Nahradí novináře stroje? Zdroj: Alexabrunet.com

„‚Umělá inteligence‘ je typickým příkladem ‚buzzword‘,“ zaznělo začátkem léta na workshopu „Práce novináře v éře žurnalistiky umělé inteligence“. Cílem setkání, které na půdě České televize pořádala Katedra žurnalistiky IKSŽ, byla výměna poznatků z oblasti žurnalistické praxe a sociálních a technických věd.

Podle Kamila Ekšteina z Fakulta aplikovaných věd Západočeské univerzity v Plzni je potom pojem „umělá inteligence“ (AI) v médiích nadužíván v různých souvislostech. „Přitom AI funguje překvapivě špatně v úlohách, kde je mediálně prezentovaná jako samozřejmá budoucnost lidstva. Jedná se o oblasti jako rozpoznání řeči a obrazů (strojové vidění), porozumění textu v přirozeném jazyce (NLP), vedení dialogu s lidským uživatelem, překlad přirozených jazyků, řízení automobilů nebo lékařská diagnostika,“ řekl Ekštein.

Do této kategorie mimo jiné spadá využití umělé inteligence pro účely žurnalistiky a tvorby zpravodajských textů. Systémy „robotického novináře“ se již používají především v USA a UK. Patří sem například systémy Quill od arrative Science nebo Wordsmith od Automated Insights, který pro svůj ekonomický servis využívá zpravodajská agentura Associated Press (AP). Vznik a aplikace podobného systému žurnalistiky AI je v České republice výrazně pomalejší než v zahraničí.

Ekštein upozornil, že existují oblasti, kde AI funguje velmi dobře. Vhodná je pro analýzu extrémně rozsáhlých dat, kde je schopna vyhledat souvislosti. Nejlépe fungující AI je ta, o které lidé ani neví, např. Google Maps, řízení a management letového provozu, analýza trhů, optimalizace energetických sítí apod.

Jakou AI chceme?

Ideální AI je potom taková, která se učí ze zkušenosti. Měla by být konzistentní a deterministická, tzn. že při stejném zadání poskytne vždy stejné (správné) řešení; předvídatelná, tzn. že poskytne řešení vždy v podobném čase; a akceptovatelná, tzn. že člověk nebude mít problém se s ní ztotožnit, např. morálně.

„AI se již využívá v mnoha oblastech společnosti… Nevypadá ale tak, jak si ji lidí obvykle představují.“ [Elizabeth Ling, Elsevier]

Podle Ekšteina se ale současná umělá inteligence nedá srovnávat s inteligencí tak, jak ji lidé vnímají. „Algoritmy jsou navrženy tak, aby napodobovaly inteligentní chování, jednání či rozhodování. Díky tomu může zastoupit člověka v určitých typech úloh, například u úloh obrovského rozsahu nebo u úloh, kde je široká dimenzionalita. Tam, kde je potřeba fantazie či tvůrčí činnost, AI selhává a vypadá to, že ještě delší dobu nebude fungovat,“ řekl na workshopu Ekštein.

Současná AI není schopná vlastní kreativity. Je pouze schopná se věci učit, odkoukat a kombinovat. Výsledkem je modifikace, kdy vše musí být programováno. Zdroj: deepdreamgenerator.com

Jakou AI zatím máme

Ekštein upozornil, že v současné době existují různé typy algoritmů. „Deterministický“, který si z principu nemůže nic vymyslet. „Scholastický“, který vypadá, že tvoří, ve skutečnosti to tak ale není. Algoritmická libovůle je vždy jen následek vygenerování náhodné hodnoty, což je deterministický přístup.

Algoritmy také podle Ekšteina nejsou neomylné a snadno podléhají iluzím a chybám. Omylnost AI je obrovská a je naprosto nepředvídatelná, jelikož se učí autonomně z množství dat. Všechna data/informace/znalosti v humanitních oborech vytvořili lidé, a tak se i AI učí dělat naše chyby. S výjimkou přírodních věd nelze rozhodnout, zda jsou informace obsažené v tréninkových korpusech správné. „K obecné inteligenci (‚general AI‘) nám nechybí výkon, ale modely,“ upozorňuje Ekštein.

„AI se vyvíjí po celém světě už více než šedesát let a současný stav je důsledkem tohoto rozvoje. Dalo by se říct, že určitá forma AI je téměř všude, v záchodovém splachování, v mikrovlnné troubě nebo v automobilech. Je to ale jiná AI, než si lidé představují,“ ukončil Ekštein svůj příspěvek.

O projektu

Workshop (konaný 29. 5. 2019) byl součástí projektu „Proměna etických aspektů s nástupem žurnalistiky umělé inteligence“, který staví na interdisciplinárním pojetí žurnalistiky a počítačových věd. Je reprezentovaný akademickými pracovišti (Fakulta sociálních věd UK, Katedra žurnalistiky IKSŽ; ČVUT, Fakulta elektrotechnická, Centrum umělé inteligence; ZČU Plzeň, Fakulta aplikovaných věd, Katedra informatiky a výpočetní techniky) a aplikačními garanty (Česká tisková kancelář; Česká televize; Syndikát novinářů ČR).

Cílem projektu je vznik a aplikace systému AI, jehož výstupem je vygenerovaný text umožňující další zpravodajské využití. Do práce badatelského týmu patří v neposlední řadě také systematický výzkum a formulace metodiky etiky strojů v žurnalistice (roboetiky) a společenského dopadu AI v žurnalistice.

Zdroj obrázk: Robot typer; copyright: Alexabrunet.com