Proč jsou bulvární novináři úspěšní? Jak získávají informace o celebritách? Jak se jejich práce změnila v souvislosti s rozšířením sociálních sítí? A mají nějaký etický kodex, kterým se řídí? O tom všem se na půdě Institutu komunikačních studií a žurnalistiky (IKSŽ) diskutovalo na Rozpravách o českých médiích s Radkem Lainem, šéfredaktorem Blesku a Aha, Petrem Konečným, šéfredaktorem Expres.cz, a Barborou Osvaldovou, vedoucí Katedry žurnalistiky IKSŽ.

Hosty Rozprav o tajemství úspěchu bulváru byli Barbora Osvaldová, Radek Lain a Petr Konečný (zleva).

Na úvod moderátorka Alice Němcová Tejkalová, ředitelka IKSŽ, připomněla dokument Dělníci bulváru režiséra Víta Klusáka. Podle Radka Laina je tento film show Pavla Novotného, někdejšího šéfredaktora bulvárního webu Extra.cz, a Víta Klusáka. Sám svým podřízeným zakázal, aby se natáčení účastnili. „Bulvár vidím v trochu jiném světle – někdo se na to dívá tak, že bulvár je šoubyznys a senzace, já to spíš vidím jako nějaký způsob vyjadřování a je jedno, jestli je to šoubyznys nebo klasické či politické zpravodajství,“ řekl Lain.

I podle Petra Konečného film příliš nevypovídá o realitě: „Je to spíše imaginární obraz. Téma je samozřejmě širší. Je jednoznačné, že hranice mezi takzvaně seriózními médii a bulvárem se téměř vymazala. Pohled na to, že bulvár je jenom nějaké zobrazování zábavy skrze osobnosti a celebrity, je mylná, takový nebyl nikdy,“ uvedl Konečný s tím, že se bulvár věnuje celému spektru různých oblastí a je tudíž všudypřítomný. Zavtipkoval, že prvním bulvárem je Bible.

Hranice mezi bulvárem a seriózními médii se stírá

„Mám bohužel obavu, že dokud existoval bulvár jako bulvár, tak ho tak čtenáři brali, ale problém vidím v tom, že řada médií včetně těch on-line začínají právě proto, že mají dojem, že přicházejí o recipienty, používat prvky, které jsou klasický bulvár, a skutečně dochází k tomu, že se často stírá ten rozdíl,“ míní Barbora Osvaldová.

Barbora Osvaldová potvrzuje, že hranice mezi bulvárem a takzvaně seriózními médii se do značné míry stírá.

Lain však zároveň podotkl, že valná většina čtenářů Blesku si ho nekupuje s vědomím, že se jedná o bulvár, jako spíše proto, že je to pro ně zdroj informací. „Základním nástrojem bulváru je podávat informace jednoduše, aby jim příjemce porozuměl,“ vysvětlil a dodal, že se snaží redaktorům vštípit, aby nepoužívali cizí slova v jakékoliv podobě a vždy hledali české ekvivalenty.

„Primární motivací je vybudovat si nějakou základnu, která bude z nějakého důvodu konzumovat zprávy, a tu základnu si co nejdéle udržet,“ řekl Lain. Tištěný Blesk vznikl v roce 1992 a z té doby podle něj žije dodnes; snaží se přinášet silné příběhy jak ze světa šoubyznysu, tak třeba i právní poradnu. Na webu oproti tomu prý Blesk.cz musí být mnohem obsáhlejší a musí pokrývat mnohem víc témat, která zaujmou čtenáře všech věkových kategorií.

Blesk jako pomocník

„Naši čtenáři hledají nějakou výplň svého života. Tím hlavním není zábava, ale spíše pomoc, proto děláme například Ombudsmana Blesku,“ uvedl Lain. Blesk se proto podle něj dnes více než na zábavu soustředí na to, aby lidem pomohl se nějakým způsobem v životě zorientovat. „Naši čtenáři o tuto pomoc stojí a obracejí se na nás jako na poslední instanci, kdy už nemůžou svůj problém na různých úřadech, s policejními orgány nebo v nemocnicích vyřešit, protože se jim nedostává odpovědí,“ dodal.

Radek Lain prozradil, že Bles je tak úspěšný i proto, že se snaží čtenářům pomáhat.

