V prosinci minulého roku otřásla Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy tragická masová střelba. Tato šokující a bezprecedentní událost vyvolala v české společnosti nebývalý tlak na okamžité a detailní zpravodajství. Média, pod tlakem veřejnosti a dalších aktérů, musela v reálném čase zpracovávat často neověřené informace, aniž by bylo dost času zvážit jejich vhodnost pro publikaci.

Poměrně záhy se však ve veřejném prostoru začala objevovat kritika redakcí a novinářů za porušování etických norem a šíření potenciálně závadných informací, například zveřejnění jména střelce nebo šíření dezinformací z telegramového účtu, například na reflex.cz a denikn.cz. 

Cílem našeho výzkumu, který se uskutečnil na FSV UK, bylo zjistit, zda šlo o širší problém i u „kvalitnějších médií“, nebo jen o několik ojedinělých incidentů. Společně s kolegyní Martinou Kolskou jsme provedly obsahovou analýzu vybraných mediálních titulů. Analyzovaly jsme, jaký druh informací média přinášela a zda docházelo k porušení novinářských etických norem.

Zaměřily jsme se přitom na seriózní tituly, nikoliv na bulvární plátky a regionální weby a deníky. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 13 různých online a tištěných médií. Zajímaly nás zprávy publikované do 24 hodin od střelby.

Osobní informace o střelc

Prvním a ve veřejném prostoru nejvíce kritizovaným porušením etické novinářské praxe bylo podávání informací o osobě střelce. V mediálním prostoru se objevovalo celé jméno, výpis z rejstříku hledaných osob, portrétní fotografie či informace o jeho studentském životě.

Newton, nástroj monitorování médií, ukázal, že jméno střelce bylo zmíněno ve sledovaných médiích 122krát během 24 hodin po střelbě. V seriózních médiích (denikn.cz, seznamzpravy.cz, aktualne.cz, novinky.cz, irozhlas.cz, cnn.primanews.cz, tn.nova.cz, ct24.ceskatelevize.cz, Hospodářské noviny, Lidové noviny, Denník, MF Dnes, Právo), na která je obecně z pohledu etického a kvalitního zpravodajství kladen větší nárok, bylo celé jméno zmíněno 15krát.

Hlavní riziko zmiňování detailů o střelci spočívá v možném polidštění a celebritizaci střelce či viktimizaci jeho rodiny. Ačkoliv některé detaily mohou být relevantní, například informace o věku či studentském statusu, média často zacházela i do přílišných detailů a prezentovala informace postrádající informační hodnotu, například že střelec získal cenu za svou absolventskou práci nebo výpovědi sousedů.

Zmínění detailů o životě střelce, úskalích, která překonával, nebo dosavadních zásluhách (vyznamenání, ceny za absolventskou práci) mohou poskytnout jistou obhajobu jeho činů a snížit vinu. Navíc další informování o pachateli může sloužit i jako katalyzátor pro obhajování, relativizaci či dokonce nápodobu jeho činu (novinky.cz, seznamzpravy.cz).

Fotografie pachatele jako nebezpečný trend ve zpravodajství

Dalším problematickým jevem v mnoha článcích bylo zveřejnění fotografií pachatele, přičemž se jednalo o čtyři typy snímků.

První typ představoval standardní průkazové foto, druhý typ pak totožné foto, avšak se zakrytýma očima. Třetí kategorií byl snímek obsahující výpis z registru hledaných osob s průkazovou fotografií, informacemi o pachateli a dalšími osobními údaji. Poslední kategorií byly fotografie pachatele se střelnou zbraní z místa činu, které zachycovaly jeho pohyb a akce, včetně míření a střelby.

Některé články pak byly doprovázeny i videem přímo z útoku, především záběry útočníka, jak opakovaně nabíjí, míří a střílí.

Nejzávažnějším jevem v této problematice jsou posledně zmíněné fotografie a videa pachatele z místa činu. Tyto snímky mohou působit jako z videohry a způsobit glorifikaci násilí, což může vést k napodobování podobných činů.

Prezentace brutální reality může mít navíc negativní dopad na širokou veřejnost, která není připravena se s ní psychicky vyrovnat. Navíc opakované vystavení násilným obrazům nás může otupovat vůči reálnému násilí a agresivnímu chování.

Cynizace a nevhodná formulace

Dalším fenoménem, který je důležité připomenout, je cynizace v žurnalistice, která se projevuje nepřesností nebo necitlivostí ve formulaci výroků. Tento jev může souviset s trendem komunikační nedbalosti nebo nevhodné stylizace (Klabíková Rábová, T. 2020). Občas se také projevuje nevhodným použitím slov či obratů, jako například „díky“, „mladík“, „naštěstí“ nebo „introvertní premiant“, například na irozhlas.cz.

