Šéfredaktor Respektu Erik Tabery napsal do nového čísla časopisu editorial , postavený na posledním extempore prezidenta Zemana, klátícího se v opici nad korunovačními klenoty. Uvádí jím velký článek o pití politiků. Oficiální zdůvodnění Zemanova nespolečenského vzezření byla tentorkát „viróza“. Ano, pokud se na Hradě říká viróza bílému vínu, tak potom určitě. To, že se dnes píše o zneužívání alkoholu politiky během jejich pracovních povinností, je něco, co až doposud nebyla úplná samozřejmost. Jak píše Tabery : „V Česku se o podobných „přestupcích“ většinou moc nereferuje. Je to částečně dáno i tím, že to společnosti až tak moc nevadí. Podobně jako když Miroslav Kalousek nafackoval mladíkovi na ulici nebo když se poslanec ODS David Šeich proháněl dvousetkilometrovou rychlostí po dálnicích. Jako by byly dva druhy „průšvihů“, jedny vadí a druhé ne. A ty, které většinou nevadí, jsou mnohdy ty, jichž se dopouštíme také. Češi hodně rádi pijí a také špatně řídí.“
Právě případ Miroslava Kalouska na problém alkoholismu ve vysokých politických pozicích upozornil už před lety. Říkalo se, že si rád cucne, něco se proslýchalo, ale nikdo o tom ještě moc nepřemýšlel. Po jedné hodině na žurnalistice okolo roku 2005, kterou externě vedl dlouholetý šéfredaktor tehdy ještě slušného a mého oblíbeného týdeníku, jsem odcházela domů hodně zdrcená. Byla jsem druhačka-bakalářka a dost jsem se na tu hodinu těšila. Nakonec jsem se fakt dozvěděla zajímavé věci – například, že o některých věcech slušný novinář nepíše. Třeba o tom, že politici během své práce pijí alkohol. „Každý ví, že Kalousek chlastá, ale nikdo o tom psát prostě nebude, je to taková dohoda,“ prohlásil tehdy bez ostychu člověk, kterého jsem si do té doby velice vážila. Naprosto jsem tomu nerozuměla – PROČ o tom nepíšou? Proč drží novináři s politiky sosajícícími levné panáky z parlamentního baru basu? Přihlásila jsem se a dokonce něco řekla, o tom, že o opilém doktorovi na operačním sále by přece napsali, a že ten člověk je zodpovědný za náš stát, tak proč by o něm měl rozhodovat pod vlivem alkoholu? Spolužáci kývali hlavou a všichni jsme čekali na jeho reakci. O tomhle přece naše budoucí práce měla být – hlídání demokracie! Pokrčil rameny a začal mluvit o něčem jiném.
Že tehdy hovořil onen šéfredaktor asi pravdu, se potvrzovalo stále hlasitější šuškandou a chování toho politika ji rozhodně nepomohlo utišit. Dlouho jsem pak dumala nad tím, jak na tom česká novinářská obec vlastně je s tou svoji funkcí ve společnosti? Je úplně zkorumpovaná? Jsou takoví všichni? Když nepíšou o tomhle, o čem ještě nepíšou? Dneska je situace jiná – jakto? Ano, novinářská elita se asi omladila, ale není to ještě zdaleka ani dekáda zpátky, takže určitě ne o moc. Hon na politiky? Hon na konkrétní politiky? Hon na kliky? Nebo se role novináře jako drába neduhů společnosti s nástupem některých českých médií zlepšila? Nevím, ale jsem za ty tři stránky v Respektu fakt ráda. Dlouho jsem na ně čekala.
