“ pěti nejaktivnějších společností prodávajících diktátorským vládám výrobky k provádění cenzury a dohledu. Těmito „žoldáky digitální éry” uvedenými ve zprávě jsou britská Gamma Group, německý Trovicor, italský HackingTeam, francouzský Amesys, a americké Blue Coat Systems. Podle slov RBW:
“Výrobky Trovicoru na sledování a zachycování obsahu umožnily bahrajnské královské rodině špehovat poskytovatele zpráv a zatýkat je. V Sýrii zase produkty Deep Packet Inspection vyvinuté společností Blue Coat umožnily režimu špehovat, zatýkat a mučit disidenty a uživatele internetu. Produkty Eagle dodávané firmou Amesys byly objeveny v kancelářích tajné policie Muammara Kaddáfího. Malware navržený společnostmi Hacking Team a Gamma používají vlády k zachycení hesel žurnalistů i uživatelů internetu.”
V roce 2012 WikiLeaks podala svědectví o tom, jak Selex Elsag (společnost ovládaná italskou skupinou Finemeccanica) poskytuje syrské vládě telekomunikační systém a jeho garantovanou údržbu dokonce i ve chvílích nejvyhrocenějších protestů v zemi. Společností zapojených do dohledu nad internetem je pravděpodobně víc, než uvádí zpráva RBW. Evropská unie nedávno podpořila návrh Marietje Schaake na strategii digitální svobody v zahraniční politice – Marietje Schaake’s first Digital Freedom Strategy in Foreign Policy redacted, kde se požaduje zákaz prodeje technologií umožňujících dohled nad internetem do zemí s diktátorským režimem. Avšak ochrana lidských práv při používání internetu je problematická stále i v demokratických zemích.
Photo credits: RobH (Own work) [CC-BY-SA-3.0], via Wikimedia Commons
