V dnešní době se setkáváme s daty  na každém kroku. Jejich uspořádání dokumentuje a zároveň řídí naše kroky. Vědomě či nevědomě s nimi pracujeme v práci, ve škole, na sociálních sítích, při platbě nákupu, ale stále častěji jsme s nimi konfrontováni i při sledování zpráv. 

Kdykoliv spustíme televizi, otevřeme noviny nebo spustíme zpravodajskou aplikaci na svém smartphonu, data hrají hlavní roli hned v několika příbězích.Současná zdravotnická krize tento trend ještě uspíšila a znásobila. Počty mrtvých, hodnota reprodukčního čísla a záplava grafů ovládly zprávy všude na světě. 

Je přitom na nás jako jejich publiku, abychom všem prezentovaným číslům, procentům a indexům porozuměli. Této schopnosti se říká datová gramotnost. Co vše by měl pojem zahrnovat a jak souvisí s mediální gramotností v době, kdy data vládnou každodenním zprávám?

Téma datové gramotnosti se v posledních letech, tedy v době, kdy množství dat exponenciálně roste, řeší napříč obory – od pedagogiky přes knihovnictví po nová média a žurnalistiku. Poslední z nich doprovází rozvoj samostatného druhu žurnalistiky založené na datech.

Pandemie dělá z běžných novinářů dataře

Datoví novináři mají za úkol probrat se dostupnými či získanými daty, najít v nich příběhy a přetlumočit je svému publiku do srozumitelné řeči, často za použití různých analytických a vizualizačních nástrojů. Výsledkem bývá článek, jehož středobodem je mapa nebo graf, názorně zobrazující vybraný trend, změnu či extrémní hodnoty. 

Datový novinář je v první řadě novinářem, ale také trochu statistikem, trochu programátorem a trochu grafikem. Ví, jak data získat, jak je vyčistit, upravit, analyzovat, vizualizovat a nakonec správně popsat tak, aby se čtenář dozvěděl něco nového s minimálním rizikem dezinterpretace. 

V Česku se do doby pandemie datová žurnalistika rozvíjela jen velmi pomalu. Většina datových projektů pocházela z produkce Českého rozhlasu, kde dlouhodobě funguje samostatný datový tým. Dále se práci s daty věnuje také oddělení regionálního Deníku nebo projekty Česko v datech a Evropa v datech. Jejich práci donedávna konkurovala jen osobní iniciativa novinářů z ostatních médií.

Nicméně, když minulý rok dorazila epidemie koronaviru i do České republiky, interpretace dat se stala nutností. Každodenní počty nakažených, hospitalizovaných a zemřelých, křivky růstu, různě zasažené kraje – to všechno z ničeho nic začalo řídit politická rozhodnutí a tím také naše životy. Redakce se musely rychle přizpůsobit a začít produkovat své vlastní přehledy a grafy, ať už pro doplnění komunikace vlády nebo k zaplnění informačních mezer.

“Grafy formují – a nadále budou formovat – vnímání celé pandemie. Budou nás buď informovat a nebo klamat, což částečně záleží na tom, jak pozorně je budeme číst. Schopnost rozpoznat silné a slabé stránky daného grafu bude kritické,” popsal současnou situaci Alberto Cairo, profesor informačního designu a bývalý datový novinář, v posledním vydání své knihy How Charts Lie, a upozornil tak na odpovědnost každého z nás.

Každý čtenář není novinář. Proč taky?

“Čísla jsou součástí našeho každodenního života a datová gramotnost bude nezbytnou výbavou jak specializovaných, tak běžných novinářů a jejich čtenářů,” píše se v Příručce datové žurnalistiky, která v roce 2013 představila datovou novinařinu českému publiku. O sedm let později se tato předpověď vyplnila a je na čase začít se jí věnovat.

Příručka datovou gramotnost popisuje jako schopnost získávat znalosti, kriticky uvažovat a srozumitelně se vyjadřovat prostřednictvím dat. Patří sem nejen jistý pojem o statistice, ale také schopnost práce s velkými objemy dat a představa o tom, jak vznikají, jak je navzájem propojit a jak je interpretovat.

