Pandemie koronaviru s sebou přinesla větší důraz na tematiku duševního zdraví. To se začalo řešit nejen mezi dětmi či dospívajícími, ale také mezi dospělými a v jednotlivých profesích. Novináře a novinářky nevyjímaje. V této souvislosti se začalo zvedat také téma online útoků, jejichž počty i brutalita se začaly v posledních letech stupňovat. Napříč zeměmi novináři hlásí podobné dopady, kterými jsou vliv na jejich reálné životy, stahování se ze sociálních médií a sílící špatné pocity a úzkost. Ty nezřídka vedou k pocitu vyhoření, únavy a touhy novinářskou profesi opustit.

Sociální sítě a další platformy umožňující diskuzi přitom pro novináře a novinářky znamenají prostor, ve kterém si mohou budovat vlastní značku. Tento prostor jim dovoluje být svobodnější než při práci pro tradiční médium, cíleně komunikovat se čtenáři a čtenářkami a vytvářet komunitu. Práce na obsahu pro soukromé sociální sítě se navíc stávají takzvanou „další směnou“, která zahrnuje nejen učení se práci s médiem po technické stránce, ale samozřejmě také vytváření stále nového obsahu a interakci s publikem. Jedná se tak o činnost, která, ač je součástí práce, zabere mnoho času i mimo ni.

Útoky založené na genderových stereotypech

Jenže právě sociální sítě s sebou nesou i překážky, které byly dlouhodobě opomíjené. Je jimi online obtěžování, neslušná komunikace, hate speech či nejrůznější přímé výhrůžky. Ty často vůbec nesouvisejí s tématem textu, jakožto s osobou autora či autorky. A pokud budeme chtít být přesnější, v případě autorek se to děje násobně častěji. Typickým rysem jsou útoky na charakteristiky spojené s genderovými stereotypy, například vzhled, který je buď atraktivní nedostatečně, nebo naopak příliš. Uživatelé často sahají také po urážkách na základě sexuality, kdy jsou ženy buď sexuálně frustrované, nebo naopak promiskuitní. U mužů se pak tyto komentáře týkají údajné homosexuality, pedofilie či jim připisují ženské stereotypní rysy.

Studie, která vznikla z rozhovorů s americkými novináři z roku 2021, ukázala, že z časového hlediska jsou nejčastěji se opakující formy obtěžování tři. První z nich se dá označit jako okamžitá a jde o urážky, které se však častěji týkají tématu samotného než osobnosti autora či autorky. Dalším typem je chronické obtěžování, kterého se dopouštějí opakovaně ti samí jedinci na těch samých platformách. A toto obtěžování se nezřídka vyvíjí v obtěžování eskalující, které je osobnější a výhrůžnější. Druhé dva typy obtěžování přitom zažívají častěji ženy.

Děje se to „jen“ online

Novináři a novinářky se zároveň shodují, že chybí účinné prostředky, jak proti online útokům bojovat. Nejčastěji si tak musí poradit sami a vytvořit si obranné mechanismy. Jednou ze strategií samozřejmě může být opuštění sociálních médií, jako to udělala například na jaře roku 2023 moderátorka Linda Bartošová. Na druhou stranu se však nejedná o řešení systémového problému. Stále tak stoupá poptávka po lepším řešení, které by nemuselo omezovat chování samotných novinářů a novinářek. Jednu z takových kampaní vedla například nezisková organizace Fórum 50 %, která veřejně vyzývala k pojmenování a řešení daných problémů. Přesto však regulace komentářových sekcí či sociálních sítí jednotlivých médií zatím v praxi běžná není a zůstává stranou pozornosti velkých mediálních domů.

Přestože online útokům čelí ženy i muži, na ženy mají často mnohem víc devastující vliv. Z výše zmíněné studie vyplývá, že muži obtěžování často berou na lehčí váhu, zatímco ženy se bojí stupňování násilí a jeho přelévání i do osobního života. Jednat se může třeba o zveřejňování osobních informací nebo pomluv, ale v současné době hrozí už i zneužití umělé inteligence k vytvoření realistických fotomontáží. Online nenávist může vést také k nebezpečnému pronásledování, takzvanému stalkingu, nebo přímo k použití násilí.

Dopady v reálném životě přitom podle studie Mezinárodního centra pro novináře zažila pětina novinářek. Podle Amnesty International se jedná dokonce o 41 procent žen napříč profesemi, co zažily online útoky či obtěžování, jenž se přelilo i do jejich běžného života. A 76 procent žen, které zažily online obtěžování, změnilo své chování na sítích. Například třetina přestala zveřejňovat své názory na určitá témata. Dalšími důsledky bylo snížené sebevědomí či v téměř polovině případů stres nebo strach a obava o bezpečí sebe nebo své rodiny.

Chybějící ochrana novinářek a novinářů

Rozšířené a stále eskalující online útoky vůči novinářům a novinářkám v poslední době zdůrazňují naléhavou potřebu nových opatření. Vzhledem k rostoucí závažnosti a vlivu těchto útoků na duševní zdraví a pracovní prostředí novinářů se stává klíčovým krokem reakce ze strany jednotlivých mediálních organizací, ale i novinářských svazů.

Další kroky by proto měly směřovat k posílení ochrany novinářů například prostřednictvím přísnějších sankce pro pachatele, lepšího monitorování a regulace online prostředí nebo zvýšené zodpovědnosti platforem za šíření nenávistných a útočných projevů.

A v neposlední řadě, přestože se online nenávist a urážky týkají všech, z průzkumů vyplývá, že jsou – podobně jako mnohé další formy násilí – genderově specifické. A proto bychom je neměli přehlížet. Novináři a novinářky totiž pomáhají spoluutvářet obraz světa, bez kterého by veřejná diskuze nebyla komplexní. Když jsou vystaveni online násilí, omezují se jejich možnosti informovat veřejnost a svobodně se vyjadřovat. I proto by systémová či legislativní ochrana měla být jedním z novodobých pilířů novinářské profese.