Francouzští novináři to v poslední době nemají vůbec jednoduché. Na jedné straně se potýkají s neustále se zvyšujícími požadavky redakcí, kde je od nich očekáváno, že budou pracovat nepřetržitě 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Na druhou stranu kvůli své práci často čelí nepřátelským reakcím.

Mezi takové patří především pohrdání. S ním se setkávají hlavně novináři, kteří pracují pro tradiční média. Je to vidět na příkladu probíhajících protestů žlutých vest, během nichž se nejeden reportér stal obětí fyzického násilí ze strany demonstrantů i policie.

Častým terčem demonstrantů je zpravodajský kanál BFM TV. Mnozí stanici obviňují z předpojatosti a věří, že je nástrojem vládní propagandy. „Protesty přijdou vládu pěkně draho. Musí platit policii i vás, novináře,“ nechal se na toto téma slyšet jeden z demonstrantů.

K útokům se navíc přidávají další neuspokojené skupiny. Například k lednovému žhářskému útoku na redakci veřejnoprávního regionálního rozhlasu France Bleuv Grenoblu se přihlásila anarchistická skupina.

Nenávist vůči reportérům je nyní tak intenzivní, že si někteří raději zakrývají loga médií na mikrofonech. Stále více redakcí proto poskytuje svým týmům ochranku.

Pro mnohé francouzské novináře jsou tyto příklady posledních dnů v kombinaci s neúprosnými požadavky ze strany redakce pouze vyvrcholením dlouholetého vývoje a negativních postojů vůči tisku.

24hodinový cyklus

Pravdou zůstává, že francouzští novináři jsou pod takovým tlakem redakcí a manažerů, že mnozí i relativně mladí novináři opouštějí profesi, protože ji fyzicky nezvládají. „Měli byste být k dispozici sedm dní v týdnu, protože zprávy se nikdy nezastaví,“ říká vedoucí editor zpravodajství BFM TV, nejsledovanějšího kanálu v zemi.

Novináři nejen ve Francii podmínky své práce dobře znají a počítají s nepravidelnou pracovní dobou a častými přesčasy. Obrovský tlak a časové nároky, které jsou na ně ale kladeny v posledních letech, odrazují od profese i ty nejotrlejší a nejmladší jedince.

Neustálý příval e-mailů, zpráv a zvonění telefonu, který neumlkne ani o víkendu, svátcích a o dovolených, to všechno přispívá k vyčerpanosti a vyhořelosti novinářů z těch největších francouzských médií.

„Svůj mobil jsem měl neustále v ruce, abych nic nezmeškal. Když jsem šel spát, tak jsem si ho nevypínal ze strachu, aby mi šéf náhodou v noci nevolal a něco nepotřeboval,“ řekl 31letý novinář, který pracoval pro BFM TV.

„Francouzská posedlost“

Producentská společnost NextRadioTV, mimo jiné vlastník zmiňovaného televizního kanálu BFM, dala svým zaměstnancům na konci roku 2018 zajímavou nabídku: propouštění za mimořádně příznivých podmínek. Odejít se rozhodla třetina ze 700 novinářů.

BFM TV ale rozhodně není jediným médiem, kterého se dotkl fenomén propouštění. Mezi lety 2016 a 2017 ukončilo kariéru 15 procent francouzských novinářů. Také veřejnoprávní Francouzská televize chce snižovat stavy. Do roku 2022 chce vedení propustit skoro deset procent ze svých více než tisíce zaměstnanců.

Přitom právě propouštění ještě více umocňuje tlak na ty, kteří zůstanou. Sílící pracovní nejistota a potřeba ždímat zaměstnance do morku kostí v podhodnoceném personálním prostředí má jeden závažný důsledek. Prezentismus se ve Francii stává problémem nejen pro mediální společnosti.

Studie Le Monde popisuje prezentismus jako „velmi rozšířenou a neproduktivní francouzskou obsesi“. Článek upozorňuje na absurdní situaci, kdy se kultura přesčasů stává endemickou v systému, který již téměř před dvaceti lety zavedl 35hodinovou pracovní dobu.

Pro francouzské novináře je současná situace neudržitelná. „Jsme poslední generací, která je ochotná pracovat ve 24hodinovém zpravodajském cyklu,“ předpovídá již jednou citovaný novinář.