Zkoumáním žurnalistické praxe se v posledních letech zabývalo hned několik rozsáhlých výzkumů. Za všechny je možné uvést široce pojatý mezinárodní projekt Worlds of Journalism Study, který se prostřednictvím strukturovaných rozhovorů s novináři zaměřil na podmínky výkonu žurnalistické profese v jednotlivých státech. Na druhou stranu strukturované rozhovory již ze své podstaty vytvářejí odstup mezi tím, kdo výzkum provádí, a respondentem. Navíc vysoká míra standardizovanosti může vést ke zkreslení informací.

Vizuální etnografie užitá ve výzkumu médií může sloužit jako alternativa k výše nastíněné metodologii. Předpokládá totiž aktivní participaci respondenta při sběru dat i během jejich interpretace prostřednictvím hloubkových nestrukturovaných rozhovorů. Sběrem dat se přitom rozumí akt, kdy respondent na základě obecného zadání pořizuje fotografie ve zkoumaném prostředí, například na svém pracovišti. Na rozdíl od nezúčastněného výzkumníka tak respondent v tomto prostředí nepůsobí jako rušivý element.

Pro antropologii nebo etnografii je vizuální etnografie poměrně obvyklý typ analýzy, který se používá již od 19. století ke zkoumání konkrétní společnosti nebo určitých předem definovaných skupin. Na poli mediálních studiích se však aplikace vizuální etnografie objevuje dosud ojediněle.

Fotografie jako východisko vizuální etnografie

Prostorová organizace redakcí často odráží personální hierarchii

Vůbec prvním příkladem úspěšné aplikace vizuální etnografie na prostředí médií a žurnalistické praxe je výzkum, který v roce 2012 navrhli a provedli Kateřina S. Gillarová,  Alice N. Tejkalová a Filip Láb z Fakulty sociálních věd UK. Výzkum, který byl uskutečněn během dvou měsíců, zkoumal skrze fotografie a následné rozhovory pracovní prostředí, návyky a podmínky třinácti český novinářů z celostátních i regionálních médií včetně rozhlasu, televize a internetového deníku.

Fotografie, které měly reprezentovat jeden pracovní den, přitom pořídili sami respondenti běžně dostupnou fotografickou technikou, nejčastěji mobilními telefony. Respondentům bylo řečeno, aby se při pořizování fotografií zaměřili na celou redakci, porady, své pracovní místo a nástroje, na pravidelné události v redakci a své rituály. Zásadním okamžikem výzkumu byla interpretace nasbíraných dat, fotografií, která probíhala formou polostrukturovaných rozhovorů mezi novináři a výzkumníky.

„Na rozdíl od standardního dotazníkového šetření nebo interview, jejichž oficiálnost vyvolává u respondentů pocit výslechu, má metoda vizuální etnografie podobu konverzace nad fotografiemi, které pořídili sami respondenti. Interview tak probíhá v atmosféře, která by se dala přirovnat k prohlížení rodinného alba. Zároveň charakter fotografií a určité detaily mohou fungovat jako odrazový můstek k dalším tématům,“ přibližuje aplikaci vizuální etnografie jeden z trojce autorů Filip Láb.

Fotografie podle výzkumníků mohou u respondentů vyvolávat další myšlenky a vzpomínky. Provedené rozhovory tak odráží komplexní strukturu žurnalistické práce včetně rutin, reflektují pracovní prostředí a hierarchii v redakci.

Poslední fází výzkumu byla analýza pořízených rozhovorů. K tomuto účelu výzkumníci pro kódování dat použili principy zakotvené teorie podle Juliet Corbinové a Anselma Strausse (1998), díky níž byly na základě kvalitativní obsahové, rámcové a diskurzivní analýzy vytvořeny kategorie a subkategorie.

Práce v „open space“

Co vidí redaktoři, když zvednou zrak od monitoru

Většina respondentů se shodovala v názoru, že práce v „open space“ je pro ně nepříjemná, jelikož jim plně nedovoluje se soustředit na práci. Respondenti si tak často vytvářejí strategie přežití, které zahrnují různé rutiny a rituály. Hudební publicista například uvedl, že často při práci v redakci používá špunty do uší. Další z respondentů si zase snaží práci naplánovat tak, aby v redakci trávil co nejméně času.

Umístění v rámci společného prostoru přitom do značné míry odráží hierarchii redakce. Vedoucí zaměstnanci se totiž v mnohých případech mohou těšit z lepšího prostorového umístění, často dle vlastního výběru, které jim dává více soukromí.

Společným tématem rozhovorů bylo i používání nových médií. Z analýzy vyplynulo, že proces zavádění nových technologií v českých médiích představuje neukončený proces, který ovlivňuje každodenní novinářskou práci. Někteří respondenti například uvedli, že se necítí sebejistí v používání sociálních médií. „V minulosti, před tím než byl přijat specialista na sociální sítě, nás vedení nutilo, abychom vkládali příspěvky na Facebook, nebo psali tweety,“ řekl rozhlasový sportovní redaktor.

Nové technologie navíc mění i způsob komunikace uvnitř redakce. Na negativní dopady upozornili respondenti z internetového deníku, kde většina komunikace mezi členy redakce probíhá přes sociální média. „Říkáme si redakce autistů, protože se všechno řeší přes Skype. Někteří se sice snaží mezi sebou normálně bavit, ale náš šéf, který sedí jeden metr od nás, komunikuje jenom přes Skype,“ popsali komunikaci redaktoři domácí rubriky.

Proces sbírání dat, fotografií, a jejich interpretace skrze semi-strukturované rozhovory se výzkumníkům ukázala jako velmi efektivní. Za hlavní výhody vizuální etnografie považují osobitější charakter celého procesu a menší nároky na časovou a finanční náročnost.

Autoři výzkumu

• Kateřina Sv. Gillárová (1979) je badatelkou v oblasti komunikace. Věnuje se marketingovému výzkumu, řízení a implementaci etnografického přístupu a nových výzkumných technik do marketingového prostředí. Je také doktorandkou oboru sociologie na Fakultě sociálních věd UK.
• Alice N. Tejkalová (1981) působí na katedře žurnalistiky IKSŽ Fakulty sociálních věd UK v Praze. Zabývá se mediálním zpracováním menšinových témat a vztahem mezi vzděláváním novinářů a praxí.
• Filip Láb (1976) působí na katedře žurnalistiky IKSŽ Fakulty sociálních věd UK v Praze. Věnuje se vizuální komunikaci se zaměřením na fotografii, fotožurnalismus. Zabývá se problematikou přechodu média fotografie od analogové k digitální podobě a jejímu fungování v rámci nových médií

Zdroje

• Kateřina Sv. Gillárová, Alice N. Tejkalová & Filip Láb. 2014. The Undressed Newsroom, in Journalism Practice, DOI: 10.1080/17512786.2014.891861.
• The Undressed Newsroom. In: Journalism Practice [online]. 4. 6. 2014 [cit. 2014-06-04].