Leckdo si zkracuje cesty do školy, práce nebo na nákup se sluchátky v uších. V poslední době je ale možné, že místo hudby poslouchá svůj oblíbený podcast. Přitom může využívat stejné zdrojové platformy jako pro hudbu; podcasty lze najít na Spotify, iTunes nebo Soundcloudu i na dalších službách. Pro mnoho lidí zůstává tento termín stále neznámým – tuto hypotézu potvrdil výzkum Nielsen Admosphere realizovaný pro provozovatele rádií Active, v němž jen 11 % Čechů připojených k internetu uvedlo, že ví, co to je podcast, a dalších 31 % tuší. O výzkumu informoval web Médiář. Přesto v posledním roce mluvené slovo v této podobě zažívá boom a formát začínají využívat postupně i média, která nejsou primárně zaměřena na audio obsah.

Podcasty lze jednoduše definovat jako zvukový pořad „na vyžádání“, to znamená, že si je stáhnete do telefonu, posloucháte je klidně off-line a nic vám v tom cestou metrem nezabrání. Podobně jako u televizních služeb na vyžádánísi i zde konečný příjemce určí, kdy bude produkt konzumovat. „Je to podobné jako s televizními seriály. Lidé si zvykli nechávat se neustále bavit kurátorovaným obsahem,“ shrnuje jejich oblibu publicistka Táňa Zabloudilová, která nyní spolupracuje s Radiem Wave na sérii Moje terapie.

Také pro nerozhlasová média jsou podcasty lákavé. Server A2larm představil ve spolupráci s platformou Voxpot nový podcast o americké politice. Foto: A2larm

Noviny k poslechu

První podcasty začaly vznikat už v roce 2004 a byly navázány na představení iPodu – ostatně část názvu nového formátu je převzata právě ze zařízení firmy Apple. O rok později pak New Oxford American Dictionary slovo podcast prohlásil slovem roku a věštil tak svébytné formě v dalších letech úspěch, který také přišel. Z minoritního formátu se stal v mnohém klíčový a masový komunikační kanál. Novinář Devin Gordon například na webu The Atlantic do hloubky rozebírá autora jednoho z nejpopulárnějších amerických podcastů Joe Rogan’s Experience jako sondu do duše průměrného amerického (nejen) bílého muže. „Sdílí jejich vášně a nadšení v současnosti, kdy je veřejná diskuze označila za dětinské nebo problémové nebo jako na šikmé ploše k trumpismu,“ líčí v obsáhlém textu Gordon. Sarah Larson zase pro časopis New Yorker popsala roli podcastů v informování o současně projednávaném odvolání prezidenta Donalda Trumpa z úřadu těmito slovy: „Po vyčerpávajícím maratonu svědectví a řečnění bych jen potřebovala, aby mi někdo připomněl jádro toho, co se děje,“ píše Larson po něčem takovém je velká poptávka. Potvrzují to čísla: v USA podle výzkumu společnosti Edison podcast někdy slyšelo 51 % populace, měsíčně poslouchá audio pořady na vyžádání 32 % Američanů starších 12 let. Celkový počet pravidelně běžících podcastů ve Spojených státech podle odhadů přesahuje 700 tisíc.

Odhadovaná čísla českých podcastů se pohybují okolo dvou tisíc, přičemž lze říci, že jejich počet narostl nejvíce právě v tomto roce. Jen Českému rozhlasu mezi listopadem 2018 a srpnem 2019 vzrostla poslechovost jeho podcastů čtyřnásobně. Vznikl i přehledový web ceskepodcasty.cz, který spravuje Dan Tržil, autor úspěšného pořadu Proti proudu, v němž zpovídá osobnosti z různých oborů – od vědců přes sportovce až k politikům nebo podnikatelům.„Víc a víc lidí si uvědomuje, že při poslechu jsou lidé pozorní a dají se zaujmout na 30, 40 minut, což dnes v jiném formátu, ať už jsou to sociální sítě nebo video, není úplně možné,“ okomentoval rostoucí popularitu Tržil.

Podcast si dali do projektových plánů mnohá média, od těch mainstreamových až po okrajovější. Pozadu nezůstává ani veřejnoprávní Český rozhlas nebo Česká televize. Její pořad Newsroom ČT24, který se samotný věnuje zpravodajství z oblasti médií, má svou audio mutaci, v níž se dvakrát týdně věnuje podrobněji tématům z původní verze pořadu.Vlastní podcasty ale oznámil také komentářový web A2larm a jejich motto „společně jsme slyšet“ dostává další rozměr. Právě odstartoval pořad Redneck, který se věnuje americké politice a vytváří ho publicista Matěj Schneider.

