Cambridge Analytica whistleblower Christopher Wylie

V uplynulém desetiletí se důležitým nástrojem změny v demokratické společnosti stal whistleblowing. Fenomény jako WikiLeaks, Snowden a odhalení o Cambridge Analytica potvrdily klíčovou roli žurnalistiky a jejich zdrojů. Zároveň významně přispěly k některým zásadním otázkám ovlivňujícím dnešní „datovou společnost“.

Zmiňované příklady nejsou totožné. Zejména případy Snowden a Cambridge Analytica ale přinesly obrovské množství důkazů umožňující studovat propojení politiky s technologiemi, kterým je svěřována obrovská moc. Odhalení největších nástrojů hromadného dohledu a závažného zneužití osobních údajů vyvolalo celospolečenskou diskuzi, která se týká politiky, technologií a v neposlední řadě také veřejnosti.

Na širší úrovni nás tyto případy přinutily přemýšlet o dalekosáhlejších dopadech „datové společnosti“ a roli dat při utváření občanství, lidských práv a propagandy. Sem také patří důležitá role dat jako základního prvku toho, co Soshanna Zuboffová nazývá „dohledový kapitalismus“. Termín je používán pro označení ekonomického modelu, který je založený na rozsáhlém shromažďování a analýze soukromých dat pro účely cílené reklamy, která se stala stěžejním nástrojem nejedné on-linové služby.

Poslední možnost

 WikiLeaks nás v roce 2010 přinutily k přehodnocení konceptů transparentnosti a diplomacie. Stejně tak případy Snowden a Cambridge Analytica byly založeny na důležité roli whistleblowerů, kteří díky spolupráci s novináři a mediálními organizacemi poukázali na nekalé praktiky.

Whistleblowing je důležitý především v takových případech, kdy se jiné prostředky k odhalení provinění zdají být neúčinné, nebo když je přístup do veřejné sféry z nějakého důvodu komplikovaný.

Investigativní novináři se rutinně spoléhají na informace od whistlebowerů. Ti se však k takovému kroku uchylují jako k poslední možné instanci vyplývající z nerovnováhy moci a přístupu k informacím. Whistleblowing nebo únik citlivých informací do médií v takovém obrovském a mezinárodním měřítku se nestává často. Obvykle ale vyvolá zlomovou reakci.

Pod rouškou tajemství

Nemělo by být překvapující, že významné příklady nedávných whistleblowerských kauz se týkaly dopadu technologií na společnost. Tyto případy vyvolávají řadu obav. Například je obecně známým faktem, že algoritmy upřednostňují viditelnost některých informací a ovlivňují tak, jak s nimi lidé zacházejí. Tím technologie významným způsobem ovlivňují fungování demokracie, aniž by bylo zcela zřejmé, na jakém principu fungují.

Frank Pasquale ve své stěžejní publikaci The Black Box Society použil metaforu „černé skříňky“ k definování mechanismů některých společenských funkcí v kontextu „dohledového kapitalismu“. Pasquale použil „černou skříňku“ k ilustraci toho, jak jsme „více sledováni firmami a vládou“, ale „nemáme jasnou představu o tom, jak jsou informace šířeny, jak se používají, nebo jaké mají důsledky“.

Tato informační asymetrie řídí současnou veřejnou sféru. Algoritmy řídí rostoucí počet operací a funkcí, které mají dalekosáhlý dopad na veřejnost. Vzhledem k rostoucímu významu strojového učení a funkcí umělé inteligence, které jsou založeny především na analýze velkých dat, se tato problematika v blízké budoucnosti pravděpodobně stane ještě naléhavější. V současné době jsou hlavní možnosti využití těchto technologií v rukou velkých technologických společností.

Konfliktní požadavky

Intenzivní privatizace veřejné sféry také zhoršuje tření způsobené protichůdnými požadavky na utajení a transparentnost. Vyplývá to ze struktury známé v oblasti vládnutí, kde je již dlouho tendence klasifikovat množství informací týkajících se veřejného a vojenského sektoru jako státní tajemství.

Objevuje se stále více whistleblowerů a úniků z prostředí firem v Silicon Valley. V červnu 2017 společnost ProPublica na základě uniklých interních dokumentů zveřejnila pokyny na odstraňování obsahu na sociální síti Facebook. Stejně tak Guardian nedávno zveřejnil článek, který shrnoval přibližně stovku manuálů pro moderátory obsahu. Interní dokumenty poskytl novinářům vždy vnitřní (anonymní) zdroj.

V srpnu 2017 zveřejnila italská webová stránka Valigia Blu podrobnosti o tom, jak moderování obsahu a cenzura fungují v italském kontextu. Důkazy vynesl zaměstnanec dodavatele, který pro Facebook zajišťoval moderování obsahu. Stranou nezůstala ani společnost Google. V říjnu 2018 zveřejnil americký Breitbart podrobnosti z interní prezentace, která poodhaluje názory internetového giganta na cenzuru.

Ve veřejném zájmu

Nemalý rozruch způsobil na konci roku 2018 vědec Jack Poulsen, bývalý zaměstnanec společnosti Google. Londýnským Timesům řekl, že prevence úniků interních informací je prioritou společnosti Google. Je pravděpodobné, že podobných úniků ze Silicon Valley bude přibývat. Je potom odpovědností novinářů rozlišit mezi skutečným whistleblowingem ve veřejném zájmu a firemní špionáží.

Profesor žurnalistiky a technický expert Dan Gillmor v roce 2015 poznamenal, jak je pro novináře důležité zapojit se do debat o úloze velkých technologií ve společnosti. Gillmor trval na tom, že novináři, kteří usilují o posílení funkce „hlídacího psa“, se musí věnovat těmto složitým otázkám, otevřít „černé skříňky“ společnosti a prosazovat větší transparentnost a odpovědnost. Není pochyb o tom, že i whistlebloweři budou k tomu i nadále zásadním způsobem přispívat.