Lotyšský zápas proti proruské propagandě připomíná mlácení míčem proti zdi. Ať se snaží Lotyši sebevíc, balón se vždy odrazí zpět. Stejně jako při posledním úderu, kdy lotyšské úřady zakázaly proruský serveru Sputnik. Administrativa má ovšem pravomoci jen v rámci státu, zakázala tedy web na doméně „.lv“. Sputnik zareagoval okamžitě a přeregistroval stránku na doménu „.com“. A jede se dál.

Díky přímé hranici s Ruskem a výraznou ruskou menšinou jsou pobaltské státy nejvíce zasažené proruskou propagandou. Fungují jako svého druhu testovací hřiště Evropské unie, na němž dochází k experimentálnímu střetu mezi proruskými médii a prozápadní vládou. Pro Česko i celou střední a východní Evropu jde o pozoruhodnou možnost jak sledovat v přímém přenosu možný budoucí vývoj proruské propagandy na svém území. Středo- a Východoevropané se tak mohou poučit z chyb, kterých se vlády těchto států dopouští.

Já bych všechny ty internety zakázal

Zákaz webu Sputnik kopíruje linii, kterou razí lotyšská administrativa – agresivní přístup ke všemu ruskému. V tomto konkrétním případě odůvodnil tamější doménový registrátor (na žádost ministerstva zahraničí) rozhodnutí tím, že server Sputniknews.lv „porušil podmínky usnesení Rady Evropy o omezujících opatřeních v souvislosti s ohrožením územní celistvosti, suverenity a nezávislosti Ukrajiny“.

Nesmysl. Ukrajinský konflikt už dávno není hlavním tématem kremelských médií. Lotyšská vláda pouze hledala nějakou právní normu, o kterou by zamýšlené cenzurní opatření opřela. A využila ji.

Stejně postupovala před dvěma lety, když zakázala, opět na základě stejného provinění, všechny programy televize Rossiya RTR, které provozuje Všeruská státní televizní a rozhlasová společnost (VGTRK). Lotyšsko se tak v cenzurních opatřeních spojilo se sousední Litvou, která podobný program ruské státní televize, RTR Planeta, zakázala o tři měsíce dříve.

Válka je mír, svoboda je otroctví, nevědomost je síla

Administrativy obou baltských zemí však vůbec nepochopily taktiku proruské propagandy. Tu můžeme rozdělit na dvě části: ruskou propagandu na vlastním území a proruskou dezinformační kampaň po celém světě. V pobaltských státech díky geografické, a tedy i radiové blízkosti Ruska, narazíme na obě formy. V Čechách výhradně na tu druhou.

Ruská propaganda směřující výhradně na ruské obyvatele se snaží přinášet kremelský pohled na světové dění. V dnešní době se však zaměřuje, když už, tak více na syrský konflikt a uprchlickou vlnu než na ukrajinskou válku.

Hlavními narativem druhé formy, tzv. dezinformační kampaně, která je v Pobaltí, Čechách i celé Evropě daleko aktivnější, není propagovat Rusko jako zemi zaslíbenou a prezidenta Putina jako Syna Božího. Kampaň formovaná především proruskými weby se zaměřuje na kritiku západu a institucí Evropské unie (hlavním terčem je německá kancléřka Angela Merkelová), sbírá body na imigrantské krizi, když ostře vystupuje proti uprchlíkům, a v neposlední řadě šíří nejrůznější konspirační teorie. Jejich propagátory se staly u nás i někteří poslanci ČSSD, kteří tvrdily, že za protesty proti prezidentu Miloši Zemanovi stojí americká ambasáda.

Stěžejním bodem obou části kampaně je situování Ruska do role ohroženého státu mocichtivou NATO v čele se Spojenými státy. Proto Lotyši i Litevci dělají chybu, když cenzurují obsah ruských stanic a webů. Proruská média zásah proti Sputniku okamžitě využila jako důkaz stupňujícího se tlaku na Rusko ze strany západu.

Pojďme estonskou cestou

Česko by se nemělo v přístupu k proruským médiím inspirovat lotyšsko-litevským přístupem. Vždyť i český Sputnik cz.sputniknews.com nepoužívá zdejší doménu. Internet zkrátka funguje svobodně a zásahy do něho jsou kontraproduktivní.

Příklad pro Čechy hledejme v poslední baltské zemi, Estonsku. To namísto zákazu jde do informační války stejnými zbraněmi jako ruský protivník. Proto na podzim 2015 spustila estonská vláda vlastní ruskojazyčný kanál ETV+, který cílí na etnické Rusy žijící v Estonsku. Ti tvoří čtvrtinu 1,3milionové populace země.

Hlavní zbraní Estonců jsou však bezpečnostní služby, pro něž je ruská špionáž denním chlebem. S podobným problémem se musí vyrovnávat i Česko, kde se ruským špionům díky přetrvávajícím vazbám z komunistického období velmi daří.

Nicméně přístup estonské služby KaPo je diametrálně odlišný od práce české BIS. Estonští zpravodajci úzce spolupracují s novináři i neziskovými organizacemi. Na základě jejich zpráv došlo například k odhalení, že mediální společnost Altmedia je financovaná Ruskem a jeden z jejích zakladatelů Vladimir Lepkhin se podílí na proruských aktivitách v zahraničí.  Podobně KaPo odhalila, že estonská nezisková organizace LICHR podléhá kremelskému vlivu.

V českém prostředí něco nepředstavitelného. Jsme zvyklí, že BIS vyjma svých obecných výročních zpráv zarytě mlčí. Jak se o ní ironicky praví, i pozdrav „dobrý den“ zde podléhá režimu přísně tajné. Přitom úspěšné fungování estonské KaPo by mělo být vzorem nejen pro Česko, ale i celou Evropu. Estonci se s ruským vlivem potýkají dennodenně a my bychom se od nich měli učit, než se ruská sféra vlivu rozšíří ještě více na západ.

Foto kredit: Wikipedia Commons