Porod komunitních médií v Česku

Říjen 8, 2012 • Mediální žurnalistika • by

Autorem článku je redaktor ČRo Martin Melichar a původně vznikl pro Radio Wave.

Vysílání komunitních médií si od 70. let 20. století získalo oblibu v mnoha zemích světa. V České republice zatím tento typ médií oficiálně neexistuje. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání proto společně s akademickými pracovníky zahájila proces vyjednávání o jejich ustanovení.

Celý proces je však během na velmi dlouhou trať, je totiž nutné vypracovat funkční legislativní rámec těchto médií. Jaký je ideální model komunitních médií a jakou roli by ve společnosti měla plnit? A proč se o myšlence komunitních médií v ČR začíná mluvit až nyní? Redaktor Martin Melichar zpovídal předsedkyni Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Kateřinu Kalistovou a mediálního experta z brněnské Masarykovy univerzity Henry Loesera.

Pojem komunitní média není v České republice zatím příliš známý. Od listopadové revoluce u nás vzniklo například na 80 soukromých rádií. Tato přehlcenost způsobila zřejmě to, že u nás nikomu komunitní média nechyběla. Problém je také v neinformovanosti. Lidí, kteří by si třeba takový typ médií intuitivně přáli, může být hodně, ale vůbec nevědí o tom, že ve světě nebo v Evropě je tento třetí mediální pilíř, tedy vedle veřejnoprávního a komerčního, zcela běžný.

Mediální expert z Masarykovy univerzity Henry Loeser vysvětluje, jak všechny tři mediální pilíře vedle sebe fungují. „Komunitní média jsou třetí cestou. Tou první jsou média veřejné služby a tou druhou jsou komerční média. Tato dvě jsou kontrolována shora. Média veřejné služby jsou „řízena“ vládou a komerční média velkými korporacemi. Naopak komunitní média jsou řízena zezdola – a to aktivními občany a dobrovolníky, kteří je vytváří především pro svou komunitu. Do těchto médií nezasahují žádné vlády ani korporace.“

Vysílání komunitních médií se začalo ve světě rozvíjet v 70. letech minulého století. Před několika lety vyzval Evropský parlament společně s Evropskou radou členské státy, aby vypracovaly legislativní rámec pro fungování tohoto typu médií. V Evropě tak dnes již existuje více než 1500 komunitních rádií a zhruba poloviční počet televizních stanic. Například ve Francii je 600 komunitních rádií, v Británii 300, v Dánsku 40 a v Maďarsku 30.

A proč se o ustanovení komunitních médií začalo v České republice jednat až nyní? „To je mi také záhadou, ale je pravda, že v ČR to prostě není téma. Málo se o tom ví na půdě Poslanecké sněmovny i na půdě akademické. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se proto rozhodla s tím něco udělat a zveřejnila na svých webovkách materiály, a těch odezev není tolik, kolik jsme si představovali,“ říká předsedkyně RRTV Kateřina Kalistová.

Henry Loeser z Masarykovy univerzity se komunitními médii zabývá dlouhodobě. Společně se svými studenty založil před několika lety univerzitní Radio R, které má dnes na Facebooku 6000 fanoušků. Zatím však nemá šanci získat licenci pro FM vysílání, protože v současnosti jsou všechny v ČR obsazeny komerčními a veřejnoprávními médii. Důležité je v tuto chvíli vůbec komunitní média do české legislativy včlenit a vymezit si, co vlastně tento typ médií představuje.

„Základní rysy KM jsou lokálnost a představují alternativu k mainstreamu. Mají třeba podporovat kulturu a umění a vyzdvihovat roli minoritních skupin, etnických, jazykových atd. Pro velká komerční média po celém světě nejsou tato témata dostatečně zajímavá a nepřináší jim žádný zisk. Média veřejné služby, jako třeba Radio Wave, jsou svým záběrem spíš celostátní, nemají sloužit individuálním komunitám,“ říká mediální expert Henry Loeser.

