Ve čtvrtek 30. května se na Institutu komunikačních studií a žurnalistiky diskutovalo o komiksu. Tématem květnových Rozprav byly grafické romány a otázky o tom, jak dokáže svébytné médium sešívat vysoké a nízké umění.
„Určitý bias je už obsažen v tom, že se srovnává představa o literatuře jako něčem vždy vysokém a komiksu jako něčem vždy nízkém,“ rámuje debatu o komiksu Pavel Kořínek z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. „V dotazu se potkává Virginia Woolf se Čtyřlístkem. Ono by to šlo postavit opačně, kde by proti sobě stáli autoři grafických románů Chris Ware a Art Spiegelman a na druhé straně Vondrušku. To už by bylo o něčem jiném. Stále zápasíme s tím, co je komiks, a přetrvává představa o nějakém jednoduchém, lehkém, trochu dětinském čtení, které nevyžaduje žádnou činnost. Ta recepce komiksu ale není tak jednoduchá.“
Rozpravy o českých médiích
Na stereotypy o komiksu jako literární formě navázal výtvarník a komiksový scenárista Vojtěch Mašek: „Že lidé nejsou schopní číst bez obrázků, je hrozné klišé shazující komiks do nějakého pokleslého nebo nedostatečného žánrového pytle. Myslím, že stojí za to si přečíst slavný fejeton Ludvíka Vaculíka, který tento názor demonstruje. Dokonce tam padne věta a teď parafrázuji: ‚Komiks vytvářejí lidé, kteří neumějí dobře psát ani kreslit.‘Asi od nás nemůžete čekat, že to potvrdíme.“ Podle Maška jde o svébytný druh umění, který má svá pravidla a výlučnost – jakákoliv snaha porovnávat disciplíny mu přijde zjednodušující: „To je jako hádat se, jestli je film víc než literatura.“
Ilustrátor a kreslíř komiksů Michael Menšík alias Nikkarin, který vedle Maška diskutoval ve květnovém vydání Rozprav, přitakával. „Vychází neuvěřitelné kvantum českých i překladových zahraničních komiksů a člověk má neustále co číst, takže v tomto ohledu zažíváme zlatý věk,“ hodnotil současnou komiksovou scénu Nikkarin. A komiksová autorka Štěpánka Jislová dodala: „Není to ale jenom o autorech a autorkách, působí u nás spousta komiksových organizací a spolků.“
Jislová mimo jiné spoluzaložila spolek Laydeez Do Comics, který se snaží napravit genderovou rovnováhu mezi autory komiksů. „Když uděláme prostor pro české a slovenské autorky, dáme jim možnost se prezentovat tvorbou a rozhovory, přispějeme k tomu, aby o ně měli zájem potenciální klienti a byly víc zvané do panelů. Komiks je stále pánský píseček. Nějaká změna se ale děje i naprosto přirozeně, u mé generace je víc šikovných autorek,“ tvrdí Jislová a už jenom fakt, že se komiksový průmysl pouští do takových diskuzí zas a znovu značí, že se jedná o dospělé médium.
Kdy a jak sloužil český komiks politické propagandě? Jak se projevuje angažovanost v komiksu a je Česká republika dobrá v exportu komiksu? Sledujte záznam z květnových Rozprav o „komiksu pro dospělé“.
