Aniž by si to lidstvo samo vybralo, většina jeho aktivit se v březnu 2020 přesunula do online prostoru. Významný dopad měla koronavirová opatření především na ty nejzranitelnější skupiny naší společnosti, mezi které patří i děti.

Podle WHO se v dubnu 2020 ocitlo mimo školu 1,5 miliardy dětí po celém světě. Vzdělávání, socializace s vrstevníky a další volnočasové aktivity se ze dne na den začaly odehrávat výhradně v digitálním světě. Ten v průměrné rodině reprezentoval dětský pokoj a jeden či dva monitory. Realitou dětí po celém světě se stalo tzv. “digital by default ”, z digitálního se stal standard.

Tato nová, extrémní situace, a její dopady na dětskou populaci, si pochopitelně získala pozornost mnoha odborníků (například Duan et al., 2020; Montag, Elhai, 2020 ). A jistě bude středem zájmu i s větším odstupem. Více stráveného času online totiž přináší dětským uživatelům mnoho příležitostí, ale také možná nebezpečí, která je třeba neustále monitorovat a reflektovat.

Čas před obrazovkou nahrazuje zdravé návyky

V dubnu 2020, na začátku pandemie koronaviru, vydala UNICEF ve spolupráci s dalšími organizacemi dokument “COVID-19 and its implications for protecting children online ” (Covid a důsledky pro ochranu dětí online). V něm se píše, že: “Zatímco digitální řešení poskytují obrovské příležitosti pro zachování a prosazování práv dětí, ty stejné nástroje mohou také zvýšit vystavení dětí online rizikům.”

Mezi nástrahami, které v online prostoru na děti číhají, zmiňují autoři sexuální zneužití online predátory, kyberšikanu, riskantní chování online jako třeba sexting, vystavení škodlivému obsahu (např. zobrazující slovní či fyzické násilí) a nevhodné nakládání s vlastními či cizími daty.

Podle WHO nevědomé “zabíjení” času před obrazovkou “nahrazuje zdravé chování a návyky, jako je fyzická aktivita a spánek, a vede ke škodlivým návykům, jako je nedostatek spánku, nerozlišování mezi dnem a nocí, podvýživa, bolest hlavy atd.” Dále upozorňuje na to, že “mladí lidé mohou snadno podlehnout nezdravým vzorcům chování, které zahrnuje nadměrné trávení času před obrazovkou nebo hraní videoher, aby se vyrovnaly s touto stresující situací (covidem) a aby prošly časem v izolaci, karanténě nebo lockdownu.” (WHO, 2020)

„Prostě scrolluju“

Chování dětí v online světě během pandemie koronaviru se podrobně věnoval britský regulační orgán Ofcom, který dohlíží na tamní rozhlasové a televizní vysílání. Ten v posledních několika měsících zveřejnil dvě podrobné studie. Ofcom se zkoumání vztahu dětí k médiím věnuje dlouhodobě a každoročně o něm publikuje zprávu s názvem Children’s Media Lives.

Ve výzkumu Children’s Media Lives: Life in Lockdown, který proběhl v květnu a červnu loňského roku, se Ofcom zaměřil na nové podmínky v době pandemie a jejich dopad na britské děti. Studie se zúčastnilo 14 dětí ve věku 9 až 17 let.

Ofcom následně na studii Children’s Media Lives: Life in Lockdown navázal tradičním výzkumem Children’s Media Lives. Ten provedl v lednu až březnu 2021 a poznatky z předchozí studie v něm rozšířil a aktualizoval. Zúčastnilo se ho 18 dětí, z toho 14 se již zapojilo do předchozí studie. Ve zkoumaném období britská společnost (podobně jako česká) zažívala třetí vlnu koronaviru.

Hlavní závěry studie

Dětem chyběla rutina a řád a měly tendenci trávit dlouhé hodiny online. Nejužívanější platformou byly chytré telefony. Nejvyšší průměrný čas strávený na telefonu měl z dotazovaných dětí sedmnáctiletý William. Ten na něm strávil v průměru 15 hodin denně. Nejoblíbenější sítí co do stráveného času zůstal TikTok, těsně za ním Snapchat a Instagram. Facebook naopak děti téměř nepoužívaly. “Prostě scrolluju (na Tiktoku)… Nelíbí se mi nic konkrétního. Prostě scrolluju a je to návykový.” (Jack, 16)

Pro děti bylo náročné udržovat přátelství, komunikovaly s méně vrstevníky méně často a výhradně online. Některé z nich se při socializaci cítily limitovány platformami, které používaly.

