Herní svět v minulých dnech získal informaci, na kterou dlouho čekal. Vědci z Masarykovy univerzity v Brně zjistili, že počítačové hry nezpůsobují závislost ani nezvyšují agresivitu. „Hra uživatele nijak neovládá. Pokud se něco takového stane, dotyčný by to velmi pravděpodobně udělal i bez toho, že by špatné jednání viděl v počítači,“ zdůraznil vedoucí vědeckého týmu Lukas Blinka. Výzkum na téměř deseti tisících hráčů naopak zjistil, že hraní her může pomáhat. Už delší dobu tak činí například u zdravotně postižených nebo seniorů. Jak to ale dělají?

„Hraní her je skutečně velmi komplexní sada úkolů, kterou váš mozek musí splnit. Kdykoli je mozek ve výukovém módu, mezi neurony se vytvářejí nové synapse,“ vysvětluje serveru WebMD lékař Ezriel Kornel z New Yorku. Přesto ale samozřejmě hry nejsou všemocné, ani desítky hodin s konzolí tak nemohou vyléčit Alzheimerovu chorobu nebo demenci. Podle posledních výzkumů ale mohou mírnit její průběh.

Zlepšování mozkových schopností ale samozřejmě záleží na tom, co a jak dlouho hrajete. „Jsou také činnosti, které spolu nesouvisejí. Pokud například senioři budou hrát pravidelně Tetris, neznamená to, že pak budou lépe parkovat,“ dodává Anne McLaughlin, psycholožka z North Carolina State University. Důležitá je také novost, právě díky ní náš mozek trénuje. „Pokud hrajete celý život Sudoku, moc to nepomůže,“ dodává.

Kromě mozku ale hraní her může posilovat i tělo – studie University of Chicago z roku 2013 ukázala, že hraní her zlepšovalo seniorům rovnováhu, orientaci v prostoru nebo jemnou motoriku. Senioři, kteří se do průzkumu zapojili, chodili svižněji a také se jim rychleji léčila zranění. „Starší lidé si myslí, že by se od počítačových her měli držet dál, protože je to ztráta času. Ale má to svůj smysl,“ dodává McLaughlin.

Víc než puberťák

Senioři a seniorky ovšem hrají více, než by se zdálo. Právě tak vlastně fungují stereotypy (tzv. aging) – učiní nějakou skupinu neviditelnou tvrzením, že něco neumí nebo nedělá. Čísla přitom mluví jasně. Podle zprávy the ESA (Essential Facts About the Computer and Video Game Industry) dosahuje průměrný věk hráče v roce 2016 k 35 letům. Zatímco hráči od 18 do zmíněných 35 let tvoří 29 procent všech lidí, kteří hrají hry, zbývající oba extrémy (tedy děti a důchodci) jsou pak téměř totožně zastoupené – lidé přes 50 let tvoří 26 procent hráčů, lidé pod 18 pak 27 procent.

Počet těch starších hráčů a hráček navíc bude stoupat, stárne totiž celá západní populace a dětí, které se mohou dostat ke konzolím nebo počítačům, se rodí stále míň. Podle ESA tak staří hráči již v roce 2015 početně předběhli puberťáky. Pokud se navíc nic nezmění, v roce 2045 už bude pařících důchodců a důchodkyň přes 105 milionů.

Začaly už tak vznikat hry, kterou jsou přímo určeny právě pro seniory a seniorky. Tou nejznámější je asi NeuroRacer, kterou vytvořili vědci ze San Francisca. Speciální 3D hra zlepšuje kognitivní funkce, multitasking a zpomaluje stárnutí mozku, tváří se ale jako obyčejná zábava. Hráč v ní závodí s autem, musí si ale zároveň všímat značek umístěných podél dráhy. Kdykoli takovou vidí, musí zmáčknout určené tlačítko. Součástí hry byl i výzkum na hráčích a hráčkách, kterým bylo více než 60 let a byl jim diagnostikován Alzheimer. Ti, kteří hráli jeden měsíc hru minimálně tři hodiny týdně (celkem 12 hodin), se výrazně zlepšili, dokonce dosahovali lepšího skóre než dvacátníci, kteří hru hráli poprvé. Díky tomu si pak lépe vybavovali všechno z krátkodobé paměti (čísla, adresa nebo jména) a jejich mysl byla jasnější ještě dalších 6 měsíců.