Pro nerozhlasová média jsou podcasty lákavé, protože představují další kanál, jímž mohou jejich obsah doručovat svým čtenářům nebo divákům. A tak si lze „poslechnout“ i tištěná média jako českou mutaci časopisu Forbes nebo noviny Deník N. Jejich podcastový pořad Studio N připravuje bývalý rozhlasový novinář Filip Titlbach a jeho hosty tvoří hlavně redaktoři deníku. „Snažíme se jednotlivé kauzy vysvětlovat narativním způsobem, přidáváme kontext a občas stočíme téma i na něco jiného,“ uvádí. Protože Studio N vzniká denně, nezbývá moc času pro zvukové experimenty. Až prvotní – pravda velmi zpožděné – nadšení z nového formátu opadne, patrně zůstanou jen ty nejzajímavější podcasty. Ať už formou, nebo obsahem. „Špatnou artikulaci, nepříjemný hlas, nevhodné otázky a bezobsažné odpovědi už si znovu nepustíte,“ shrnuje některé faktory ovlivňující potenciální úspěch Filip Titlbach. Pokud tedy média budou na tyto věci při tvorbě svých podcastů dbát, mohou jim přinést nové čtenáře, posluchače i diváky, a to i z mladší generace, a být smysluplným doplňkem celé jejich mediální tvorby.

Masivní rozmach žánru však také znamená, že se do jejich nahrávání pouští lidé s vidinou snadné produkce nějakého díla, ať už k marketingovým, nebo třeba zábavním účelům. Důsledkem jsou poté ne úplně kvalitní pořady, s neuspokojivou kvalitou zvuku i obsahu. „Spousta z nich ujede na představě, že dělat podcast je vlastně náramně jednoduché. Ano, i ne. Je hrozná škoda, když si lidé myslí, že stačí koupit nejlevnější mikrofon nebo nahrávat na telefon a prostě si povídat jako nad kafíčkem,“ říká editorka podcastů tuzemské mutace časopisu Forbes Hana Kuncová, která doufá, že posluchači budou stále náročnější a budou vyžadovat i trochu experimentálnější formu než jen tu vycházející z rozhovorového schématu.

Sluchová imaginace

Je pozitivní slyšet, že se s žánrem nebojí experimentovat tuzemská média, která jinak tvoří menšinu z českých „podcasterů“. Český rozhlas, u něhož se ostatně tvorba audia na vyžádání logicky nabízí, každý den zveřejňuje pořad Vinohradská 12. V něm se prolíná rozhovor moderátorky Lenky Kabrhelové s různými hosty třeba s archivními nahrávkami z bohatého radiového archivu nebo se subtilními hudebními motivy. Podobných postupů užívá i série Radia Wave Po sametu mapující vývoj republiky po roce 1989 nebo nový seriál Moje terapie stejné stanice, který se dotýká duševních nemocí.

Podcast o duševním zdraví Moje terapie. Foto: Český rozhlas

„Každý z nás natáčel s jinou dvojicí postav. Následně vznikal zvukový design pro celou sérii a jednotlivé díly opatřovali zvukovými plochami zvukaři,“ popisuje vznik Mojí terapie její dramaturgyně a novinářka Táňa Zabloudilová. Sama považuje za nejlepší tuzemský podcast nezávislý investigativní projekt Matematika zločinu reportérky Magdaleny Sodomkové a dánské dokumentaristky Brit Jensenové. „Bohužel si dosud nezískal adekvátní publikum,“ doplňuje Zabloudilová. V Matematice zločinu, která balancuje na pomezí podcastu a rozhlasového dokumentu, se prolínají rozhovory se zdroji, archivní pořady týkající se tématu, znepokojivé zvuky a voiceover autorek.

Kromě toho, že jsou podcasty příjemným způsobem krácení myšlenkově pasivních činností, jejich kouzlo a rostoucí popularita spočívá i v tom, že mluvené slovo spouští lidskou představivost a poslech ve sluchátkách posiluje dojem intimnosti mezi mluvčím a posluchačem. „Myslím, že lidé jsou z přehlcení audiovizuálními podněty kolem nich jednoduše unavení,“ hodnotí situaci Hana Kuncová z Forbesu. „To je podle mě jedním z důvodů k návratu k mluvenému slovu. Člověk najednou vnímá jenom jedním smyslem, a to dělá zkušenost z poslechu intenzivnější.“

Přijďte o podcastech diskutovat taky na další vydání Rozprav o českých médiích ve čtvrtek 28. listopadu od 17:00 v budově Hollar (místnost 215):

Co jsou podcasty a přinášejí českým uživatelům něco nového? Jaké typy podcastů máme v ČR na výběr? Jak jsou u uživatelů úspěšné? Mají potenciál oslovit větší publikum? A na jaké publikum cílí? Jak by se mohly rozvíjet do budoucna, co mají jejich tvůrci v plánu? A jak to funguje v zahraničí?