Média hrají významnou roli v udržování nebo zpochybňování společenských norem a chování, které schvalují (genderově) podmíněné násilí na ženách. Nová média mohou být platformou pro objektivizaci žen a dívek a pro vytváření hypersexualizovaného a jednostranného obrazu ženství. Virtuální prostory se mohou stát nástrojem přímého útoku na ženy a dívky, které může začít kyberšikanou nebo stalkingem a končit veřejnou dehonestací kompromitujícím materiálem. 

Jasným důkazem je expertní zpráva pro Komisi pro postavení žen. Ta ukazuje, že ženy stále častěji hlásily případy, kdy byly zachyceny jejich sexuální aktivity, včetně znásilnění, které byly posléze vystaveny na veřejných webových stránkách.

S násilím namířeným proti někomu z důvodu jeho pohlaví či genderové identity se setkalo 62 % lidí ve výzkumných organizacích v Evropě. Vyplývá to z průzkumu vědeckého týmu pod vedením Anke Lipinsky pro evropský projekt UniSAFE. Výzkumu se zúčastnilo asi 42 000 zaměstnanců a studentů ze 46 vysokých škol a výzkumných ústavů v 15 evropských zemích včetně Česka. Ženy uváděly zkušenost s tímto násilím častěji než muži. Setkalo se jich s ním 28 166, tedy 66 % žen, které v průzkumu odpověděly. U mužů to bylo 56 % (Advokátní deník, 2022).

Násilí na ženách ne(z)mizí

Proti násilí na ženách se vymezilo Valné shromáždění OSN už v roce 1979. Tehdy deklarovalo Úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW). Ta jasně proklamuje, že „jakékoliv rozlišování, vyloučení nebo omezení na základě pohlaví, které má za následek poškození nebo znevážení uznání výkonu žen, bez ohledu na jejich rodinný stav, na základě rovnosti mužů a žen, lidských práv a základních svobod v politické, hospodářské, sociální, kulturní, občanské nebo jakékoliv jiné oblasti“, představuje násilí proti ženám a hlavní překážku pro lidská práva žen.

S rozvojem informačních technologií a kyberprostoru jde ruku v ruce i rozvoj kybernásilí. Téměř tři čtvrtiny žen bylo vystaveno určité formě násilí na internetu. Mezi typy kybernetického násilí patří hackování, sledování (stalking), obtěžování, vyhrožování smrtí nebo zveřejňování kompromitujícího materiálu (WACC Communication for All, 2018).

To je rovnost!

Problematiku vnímají i vládní představitelé České republiky. V roce 2016 vystoupil na konferenci Tolerované nebezpečí: Násilí a sexismus v médiích a kyberprostoru tehdejší ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jiří Dientsbier. Upozornil na řadu dokumentů přijatých vládou v posledním období, jako je Akční plán prevence domácího a genderově podmíněného násilí nebo podepsání Instanbulské úmluvy o prevenci a boji proti násilí na ženách (Heinrich Böll Stiftung PRAHA, 2016). Istanbulská úmluva Českou republikou není ratifikovaná ani dnes, v roce 2023, proto Evropský parlament vyzval Evropskou unii k ratifikaci i bez účasti České republiky a Slovenska (Advokátní deník, 2023).

Dalším významnými dokumentem zabývajícím se genderově podmíněným násilí je například Analýza genderově podmíněného kybernásilí. Jak vysvětlují autorky, kyberšikana a kybernásilí jsou dva odlišné pojmy. Šikanou rozumíme opakované kontaktování oběti po delší dobu. Násilným aktem je potom už jedno uveřejnění intimních fotografií, videa nebo lživých zpráv rozšířené na síti. Jeho specifikem je anonymita, snadná dostupnost i rychlé a často trvalé šíření dehonestujících informací.

Je stále mezi námi

Média vlastní a řídí především muži, na řídících pozicích se ženy téměř nevyskytují a málo jich pracuje ve zpravodajství. Z této skutečnosti mimo jiné vyplývá i to, že ženy a muži jsou stále zobrazováni stereotypně a ženy jsou v médiích marginalizovány nebo představovány jako objekty. Takový závěr vyplynul z Analýzy mediálního zobrazování genderově podmíněného násilí, kterou zpracoval Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády.

Z celé škály násilí na ženách si česká média vybírají v první řadě znásilnění neznámou osobou na neznámém místě. Opak je ale pravdou: k většině znásilnění dochází v soukromé sféře a násilníkem bývá ten, koho žena zná. Případy domácího násilí nejsou pro média tolik atraktivní.

Genderově podmíněné násilí jako hrozba demokracie

„Nenávistné projevy každodenního sexismu, sexuální násilí založené na obrázcích a pronásledování jsou součástí kontinua násilí, které se převádí z online do offline světa. Nedávná vražda dvou queer lidí krajní pravicí, radikalizovaná na internetu, ukazuje, jak aktuální je to téma,“ uvedla ve svém úvodním projevu zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková na konferenci Genderová rovnost v digitálním věku: úkol pro Evropu. Boj proti kybernetickému násilí na základě pohlaví.

Nedávný výzkum ukazuje, že 41 % žen alespoň jednou v životě zažilo online obtěžování a plná polovina těchto případů měla misogynní nebo sexistický význam. Nejzranitelnější jsou ženy se zdravotním postižením, členové LGBTQ+ komunity a ženy, které pocházejí ze sociálně a kulturně segregovaných menšin. Ženy ve veřejných funkcích a novinářky jsou často terčem kybernetického násilí založeného na pohlaví. Vyhrožování, zastrašování, urážky, obtěžování, pomluvy nebo cílené porušování digitálního soukromí v online prostoru zažilo až 75 % dotazovaných novinářek.

Kupředu, zpátky ni krok

Nejvíce nenávistné projevy spouštějí témata související s genderem, politikou, lidskými právy a oblastí sociální politiky. Tyto útoky mají za cíl nejen útočit na důstojnost žen ve veřejném prostoru, ale také je zcela odradit od veřejného vystupování. Před takovými praktikami nelze zavírat oči, naopak je potřeba je vymýtit a ukázat, že ženy jsou schopny odvádět stejně kvalitní práci jako muži. My, celá společnost, se musíme postavit ponižování všech, kterých se to týká. Je třeba se striktně vymezit, jedině tak genderově podmíněné násilí nadobro zmizí. A bude se nám všem lépe dýchat.

 Zdroj úvodního obrázku: Ronny Sommerfeldt/Flickr (CC)