A jaký je podle něj ideální model fungování a financování komunitních médií? „To je dobrá otázka. Zkoumal jsem různé modely komunitních médií z celého světa a zjistil jsem, že nejlépe je na tom Francie, Dánsko, Jihoafrická republika, Austrálie. Tato místa mají velmi vyvinutý sektor komunitních médií. Z těchto míst se šíří jejich idea, ale je samozřejmě zapotřebí skupiny aktivistů, kteří se tohoto semínka ujmou a něco z něj vypěstují. Prvním krokem je získat uznání veřejnosti pro tato média, aby se o nich vědělo, aby lidi chápali, o co jde, a rozuměli jejich účelu. Když půjdu za poslancem v České republice a zeptám se ho, co ví o komunitním rádiu, tak mi řekne, že ani neví, co to je. Lidé se nejdříve musí naučit, co vůbec pojem komunitní média znamená. Za druhé potřebujete právní ukotvení v zákoně tak, jak to mají komerční a veřejnoprávní média. Tím se komunitním médiím otevře prostor pro získání vysílacích licencí. Za třetí potřebují komunitní média podporu. To znamená, že vláda nebo Rada pro rozhlasové a TV vysílání musí vytvořit podmínky pro jejich rozvoj, regulaci, formování a financování. Napsal jsem proto pro Českou republiku návrh nového mediálního zákona, který by umožňoval vznik a fungování tohoto nového sektoru komunitních médií,“ říká Henry Loeser.

Předsedkyně Rady pro rozhlasové a TV vysílání Kateřiny Kalistové jsem se také zeptal, zda by v případě dohledu státu nebo částečného financování ze strany státu nehrozilo to, že tato média nebudou nezávislá, což by mělo být jejich hlavním poselstvím. Historie přeci jen ukázala, že tyto sklony stát mívá. „Když u nás vysílá někdo na nějakých frekvencích, které patří státu, tak se musí řídit zákonem o vysílání, který vychází z evropské směrnice. Takto jsou kontrolována média i v jiných státech a vůbec nemám žádné známky toho, že by došlo k ovlivňování obsahu, který produkují. Samozřejmě pokud si seženu zdroj financování jinde, jako například ve Vídni Radio Orange, které má jako hlavní zdroj financování město, tak ani tam nedochází k žádnému ovlivňování.“

V souvislosti s komunitními médii se mluví hlavně o rádiích. Proč by však nemohly vznikat například i komunitní televize? „Co se týče elektronických médií, tak u rádií je samozřejmě daleko jednodušší organizační a technická připravenost pro to vysílání, než je u televizí. Ty samozřejmě také existují, ale je jich poskrovnu a tam už je to o jiných penězích, jiném počtu zaměstnaných lidí. Je to prostě úplně jiný stupeň komunitních médií,“ říká Kateřina Kalistová a dodává, že se v Evropě podle její zkušenosti osvědčila komunitní rádia pro seniory, kteří tak aktivně vyplňují svůj volný čas a necítí se díky tomu být na okraji společnosti.

Vznik komunitních médií v České republice bude každopádně ještě nějaký pátek trvat. Mediální expert Henry Loeser je optimista a věří, že si tento zásadní nástroj k demokratizaci médií v budoucnu najde své pevné místo v české mediální krajině. „Já a mí kolegové jsme optimisti. Je zde určitě mnoho dobrých českých vysílatelů, studentů a aktivistů v oblasti komunitních médií a také politici, kteří věří, že jsou důležitá pro různorodou a demokratickou mediální scénu. Komunitní média jsou nejrychleji se rozvíjející segment médií na světě. Rozvíjí se to všude ve světě, tak proč by se to nemohlo rozvíjet v České republice. Pevně v to věřím a koneckonců Rada pro rozhlasové a TV vysílání představí příští měsíc na mediální konferenci v Telči svůj koncept rozvoje komunitních médií v ČR. Krok za krokem!“

Print Friendly, PDF & Email

Send this to a friend