Výzkum: Jak evropské noviny psaly o uprchlické krizi

Listopad 9, 2015 • Etika a kvalita žurnalistiky, Nejnovější příspěvky, Nová média a Web 2.0, Top příspěvky • by

V novinách vycházejících v západní Evropě se objevily výrazně větší sympatie s uprchlíky v návaznosti na publikaci fotografií utopeného tureckého chlapce na pláži, které proběhly médii na začátku září. Během týdne se nicméně tituly vrátily zpět ke své původní redakční pozici. Ke konci měsíce psaly všechny o uprchlících méně pozitivně než úplně na začátku.

Jak ukazuje studie nedávného pokrytí migrantské krize, většina novin ve východní Evropě a pobaltských zemích fotografie chlapce neotiskla a v podstatě se tématu nevěnovala.

Syrští uprchlíci ve Vídni. Foto: Flickr (Josh Zakary)

Syrští uprchlíci ve Vídni. Foto: Flickr (Josh Zakary)

První detailní analýza toho, jak noviny v osmi evropských zemích reportovaly o krizi, odhaluje zřetelné národní tendence v pokrytí události, ale v případě některých novin poukazuje také na politickou předpojatost, která překračuje národní hranice.

Studie zjistila, že noviny v západní Evropě obecně projevily větší sympatie k tíživé situaci uprchlíků – na rozdíl od titulů ze zemí východní Evropy a pobaltských států, které vesměs zůstaly „negativní, neemotivní a kritické k Evropské unii“.

Mezinárodní výzkum, který provedla Evropská observatoř žurnalistiky (EJO) v České republice, Německu, Itálii, Lotyšsku, Polsku, Portugalsku, Velké Británii a Ukrajině, zjišťoval, jak tři deníky v každém státě – reprezentující nejdůležitější levicové, pravicové a bulvární tituly – pokrývaly tři klíčové události týkající se migrantské krize z letošního září. Výzkumníci posuzovali vyznění humanitárních a domácích příspěvků v novinách jako pozitivní (např. vyjadřující porozumění, sympatie, zdůrazňující lidský rozměr, chápající uprchlíky jako „přínos pro společnost“ atd.), negativní (příspěvky popisující uprchlíky jako ekonomické migranty „vysávající společnost“, zdůrazňující nebezpečí nárůstu terorismu, násilí, používající výrazy jako „davy uprchlíků“ atd.) a objektivní (neutrální zprostředkování faktických informací). Články o politice EU byly hodnoceny jako pozitivní, jestliže zdůrazňovaly spolupráci členů EU na řešení krize, a negativní v případech, kdy vypichovaly selhání členů EU nebo politiky EU při spolupráci, přijímání kvót apod.

Mezi studovanými událostmi byla publikace fotografií těla tříletého Aylana Kurdího (2. září), den, kdy Německo zavedlo kontroly na hranicích (13. září) a summit EU zaměřený na sladění společného evropského postoje vůči krizi (23. září). Dohromady bylo zkoumáno šest časových rámců – u každé události to byly dva dny před a dva dny po ní. Vybrána byla tištěná vydání novin, která jsou lépe porovnatelná napříč všemi osmi zahrnutými zeměmi.

Noviny v západní Evropě (Německo, Itálie, Portugalsko, Velká Británie) věnovaly krizi více prostoru a pokrývaly ji detailněji. Všechny státy v této skupině také publikovaly emotivní fotografie těla Aylana Kurdího (s výjimkou německých Frankfurter Allgemeine Zeitung).

V Německu, Itálii a Portugalsku se okamžitě po publikování fotografií třikrát zvýšil objem pozitivně laděných článků zaměřených na humanitární rozměr krize. Ve Velké Británii množství pozitivních humanitárních článků také vzrostlo, byť méně – ze 6 článků před zveřejněním snímků (2. září) na 13 článků po tomto dni.

Ve všech čtyřech zemích nicméně počet pozitivních humanitárních článků do 11. a 12. září klesl téměř na úroveň před zveřejněním fotografií. To ukazuje, že vlna soucitu s uprchlíky po publikování fotografií neznačí dlouhodobější obrat v názorech médií, ale jak se domnívají někteří analytici, zdá se být spíše krátkodobou, emocionální reakcí na příběh Aylana Kurdího.

Noviny sledované ve východní Evropě a pobaltských státech (Česko, Polsko, Lotyšsko a Ukrajina) věnovaly krizi podstatně méně prostoru. Články v těchto zemích se více zaměřovaly na politiku (domácí i evropskou) spíše než na humanitární problémy a měly sklon k větší negativitě – zejména vůči EU. Většina novin v této kategorii nepublikovala fotografie Kurdího a některé kritizovaly Německo a EU za to, že je ve vztahu ke krizi příliš emocionální. Významnou výjimkou z tohoto trendu byl polský liberální deník Gazeta Wyborcza.

