Automatizovaná žurnalistika je na vzestupu a užívání umělé inteligence se rozšířilo do newsroomů po celém světě včetně Česka. Zahraniční studie ukazují, že editoři a developeři vnímají AI jako nástroj, který usnadňuje jejich práci, zatímco v případě redaktorů převládá pocit, že jsou nahraditelní a ztrácejí svou autonomii i smysluplnost práce. Je tomu opravdu tak? Je AI hrozbou nebo pomocníkem? Ptali jsme novinářů a editorů Českého rozhlasu. 

Hrozba z několika stran 

S rozvojem nástrojů jako ChatGPT nebo Midjourney v posledních letech panuje celou veřejností přijímaná představa, že umělá inteligence brzy nahradí všechna „kancelářská“ povolání a že tato algoritmická revoluce nemine ani novináře. Celosvětový výzkum ukazuje, že obavy z AI sdílí většina mediálních profesionálů včetně editorů, fotografů a developerů. Více než 75 % z nich nástroje, kterých se obávají, používá.

Tuto situaci komplikují také nové studie, které ukazují, že mnoho internetových uživatelů nedokáže rozeznat zpravodajské obsahy generované umělou inteligencí od zpráv napsaných lidskými autory. Tato (ne)schopnost závisí zejména na faktorech, jako je socioekonomický status, věk a gender. 

Zdá se, že novinářskou identitu tak ohrožuje rozvoj algoritmů a AI, nedostatečná digitální gramotnost ze strany konzumentů obsahu, ale také jejich vlastní pocity, které pramení z nejistoty ohledně budoucnosti jejich práce. 

Čas na důležitější věci

Je ještě brzy na to hodnotit přímý vliv AI na žurnalistiku jako takovou. Nástroje umělé inteligence, jako je Google Bard, DeepL nebo ChatGPT, široká veřejnost využívá už nějakou dobu a čeští novináři nejsou výjimkou. Jak celou situaci vnímají? Mají z umělé inteligence podobné pocity, jak vychází z nejnovějších výzkumů? Využívají AI v každodenní práci? Nejen na tyto otázky odpovídají redaktoři a editoři Českého rozhlasu.

„AI využívám k přepisu mluveného slova do textové podoby. Extrémně to usnadňuje práci a dává čas na důležitější věci,“ vysvětluje redaktorka Sarah Abulkasim. Podobně to vidí i redaktor Petr Bouška. „Nešetří to ani tolik čas jako energii na kreativitu. Pomáhá mi to nastavit a držet efektivní postup práce se zvukem i textem.“ 

Jako rozhlasový novináři oba oceňují, že jim AI výrazně pomáhá s monotónními činnostmi, které ještě donedávna dělali manuálně. „Přepsaný text z Transkriptoru ale není připravený ke zveřejnění, v češtině seká dost chyb, v angličtině je přesnější. K přeformulování i v dalším kroku používám ChatGPT,“ dodává Abulkasim.

Podobné zkušenosti mají i webeditor Tomáš Berný a fotoeditorka Zuzana Jarolímková. „Když mám během dne hodně agendy, AI poslouží k ad hoc věcem. Midjourney nebo Adobe Express mi v tu chvíli pomohou rychle vytvořit vizuál ke článku. Mám pak čas řešit to, co hoří,“ říká Berný. „Pro mě je AI pomocník v Lightroomu na experimenty při úpravě fotek, hodí se také na ilustrační fotografie,“ doplňuje ho Jarolímková. 

AI gramotnost jako skill

Všichni čtyři přiznávají, že principům, na kterých AI nástroje fungují, rozumí jen na základní úrovni. Shodují se ale na tom, že praktické užívání umělé inteligence je novým novinářským skillem, bez kterého se už neobejdou. „Myslím, že většina redakcí se implementaci AI nevyhne. Je rozdíl mezi tím, kdo to umí a kdo ne. Nemyslím, že je to pro každého,“ svěřují se v rozhovoru. „Spíš vnímám, jak má AI spoustu novinářských a editorských skills,“ dodává Abulkasim.

Tlak ze strany zaměstnavatele, že by se v oblasti AI museli sebevzdělávat, necítí. Vytváří si ho sami. 

„Nechci, aby mi ujel vlak. Chci držet krok s dobou a znát svého potenciálního nepřítele, který mě může nahradit,“ zaznívá v rozhovorech. S nástroji se učí v pracovní době, ale také ve volném čase. „Snažím se aktivně vnímat veřejnou debatu ohledně umělé inteligence, a zároveň zkoušet nové věci, které ty nástroje umí.“ 

Shodují se také na tom, že jejich práce je závislá na digitálních trendech a k tomu sebevzdělávání patří. Zatím se to podle nich vyplatí: AI jim pomáhá usnadnit rutinní opakující se práci, zároveň si ale uvědomují její hrozby. 

Práce se změní 

„Vím, že se každodenní prací s AI podílím na jejím zdokonalování a sběru dat,“ svěřuje se Abulkasim v rozhovoru. 

Redaktor Petr Bouška vidí další problém i v etice umělé inteligence. „Vím, že to má své stinné stránky. Může to posílit dezinformační scénu. Falza budou čím dál tím hůře rozpoznatelná.“ 

Podle editorů Berného a Jarolímkové je na každém jednotlivci, jak dokáže AI obsahy rozlišit. Souhlasí ale i s tím, že by měla fungovat určitá regulace v oblasti AI.

Negativně se také staví k nově vzniklým automatizovaným médiím, která jsou plně poháněna AI a jejími algoritmy. Nepracují v nich lidští novináři a editoři a vše se odehrává virtuální rukou umělé inteligence. 

„Mám z toho obavy. Zatím jsou příliš neosobní. Je cítit, že to nemá emoce, netrefuje to věci, jak to vidí člověk, nemá to ani tu obsahovou schopnost. Žurnalistika je přece o lidech, co přinášejí příběhy. Jak to může dělat stroj?“

A jak vnímají budoucnost práce s ohledem na rozvoj AI? „Nemyslím, že bych přišla o práci jako takovou, spíš se promění její náplň,“ myslí si fotoeditorka Zuzana Jarolímková. Pozitivně k tomu přistupuje i webeditor Tomáš Berný. „Myslím, že moje práce bude jiná, možná důležitější, hlavně z hlediska gatekeepingu.“

Redaktoři situaci vnímají podobně. „V tuto chvíli se necítím ohrožen, chtěl bych, aby mi AI uměla pomoct se střihem a lépe analyzovat můj obsah,“ říká Bouška. „Stále doufám, že lidský faktor je publicistice nenahraditelný,“ uzavírá Abulkasim. 

Z rozhovorů vyplývá, že redaktoři a editoři Českého rozhlasu pracují s nástroji umělé inteligence efektivně a berou je jako součást své každodenní pracovní agendy. Nemají obavy z toho, že je AI v dohledné době nahradí, shodují se ale na tom, že se jejich práce změní a oni se tomu budou muset přizpůsobit. Jak moc? To ukáže čas. 

Je ale zřejmé, že užívání AI úzce souvisí s debatou ohledně prohlubující se prekarizace práce novinářů. Ukazuje se, že potřeby, jako je ochota investovat čas do rozvoje profesních dovedností, schopnost rychle reagovat na nové trendy a být obecně flexibilní, „aby mi neujel vlak“, se stanou součástí jejich každodenního života.

Zdroj úvodního obrázku: Pexel.com/CC