Téma sportovní žurnalistiky coby prostoru, v němž se odehrává celá řada genderových a diskriminačních střetů, je v odborné literatuře poměrně často diskutováno. Sport je dlouhodobě vnímán jako sféra, kde muži dominují nad ženami, ať už z hlediska působení žen na novinářských pozicích, nebo skrze mediální pozornost věnovanou mužským a ženským sportům.

Právě zobrazování ženského sportu a sportovkyň v médiích je jednou z tradičních oblastí sportovních a genderových studií, které se po dekády věnuje řada autorů a autorek.

Třicet let obrazovkám dominují muži

Významnou dlouhodobou studii na téma četnosti výskytu a celkového zobrazování ženského sportu v televizním vysílání provedla se svým výzkumným týmem americká socioložka Cheryl Cooky.

Analýza One and Done: The Long Eclipse of Women’s Televised Sports, 1989–2019 probíhala v průběhu tří dekád. Autoři se během nich zaměřili na obsah sportovního zpravodajství vysílaného ve večerních hodinách na amerických kanálech KCBS, KNBC, KABC a v rámci sportovního pořadu SportsCenter globální stanice ESPN.

V roce 2019 se sběr dat rozšířil i na oblast online médií – konkrétně na obsah denních newsletterů zasílaných předplatitelům cbssports.com, nbcsports.com, ESPN.com, espnW.com a twitterové účty @cbssports, @nbcsports, @ESPN a @espnW.

Analýza potvrdila okrajovou pozici ženského sportu v rámci televizního vysílání, a to napříč všemi zkoumanými dekádami. Většina sportovních příspěvků a highlightů se týkala výhradně mužských sportovních výkonů – dle analýzy až 80 % odvysílaných zpráv nezahrnovalo jedinou zmínku o ženském sportu.

Ve zbývajících případech se většinou jednalo o ojedinělý ženský sportovní příběh (tzv. one and done), který byl ovšem zastíněn ostatními reportážemi z ryze mužského prostředí. Tuto genderovou asymetrii odrážel i počet příspěvků na téma ženského sportu v newsletterech a na Twitteru.

Nejvíce pozornosti přitahují sporty „Velké trojky“

Napříč zkoumanými roky přetrvával trend, kdy se sportovní zpravodajství zaměřovalo především na mužské sporty, konkrétně na disciplíny tzv. „Velké trojky“ (americký fotbal, basketbal, baseball). Této trojici sportů se dostávalo prakticky nepřetržitého pokrytí po celý rok, včetně období mimo hlavní sezónu.

Zatímco v roce 2009 se 68 % všech analyzovaných příspěvků týkalo pouze těchto tří sportů, o deset let později se tři nejpopulárnější americké sporty vyšplhaly dokonce k 75,2 %. Zbývající čtvrtinu si rozdělila ostatní mužská klání (zejména lední hokej a fotbal), ženské sporty (nejčastěji basketbal, tenis a fotbal).

Stejnou tendenci autoři zaznamenali také v souvislosti s online platformami. Co se týče již i tak dost omezenému obsahu na téma ženských sportů, v newsletterech a na Twitteru dominoval fotbal, tenis a basketbal, prostor byl věnovaný také gymnastice, lednímu hokeji či lyžování.

Od posměchu k respektu

Procentuální zastoupení zpravodajských výstupů týkajících se ženských sportů se během sledovaného období prakticky nezměnilo.

Výzkum ovšem odhalil významný posun v rámování profesionálních sportovkyň. Zatímco v letech 1989 až 1999 byly sportovkyně spíše objektem posměchu, trivializace a sexualizace, v roce 2014 výsledky poukázaly na snahu prezentovat ženské sportovní příběhy s úctou a respektem, bez urážek či zjevných genderových stereotypů.

Více televizních přenosů, ale stále málo pozornosti

Cheryl Cooky a její výzkumný tým se shoduje, že za posledních 30 let došlo k působivému nárůstu v množství a kvalitě přímých přenosů některých ženských sportů.

Ještě v roce 1989 zápasy nejvyšší americké basketbalové soutěže žen či utkání světového šampionátu v basketbalu nebyly vysílány živě. V posledních dekádách ale počet živých přenosů vzrostl, a stejně tak se zlepšila jejich kvalita.

Výsledky dlouhodobé studie ovšem ukazují, že se tato „péče“ nepřenáší do dalších mediálních platforem, tedy do online prostředí, Twitteru či hlavních sportovních pořadů typu SportsCenter.

V celkovém pohledu je pro pokračující snahy žen dosáhnout rovných příležitostí ve sportu klíčová právě propagace v hlavním sportovním zpravodajství, na online platformách a sociálních sítích. Analýza každodenních sportovních zpráv ovšem dle amerického výzkumu i nadále poukazuje na potlačování prezentace výkonů a úspěchů sportovkyň, čímž se podporuje neutuchající mužská nadřazenost ve sportovní sféře.

Český kontext: Vzestupná tendence

Problematice zobrazování mužského a ženského sportu v českých médiích se dosud věnovalo několik diplomových prací.

Proměny pokrytí a prezentace sportů ve třech českých denících (Mladá fronta DNES, Lidové noviny a Právo) v letech 1993 až 2007 zmapovala Hana Kovaříková. Výsledky její diplomové práce ukázaly, že zprávy věnované sportovcům tvořily přes 80 % veškerého sportovního zpravodajství, přičemž sportovkyně se na stránkách deníků objevily pouze v 3–12 %.

Analýze sportovního zpravodajství v celostátním deníku Sport a regionálním Tachovském a Břeclavském deníku se věnovala Jana Kaufnerová, jejíž zkoumaný vzorek vycházel z období dvou týdnů v říjnu 2009. Dle jejích výsledků se mužské sporty objevovaly v 85 % všech zkoumaných článků, zatímco ženy byly předmětem sportovního zpravodajství v 7–10 %.

Na základě výzkumu Tomáše Kotrly z roku 2021, který ve své diplomové práci srovnával sportovní rubriky Blesku, Lidových novin a Moravskoslezského deníku, byli sportovci objektem zájmu
v 77 % všech sportovních článků, přičemž texty o sportovkyních tvořily obsah necelých
16 % a zbývající procenta textů byla zaměřena na obě pohlaví.

Byť zejména třetí, a zároveň nejaktuálnější zmiňovaná práce ukazuje na možnou vzestupnou tendenci co do počtu sportovních příspěvků o sportovkyních a ženských sportech, i přesto se jedná ve srovnání s mužským pokrytím o velice nízké procento.

Média mají významný vliv na utváření názorů ve společnosti. V případě nedostatečného zobrazování sportovkyň, ženských sportů a trivializace jejich výkonů se budou ženy ve sportovní sféře nadále potýkat s negativní stereotypizací, podceňováním a nedostatkem respektu. A to nejen ve sportu jako takovém, ale i na pozicích sportovních novinářek či v rámci sportovních svazů a dalších institucí. Podle výsledků dosavadních zahraničních i českých studií je čeká ještě dlouhá, trnitá cesta.