Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) dlouhodobě mapuje úroveň mediální gramotnosti v Česku. Je to konec konců jedna z jejích povinností. Kategorii dětí mladších 15 let se věnovala již v letech 2011 a 2016, kdy výzkum na objednání rady provedlo Centrum pro mediální studia (CEMES), respektive IKSŽ FSV UK. Tentokrát, v roce 2021, si pro realizaci výzkumu RRTV vybrala Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Univerzity Palackého v Olomouci (UPOL). Studie publikovaná v září letošního roku je dostupná zde.

Data pro účely této studie sbírali výzkumníci z Univerzity Palackého v červnu 2021 v Praze, Olomouci, Ostravě a online. Zúčastnilo se jí celkem 83 dětí a dospívajících – 38 dětí ve věku šest až sedm let, 32 ve věku devět až deset a 13 ve věku 12 až 15 let. Ti se, jak uvádí sami autoři, “setkali při 10 výzkumných setkáních, které probíhaly v intencích metody ohniskových skupin ovšem významně upravené a rozšířené o participativní a tvůrčí aktivity, které sledovaly specifika kognitivních a verbálních schopností dětí mladších 15 let (resp. obzvl. mladších deseti let).” Autoři také poznamenávají, že proces výběru účastníků a sběru dat poznamenala omezení spojená s pandemií koronaviru.

Na závěr kolektiv autorů z olomoucké univerzity konstatuje, že radou zadaný výzkumný design neshledali nejvhodnějším pro zjišťování úrovně mediální gramotnosti, jež je velmi komplexním jevem. V textu se nezřídka objevují vysvětlení, že diskutované téma nebylo možné zkoumat více do hloubky, a tak některé kapitoly slouží spíše k nastínění problémů, jež by si zasloužily více pozornosti. Sami autoři navrhují, že by sami příště raději zvolili kombinaci ohniskových skupin a individuálních hloubkových rozhovorů.

Jaké jsou hlavní závěry nejnovější studie?

• Jednoznačně roste míra používání mobilů, tabletů i počítačů, a to už od nejnižšího věku. 

Výzkum ukazuje, že pouze několik dětí nejmladšího věku nemá své vlastní zařízení. Ti, co ho nemají si ho alespoň půjčují od rodičů či prarodičů. Oproti tomu není výjimkou, že mají nejmladší děti i více zařízení.

• Sledování videí na Youtube je pokračující fenomén mezi všemi věkovými skupinami dětí. Liší se pouze typ obsahu, který je zajímá.

Některé děti dokonce vlastní obsah na tyto sociální sítě vytváří. Mladší děti mají v oblibě influencery a youtubery. Dospívající kromě youtuberů také na Youtube také poslouchají hudbu.

• Nejmladší děti jsou intuitivně schopni práce s technologiemi. Zpravidla ovládají tlačítka na telefonu a umí si zapnout oblíbený kanál v televizi.

Nejmladší děti si umí zpravidla také samy pustit video na Youtube a s pomocí dospělých vyhledávat na Google.

• Jako potenciálně zajímavá konvergentní technologie se zdají být chytré hodinky, které rodiče dětem pořizují místo mobilu, nebo „před mobilem“.

“Je možné uvažovat o tom, že část rodičů volí chytré hodinky jako předstupeň pořízení dalších technologií, především mobilu, jelikož má omezenou funkcionalitu (hry a internet), ale rodičům umožňují s dětmi komunikovat a kontrolovat je,” konstatují autoři studie, jež si všimli, že několik nejmladších dětí vlastní chytré hodinky.

• Někteří mladší školáci (8-10 let) již mají profily na sociálních sítích. Nejčastěji na nich sledují cizí obsah, ale někteří ho i sami vytváří, hlavně na TikToku.
• Facebook je mezi dětmi passé, oblíbený mezi dospívajícími je Instagram.

Facebook mají dospívající často jen kvůli rodině a komunikaci s ní. Na Instagramu tráví poměrně dost času. Při správě svého profilu velká část z nich věnuje pozornost tomu, kdo je sleduje a má přístup k jejich obsahu. Děti z nejstarší věkové kategorie také sledují a tvoří videa na TikTok či Youtube.

• Mezi dětmi od osmi let výše je velmi oblíbený TikTok.
  
• Dospívající dívky užívají více než chlapci sociální sítě. Častěji je také oslovují anonymové s žádostí o zaslání fotek či osobní setkání. Dívky proto se svými účty zachází obezřetněji než chlapci, kteří podobné výzvy nedostávají.

“Především dívky … využívají častěji a efektivněji mechanismy zamykání profilů, ukazování příspěvků jen vybraným skupinám lidí, blokování kontaktů či nahlašování nevhodných zpráv,” uvádí autoři ve studii. Dívky i chlapci se setkali při používání internetu s reklamami s erotickým obsahem.

• Zprávy jsou podle dětí nudné, a proto je prakticky vůbec nesledují.

Děti a jejich vztah k (digitálním) médiím je častý předmět odborného zkoumání také v zahraničí. Mezi nedávno publikované výzkumy, které tento jev popisují, patří třeba Children’s Media Lives britského regulačního orgánu Ofcom nebo studie EU Kids Online 2020: survey results from 19 countries, ve které kolektiv autorů popisuje chování dětí on-line v 19 evropských státech.