Děti přestaly téměř úplně sledovat tradiční televizi a přesunuly svou pozornost k vysílání na vyžádání (on-demand) jako Netflix, Amazon Prime nebo YouTube. Většina z nich si zvykla sledovat pořady celé najednou (angl. binge-watching). “Nejsem si jistý, co mě na tom baví, je to jedna z těch věcí, co jsou návykové. Prostě sleduješ jeden díl za druhým.” (Jack, 16)

Děti často sledovaly influencery, se kterými se mohly ztotožnit a měly pocit, že “jsou jako oni” (Emma, 12). Holky, a na rozdíl od studie z léta, i kluci sledovali obsah na sociálních sítích zaměřený na fitness a cvičení. “Když sleduješ jejich obsah, motivuje tě to se dál snažit, protože všichni kdysi začínali jako ty.” (Peter, 15)

„Záleží na tom, jak vypadáš na fotkách“

 

Děti čím dál více hledaly příležitosti, jak samy sebe propagovat na sociálních sítích. Zároveň si uvědomovaly, že to může být způsob, jak si vydělat peníze. Ačkoliv většina z nich příliš nerozuměla tomu, jak algoritmy na sociálních sítích fungují. „Jednou možná budu mít svůj vlastní YouTube kanál … už pro něj mám i jméno – ‘kids cooking’.” (Arjun, 9)

Některé děti samy vytvářely obsah na sociální sítě a využívaly dramatických scén (např. simulované hádky, zesměšňování druhých apod.) k tomu, aby zaujaly ostatní. “Vidím to (drama) na TikToku skoro pořád… přijde mi to docela dětinský.” (Nathan, 14)

Skoro všechny děti přiznaly, že cítí tlak, aby vypadaly v online prostoru dobře. Většina z nich proto používala k úpravě fotek a videí různé filtry a editovací aplikace. “Na Instagram přidáváš svoje fotky a záleží na tom, jak na nich vypadáš. Protože když se někomu líbí, jak vypadáš, je pravděpodobnější, že tě začne sledovat.” (Ben, 13); “Když jsem přidala selfie s makeupem, mělo 88 lajků. Bez makeupu jen asi 38 lajků.” (Sarah, 17)

Zprávy o koronaviru děti zpočátku pandemie zajímaly. Postupně ale jejich zájem vinou úzkosti nebo nezájmu opadl. Následně je konzumovaly spíš pasivně prostřednictvím sociálních sítí a většinou nepřemýšlely, jak moc jsou přesné a pravdivé.

„Je to hodně osamělé“

Většina z dotazovaných dětí měla pocit, že život online je jen chabá náhrada za život offline. Sice mohly najednou trávit víc času online aktivitami, ale ty jim zřejmě nepřinášely tolik radosti. Děti se cítily obecně víc samy. Úroveň jejich životní pohody (wellbeing) v průběhu lockdownu se od předešlého zkoumání v květnu až červnu 2020 snížila.

Většina dětí si přála, aby se situace vrátila do normálu a ony mohly trávit víc času offline. “Mám pocit, že se nevyvíjím tak, jak bych měla…” (Freya, 17); “Když se učím doma, tak se cítím hloupější.” (Isaac, 15) ; “Je to docela náročné – a hodně osamělé … Je to vážně, vážně, vážně osamělé. I když si můžete volat s ostatními přes Facetime a podobně, není to to samé, nemáte pocit, že tu pro vás někdo je.” (Sarah, 17); “Ta nejlepší věc by pro mě teď byla, kdyby skončil covid. To se může stát v květnu, nebo nevím, v říjnu? Nebo to může pokračovat až do roku 2022, kdo ví? Je to smutný… nevidět moje kamarády, a to tím procházíme teprve rok, dva roky by byly… nevím.” (Arjun, 9)

Andy Burrows z britské Národní společnosti pro prevenci týrání dětí (NSPCC) studii komentoval pro online deník MailOnline: “Zpráva Ofcomu ukazuje rozsah nebezpečí, kterým děti online čelí a taky to, jak se výrazně zvyšuje u těch, které mohou být považovány za více zranitelné.”

Pokud si chcete přečíst celé studie, které Ofcom publikoval, najdete je tady a tady. 

Všechny citace pochází ze zmiňovaných studií a jsou přeloženy z angličtiny.

Zdroj úvodní fotografie: Annie Spratt/unsplash (CC)