Mnohdy se jedná o tendence, které si ani samotní tvůrci neuvědomují – nejčastěji právě nevhodné použití slov nebo slovních obratů. Jako cynizaci ale lze označit i články, přinášející informace o jiných tragických střelbách, které jsou navíc odstupňované podle počtu obětí. Zde byly opět sděleny detaily předchozích pachatelů, jména, motivy či detaily ze života a další podrobnosti, například na seznamzpravy,cz.

Ačkoliv se může jevit takové zpravodajství jako relevantní, uvážíme-li časový rámec (24 hodin po útoku), rozpoložení obětí a pozůstalých a riziko nápodoby, které je nejvyšší právě 13 dnů od původního činu, jeví se nám jako nevhodné a cynické.

Cynizace může navíc pronikat i do citací, například „Potvrdilo se to, o čem se tady dlouho vede debata“, „Díky tomu, že mu zůstala brokovnice, která nemá velký dostřel, a už jsme se blížili k němu na ochoz, tak se rozhodl spáchat sebevraždu,“ nebo „Z šesti lidí zamrzl jeden. Vynikající statistika,“ a další.

Jako příklad stylistické cynizace může sloužit i hodnocení útočníka jako „tichého, nevýrazného člověka“ a „dobrého studenta“. Podobná hodnocení mohou vést k bagatelizaci, humanizaci a omlouvání pachatele. Méně závažnou formou je pak používání termínu „mladík“, který může být spíše vyjádřením neznalosti než záměrným jednáním.

Tenká hranice: Odborníci a zájmové skupiny

V médiích se objevil i další trend, který ohrožuje novinářskou integritu. Vedle rozhovorů s odborníky na mentální zdraví a bezpečnost některé články posloužily jako platforma pro šíření osobních agend citovaných osob, jak ukazují výsledky analýzy.

Například článek uveřejněný v MF Dnes (MF Dnes, 2023-12-22) obsahoval vyjádření Pavla Černého, prezidenta spolku Ligy Libe, který ve svém vyjádření odsoudil omezení zbraní a přirovnal je k sirkám a benzínu či kamionům, a postavil se proti přísnějším regulacím. „Jak dokládá spousta činů, střílejí vojáci, policisté. Takže psychotesty nepomůžou. Pilot zabil všechny své pasažéry, když narazil schválně do kopce se svým letadlem. A ten byl sakramentsky prověřovaný i v rámci psychotestů,“ uvedl Černý. Podobné rétorické obraty a argumenty se opakují i napříč světovými případy, vidíme zde tedy stejný trend stáčení debaty o kontrole zbraní (​​Nordberg, 2020).

MF Dnes, 2023-12-22

Černý nebyl jediným citovaným sledujícím vlastní agendu. V tomto kontextu je proto nutné diskutovat o novinářské etice a sociologii zdrojů. Je přirozené, že určité zájmové skupiny se v relevantních situacích pokusí ovládnout nebo alespoň ovlivnit mediální prostor a vložit do něj svůj narativ. Novináři však musí fungovat jako gatekeepeři a pečlivě vyhodnocovat vhodnost, nezaujatost a problematiku, které poskytují platformu.

Novináři jako gatekeepeři

Z analýzy vyplývá, že v české mediální krajině v souvislosti se střelbou na FF UK byla narušena etická novinářská praxe, a to i v renomovaných médiích. Část prohřešků, například zveřejnění jména, fotografie střelce či informace z telegramového účtu, lze považovat za chyby z nevědomosti.

U jiných prohřešků však takový argument neobstojí. Některá média v boji o pozornost publika a ve snaze přinést co nejaktuálnější a nejčtenější informace hrubě porušila novinářskou etiku. Do této kategorie patří spekulace, sdílení detailů ze života pachatele, podezřelá svědectví a výčty nejtragičtějších střeleb v historii.

Nejzávažnějším prohřeškem jsou však neodhalené snahy zájmových skupin proniknout do mediálního prostoru. Je pravděpodobné, že novináři v těchto případech nedostatečně promysleli důsledky svého jednání, případně podcenili rešerše daného experta a jeho možné napojení na zájmové skupiny. Je třeba pečlivě zkoumat motivace všech expertů, jimž je v médiích poskytován prostor, a to v souladu s etickými normami novinářské praxe.