Tato definice se stejně jako mnohé další zaměřuje na praktické schopnosti zpracovatelů dat, v tomto případě datových novinářů, a očekává poměrně rozsáhlou expertízu. Má smysl od jejich obecenstva, ať už čtenářů či diváků, očekávat stejnou úroveň znalostí? 

Čtenář běžného novinového článku si vystačí s obecným zájmem, schopností číst a kriticky přemýšlet. Neočekává se, že bude zároveň skvělým spisovatelem, mistrem rozhovorů čizkušeným fact-checkerem (i když ani to by občas nebylo na škodu). Stejně tak není důvod očekávát od čtenářů stejnou úroveň datové gramotnosti jako od datových novinářů. 

Pravdou ale zůstává, že komunikace pomocí čísel a grafů je o něco složitější než u “pouhých” slov a je proto potřeba najít jistou rovnováhu mezi vizuální komplexností, statistickou přesností a srozumitelností. Právě tato rovnováha je na profesních konferencích častým tématem a pro mnohé datové novináře zůstávají schopnosti publika velkou neznámou. Vedle podrobnějšího výzkumu je dalším chybějícím článkem jednotná definice datové gramotnosti, která by rozlišovala mezi tvůrcem a příjemcem.

Jste datově gramotní? Záleží na tom, kdo se ptá

Když odhlédneme od zpravodajských médií, datová gramotnost není jen vhodnou mentální obranou pro sledování brífinků vlády, v širším slova smyslu ji můžeme chápat jako lidské právo. 

Mezinárodní organizace v posledních letech usilují o rozvoj datové gramotnosti ve všech koutech světa. Zvláštní report poradenské skupiny OSN na téma Datová revoluce pro udržitelný rozvoj z roku 2014 zmiňuje datovou gramotnost jako jeden z hlavních cílů. Vyjadřuje potřebu zajistit, že budou lidé schopni vytvářet data, vyhodnotit jejich kvalitu a na jejich základě se rozhodnout, stejně jako se plnohodnotně zapojit do občanských iniciativ v informační době. I přes tento šlechetný záměr zůstala podoba občanské datové gramotnosti nejasná a tudíž těžko dosažitelná.

Schopnost “číst a psát pomocí dat” poskytuje jednoduché shrnutí vycházející z původního konceptu gramotnosti, ale není o nic konkrétnější. Zároveň opět vytváří dojem, že role příjemce dat je na stejné úrovni jako role jejich zpracovatele. V současnosti používané definice často pracují s různými verzemi dovednosti používat a analyzovat data.

Alternativní pohled na věc nabízí Alberto Cairo, který odkazuje na dřívější poznatky Marka Monmoniera v podobě čtyř základních dovedností vzdělaného člověka: schopnosti porozumět a použít psané slovo (literacy), mluvené slovo (articulacy), schopnost číst a analyticky přemýšlet o číselných datech (numeracy) a interpretovat vizuální obsah (graphicacy). S datovou gramotností blízce souvisí poslední dvě, které se narozdíl od dříve zmíněných definic zaměřují na schopnost informace přijímat a interpretovat.

Data-Pop Alliance, projekt odborníků v oblasti dat a mezinárodního rozvoje z Harvardovy univerzity a MIT, navrhuje podobný přístup odpovídající současnému stavu datafikace společnosti. Stejně jako Monmonier se zaměřuje na lidský faktor spíše než roli technologií. Datovou gramotnost chápe jako zájem a schopnost se konstruktivně zapojit do společenské diskuse o datech nebo s jejich pomocí. 

Právě tato změna v chápání její podstaty na základě role každého z nás je prvním krokem kupředu, ať už v oblasti vzdělání, rozvoje nebo datové žurnalistiky. Ne každý z nás bude datovým odborníkem a ještě, že tak. Stačí, když si s nimi budeme rozumět.

Zdroj obrázku: „Data Journalism Handbook – Chapter 3: Case Studies“ by jwyg is licensed with CC BY-SA 2.0.