Příliš her přímo pro seniory ale přesto nevzniká. Chybu přitom můžeme hledat na obou stranách – jak na straně samotných hráčů a hráček, které se bojí objevovat něco nového, tak na straně vývojářů, kteří staršímu publiku nijak nevycházejí vstříc. Opakuje se tak stejný problém jako u vytváření her pro ženy nebo členy LGBT komunity – hry totiž stále vytváří především bílí, bezdětní, heterosexuální a mladí muži a podle toho tak vypadá nejen žánrové složení her, ale taky jejich obsah. Z průzkumu IGDA (International Game Developers) z roku 2015 vyplynulo, že pouze jedno procent vývojářů tvoří lidé starší 50 let.

I proto se tak vlastně nikdo neptá, co by chtěli senioři hrát a pokud pro ně někdo nějakou hru vytvoří, je to právě taková, která „léčí“. „Hry na mozek jsou samozřejmě úspěšné a prodávají se desítky kopií, ale musíme si uvědomit, že jejich myšlenka je založena na tom, že staří lidé se bojí stárnutí a Alzheimera,“ vysvětluje serveru Polygon De Schutter, profesor aplikovaného herního designu na univerzitě v Ohiu. „Ty hry lidem říkají, že jsou staří, což je špatně a nejsou hodnotnými členy společnosti. Ta představa je tak děsivá, že si důchodci radši nic nekoupí,“ vysvětluje.

Je také naivní si myslet, že senioři budou hrát jen edukativní hry, znovu bychom se tak dopouštěli nebezpečného agingu. Mnohem jednodušší je si tak připustit, že hrají prostě proto, že je to baví. Velmi populární je tak například mobilní hra Bejeweled, kterou dokonce důchodci hrají častěji než mladší hráči a hráčky. Průzkum jejího tvůrce, společnosti PopCap Games, ukázal, že ze 150 milionů hráčů jejich her je celých 71 procent z nich starších 40 let a 47 procent dokonce překročilo padesátku.

Kde se to mačká?

Důležitá je samozřejmě také sociální dimenze hraní. Pokud se důchodci scházejí a paří hry, nejsou sami a pobaví se. „Doma jsem často sama, což nemám ráda,“ svěřila se v De Schutterově výzkumu jedna z důchodkyň. „I to je důvod, proč jsou pro mne hry důležité. Beru to jako takovou terapii,“ dodává.

I pro svou společenskou funkci tak domovy důchodců nakupují konzole a pořádají večírky, kde se místo vzpomínání hraje na fiktivní kytaru nebo bowling se zařízením Wii. Ten je mezi seniory velmi populární, v USA už dokonce vznikla národní bowlingová liga (The National Senior Wii Bowling League), která v roce 2015 čítala neuvěřitelných 1500 hráčů a hráček z 310 týmů z celého světa.

Seniorům se nevyhnul ani poslední trend – Youtubering. Jejich královnou je Shirley Curry, osmdesátiletá stařenka, která si již více než dvěma stovkami videí získala přes 130 000 subscriberů. „Gamer Grandma“, jak ji přezdívají fanoušci, která má už 9 vnoučat a dokonce jedno pravnouče, miluje především Skyrim.

Na Youtube také existuje kanál React, který pravidelně publikuje video se seniory, které nechá hrát nejnovější hru. Videa s názvem „Elders play…“ mají desítky milionů zhlédnutí, babičky a dědečkové si zahráli třeba GTA, Mortal Kombat nebo Star Wars Batllefront. Důchodci se diví, smějí se, křičí – někdy je to zábava, která není úplně košer, někdy se naopak zdá, že je cílem naopak překročit generation gap, nenásilnou formou vyvrátit agingové stereotypy a tak nějak se zasmát naopak nám a tomu, co nás baví.

„Když vyrazím někam hrát, všichni se na mě dívají jako na blázna nebo že jsem dementní. Ale jak říká Bible: Dokud se nestaneš malým dítětem, nikdy nevstoupíš do Království Nebeského,“ říká v De Schutterově výzkumu Bernardette.