Ve vrcholovém sportu představuje jeden z nejdůležitějších faktorů, jenž ovlivňuje sportovcův výkon, jeho psychická pohoda. Během vypjatých okamžiků kolem nejdůležitějších závodů přitom může sehrát zásadní roli to, jak o sportovci píši média a jaká očekávání vzbuzují sportovní novináři u svých diváků a čtenářů.

Tímto problémem se ve své bakalářské práci zabývala studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Katarína Železná. Zaměřila se na čtyři významné české atlety – oštěpaře Barboru Špotákovou a Vítězslava Veselého a překážkářky Zuzanu Hejnovou a Denisu Rosolovou – a účinky, které mohla mít média na jejich výkon na olympijských hrách v Londýně v roce 2012.

Psychika rozhoduje

V době, kdy o zlatých medailích na nejvýznamnějších kláních typu mistrovství světa či olympijské hry rozhodují setiny sekund či milimetry, nestačí k jejich získání jen skvělá fyzická kondice či technická průprava. Stejně důležitá je také motivace či sebedůvěra – a právě to jsou oblasti, kde mohou média sehrát významnou roli.

Význam médií a mediální prezentace sportovců vzrostl především s postupnou komercionalizací sportu. Podobně jako filmové hvězdy přitahují i nejlepší sportovci pozornost kamer či bulváru a podobně jako ony pracují na své image. Olympijské hry v Londýně přitom představovaly mediálně nejexponovanější událost v historii, s čímž také souvisel enormní tlak na jednotlivé sportovce, především pak na ty, kteří měli šanci dosáhnout na některou z medailí.

Všichni čtyři sportovci, jež si pro svou kvalitativní studii vybrala Katarína Železná, mezi adepty na medaile bezesporu patřili. Mediální zájem o jejich osoby byl ovšem různý – největší zažívala Barbora Špotáková (coby obhájkyně olympijského zlata z roku 2008), nejmenší pak o Denisu Rosolovou.

Katarína Železná analyzovala mediální prezentaci vybraných atletů v nejvýznamnějších českých denících, televizních a rozhlasových zpravodajských pořadech v období před olympiádou, během ní i krátce po ní. Vedle toho provedla kvalitativní rozhovory s vybranými atlety před jejich odletem do Londýna a krátce po jejich návratu. Měla tak jedinečný vhled do toho, jak se sportovci se svým mediálním obrazem vypořádali.

Lepší nesledovat

Na tom, že média mohou výrazně ovlivnit podaný výkon, se shodli všichni čtyři do studie zahrnutí sportovci. Jednou z častých stížností na adresu sportovních novinářů bylo to, že vyvolávají ve svých čtenářích určitá očekávání o tom, co je u daného sportovce možné považovat za úspěch. Přitom už účast na olympijských hrách je z hlediska mnoha sportovců vrcholem kariéry a rozdíl mezi zlatou a bronzovou medailí často nevnímají.

Záleží pak samozřejmě na konkrétní osobnosti sportovce, zda tomuto tlaku podlehne, či nikoli. Sportovci, s nimiž v rámci výzkumu mluvila Katarína Železná, měli už s médii během své kariéry bohaté zkušenosti. Proto také uváděli, že si jsou dobře vědomi, jak na mediální pozornost a tlak reagují, a snaží se tomu proto přizpůsobit. Shodují se na tom, že média zvyšují před důležitými závody jejich nervozitu – což má pro některé pozitivní, pro jiné pak spíš negativní důsledky.

Někteří sportovci uváděli, že nejlepší by bylo, kdyby se k nim informace z médií vůbec nedostaly, a že se jim proto snaží v nejexponovanějších dnech vyhýbat. Ne vždy je to ovšem snadné, zvlášť během olympiády, kdy sportovci žijí v podstatě v izolaci v olympijské vesnici a sledování médií je jedním z mála způsobů, jak trávit volný čas.

Stejně tak musí sportovci dobře uvážit setkání s novináři před vrcholovým závodem. V této situaci do hry často vstupují trenéři, kteří se snaží mediální aktivity svých svěřenců koordinovat a někdy je i výrazně omezují.

Hloupé otázky

Vedle tlaku způsobeného vědomím, že média (a s nimi desetitisíce lidí) sledují každý jejich pohyb, se sportovci pozastavovali také nad některými otázkami novinářů. Nejen v souvislosti s olympiádou vnímají jako nevhodné otázky směřující k jejich soukromému životu a rodině. Ale i rozhovory před závodem, kde novináři svými otázkami připomínají určitá očekávání a načrtávají možné scénáře závodu, mohou závodníka výrazně vykolejit. V olympijské vesnici je totiž sportovec v podstatě sám a podobné otázky mohou zjitřit jeho náladu a pocity. Nespavost, k níž může takové rozptýlení vést, může mít pro výkon zásadní důsledky.

Média tedy sportovce ovlivňují, i když si to mnohdy nepřipouštějí či nechtějí připouštět. Sportovní novináři by proto měli pečlivě zvažovat, jak o nadcházejících závodech budou referovat. Jejich zájmy totiž ne vždy korespondují s tím, co je pro sportovce nejlepší.