Obrovský potenciál přitom redakce Blesku spatřila také v dokumentu Sylvie Dymákové Šmejdi, který odhaloval podvodné praktiky obchodníků na předváděcích akcích. S režisérkou začal Blesk spolupracovat, aby společně poodkryli širší souvislosti dané problematiky, na kterou měl deník upozorňovat.

Únik od reality

Snaha pomáhat nicméně neplatí pro všechna bulvární média. Například Expres.cz je podle Konečného spíše unikáním od reality k zábavě, což se všeobecně odráží hlavně na on-line projektech. Důležité je podle něj najít vlastní identitu, aby médium vzhledem k veliké konkurenci obstálo. Bulvár se přitom stejně jako jiná média proměnil i vlivem sociálních sítí. „Když dá nějaký politik skandální vyjádření na Twitter, tak na to reagují všichni, třeba i Česká televize,“ zdůraznil Konečný.

Petr Konečný podotkl, že senzační informace vlivem sociálních sítí nepřináší už jenom bulvár, ale třeba i Česká televize.

Co se tedy také změnilo je to, že celebrity samy o sobě na sociálních sítích prozrazují více o svém soukromém životě, kdy de facto on-line přinášejí zákulisní informace. K tomu je potřeba dodat i fakt, že mnoho osobností tak činí proto, že se za tím skrývá marketingový účel. „Dnes existují desítky zdrojů, ze kterých se dají informace o osobnostech zjistit, kdy i oni sami vám je přináší na zlatém podnose,“ zmínil Lain. Podle Konečného je pak Facebook „taková digitální hospoda“.

Posluchač z publika – Tomáš Kepka, vysokoškolský pedagog a režisér – k tomu poznamenal, že „bulvár by mohl být veselý, koketovat se společností, vymýšlet si věci, ale to nedělá.“ Konečný s tím však nesouhlasil: „Humor, nadsázka a kreativita absolutně patří k bulváru, perfektní práce s obrazem, koláží, to vždy platilo a nemám pocit, že by to zmizelo,“ oponoval a dodal, že existuje spousta skvělých projektů, které zdrojem humoru jsou. „Bulvár se snaží být drsný a vtipný, snaží se vystihnout správný detail nebo situaci dobrým způsobem zironizuje,“ doplnil.

Jaké jsou etické mantinely?

Blesk se řídí etickým kodexem, který je úplně stejný jako v jakékoliv jiné redakci, kdy podle Laina vždy existovala nějaká záklopka. A jak ho redakce vymáhá? „V momentě, kdy uděláme chybu nebo se proti tomu etickému kodexu nějakým způsobem zprotivíme, tak mě zajímá, jestli je za tím nějaký úmysl toho redaktora, anebo jestli mu to akorát nedošlo. Následně se potom rozhodujeme, jestli se za něj postavím, nebo ne a bude nějak penalizovaný,“ dodal Lain. Expres.cz má také etický kodex, který platí pro celé vydavatelství Mafra. „Vše je o individuálním přístupu vedení, které vyhodnocuje, co je či není prohřeškem,“ doplnil k tomu Konečný.

Rozpravy o českých médiích se konají každý měsíc na půdě Institutu komunikačních studií a žurnalistiky.

I pohled na novináře se změnil, protože každý z nich má mnohem větší zodpovědnost – už není anonymní jako dříve, a proto v sobě musí mít nějaký korektiv. „Má svoje jméno, svůj facebookový profil, můžete mu napsat nebo na něj reagovat – novináři prezentují své články, kauzy i reportáže velmi živě a někdy i ostře se k nim vyjadřují a obhajují se,“ podotkl Konečný. Hranice se proto podle něj posunula dobrým směrem.

„Co je tedy za hranou?“, zněl další dotaz z publika. „Na prvním místě jsou to pro mě děti, tam se dostáváme na největší zákonnou hranici. A důležité je, že redakce se v tomto směru mnohem více vzdělávají,“ řekl Konečný s tím, že každá redakce má také svého právníka, s nímž témata konzultuje. „Právní zodpovědnost už nemá jenom vydavatel, ale i novinář sám,“ doplnil.

Lain také odmítá, že by Blesk vyvolával pocity strachu, nenávisti nebo nebezpečí. Konečný k tomu ovšem podotýká, že upozorňovat na negativní aspekty společnosti je nutnou součástí práce novinářů obecně, kteří jsou v roli popisovačů. „Zadání ale samozřejmě nezní: pojďme udělat reportáž vyvolávající strach, ať se lidé vzbudí zpocení,“ uzavřel Konečný.

Foto kredit: František Géla