Nedělním vystoupením v debatě na Primě prezident Zeman dal najevo, že sice nevyhlásil tolik obávanou totální válku médiím, když do hradních prostor pozval štáb této české televize k přímému vysílání, avšak ostře se v Partii vymezil vůči dvěma českým listům. MF DNES a Lidovým novinám prý nikdy žádný rozhovor neposkytne, neboť je považuje za neseriózní deníky, z čehož lze vyvodit, že je zařadil po bok kmotrů, tunelářů a dalších subjektů negativní deviace, o nichž se zmiňoval v pátečním projevu.

Tak příkré rozhodnutí hlavy státu je surové a zraňující. Jak k tomu čtenáři přijdou, aby celých pět/deset let byli ochuzeni o úlevný mix věčných pravd, citací z lexikonů a občas i vtipných bonmotů? Navíc to vypadá, jakoby pan prezident vůči některým novinářům ze zmíněných deníků cítil osobní zášť. Ublížil mu snad někdo křivým slovem nebo křivou – s prominutím – hubou v karikatuře?

Jistěže ne.
Kdyby pan Zeman nepodléhal emocím vybuzených zkresleným monitorováním tisku od svých spolupracovníků, musel by s chladnou hlavou konstatovat, že obě média už řadu měsíců před prvním kole volby, a zejména před kolem druhým dala jasně najevo, koho preferují. A že to nebyl právě on, za to by si novináři zasloužili naopak trvalý vděk. Skvěle totiž i na vnitropolitickou oblast zafungovalo pravidlo, tak známé z kritického referování třeba o filmech. To se může například paní Spáčilová v MFD upsat, že takové Babovřesky populisticky cílí na hodně jednoduchého člověka, a v kinech je přitom natřískáno. Lidé si prostě řeknou, že co je pod palbou kritiky, bývá naopak pro ně dobré.

Bojkot listů se tudíž jeví jako zbrkle vyhlášené opatření. Tím spíš, že kontinuita svého (stejného) způsobu podpory prezidentovi se v obou listech projevila i v sobotu. Jeden z nich v článku s titulkem Inaugurace aneb Ach synku, zvoral jsi to.
Novináře by naopak měla za zásluhy o zvolení prezidenta čekat státní vyznamenání. Velký problém být neměl   při úvaze o častějším oceňování příkladného úsilí. Jenomže to by hlava státu musela jít do sebe.

Autor: Jan Dvořák