V lotyšských novinách zahrnutých ve studii se neobjevila ani jedna fotografie těla malého chlapce, dokonce ani zmínka o tomto příběhu. Výjimkou byl pouze jeden komentář o tom, že děti jsou často využívány jako propagandistický nástroj. „Celkový postoj vůči uprchlíkům byl v lotyšských novinách negativní a ve veřejné debatě byl podpořen třemi hlavními způsoby – odkazem na ekonomické aspekty, kulturní odlišnosti a potenciální bariéry, neboť většina uprchlíků přichází z jiných kultur a vyznávají náboženství, které je nám cizí. Častý byl také strach z dalšího selhání státní integrační politiky, neboť už máme příklad, že se ani dvacet let po osamostatnění nepodařilo v Lotyšsku integrovat ruskou menšinu. Proč by to v tomto případě mělo být jinak?“ uvedla editorka lotyšské verze EJO Liga Ozolinová, která se podílela na realizaci výzkumu v této zemi.

Na Ukrajině publikoval fotografie Kurdího jen jeden deník. Halyna Budivská z ukrajinské verze EJO uvádí, že ukrajinské články o krizi byly většinou neemocionální a neutrální. Jen několik článků pokrývalo události do hloubky a přineslo podrobné analýzy. „Humanitární články se nejčastěji zaměřily na cesty uprchlíků a to, jak vůči nim postupují autority. Životní podmínky a emoce uprchlíků byly zachyceny mnohem méně,“ uvedla Budivská.

V novinových titulech západní Evropy také v reakci na publikaci fotografií Kurdího vzrostlo množství pozitivních článků o místních důsledcích příchodu uprchlíků a domácí politice vůči nim. Nicméně podobně jako u pozitivních humanitárních článků, tento nárůst netrval dlouho. Tento vzorec byl nejlépe pozorovatelný u Velké Británie a Portugalska.

Ve Velké Británii množství „domácích pozitivních“ článků (např. „musíme přijmout více uprchlíků“, „neděláme pro ně dost“, „vláda by se měla věnovat pomoci více“ atd.) vzrostl z nuly v období dvou dnů před fotografiemi Kurdího na sedm ve dvou dnech následujících po události, ale vrátilo se zpět na pouhé dva pozitivní texty v následujícím týdnu a následně na nulu o další dva týdny později (24. a 25. září).

Články o uprchlících pojaté jako domácí téma byly v Německu – zemi, která souhlasila s přijetím největšího množství uprchlíků – z velké části pozitivní už před fotografiemi Kurdího a tak tomu zůstalo po celé září. Nicméně ke konci měsíce začal objem pozitivních článků v Německu klesat.

foto: Flickr | CAFOD Photo Library

foto: Flickr | CAFOD Photo Library

Politická náklonnost redakcí byla zřetelnější u článků zaměřených na politiku (ať už domácí, nebo Evropské unie) spíše než u článků o humanitárních aspektech krize – a podobný vzorec se objevoval i napříč hranicemi. Konzervativní noviny napříč Evropou byly výrazně negativnější v pokrývání dopadů krize na jejich zemi, ale i v tom, jak se s krizí vypořádává EU.

Levicový Il Giornale v Itálii byl výrazně negativní vůči uprchlíkům v domácím kontextu po celé sledované období. V dalších státech se přikláněly k negativnějšímu pokrytí „domácích“ konsekvencí krize a způsobu, jak se s ní vypořádávají vlády, média inklinující k pravici jako The Daily Mail a The Telegraph v Británii, Frankfurter Allgemeine Zeitung v Německu, česká Mladá fronta DnesRzeczpospolita v Polsku.

Levicové titulky jako The Guardian v Británii, Tageszeitung (taz) v Německu a La Repubblica v Itálii byly ve svých obsazích uprchlíkům nakloněny více.

Výzkumníky nicméně překvapil německý bulvár Bild. Jeho redakční přístup je tradičně vnímán jako bojovný, často stavějící na předsudcích vůči uprchlíkům a žadatelům o azyl, během září však publikoval velké množství účastných humanitárních příběhů. Editorka německé EJO Tina Bettels-Schwabbauerová k tomu dodává, že tento krok vyvolal vlnu skepse u řady médií, která vyjádřila zvědavost, jak dlouho tento entusiasmus vůči uprchlíkům Bildu vydrží. „Jejich skepse byla oprávněná,“ říká Bettels-Schwabbauerová, „na začátku října se titulky Bildu vrátily zpět do jeho typičtějších poloh, například ‚Čekáme 1,5 milionu uprchlíků – s rodinami by jich mohlo být i 7 milionů‘. To by mohl být jeden z prvních náznaků, že bulvár opět mění strany.

Druhá klíčová studovaná událost – znovuzavedení hraničních kontrol Německem 13. září – vyvolala v některých zemích velmi negativní reakce, ale také rozdělila názory podle politických linií.

Analýza textů zaměřených na EU (např. články zaměřené hlavně na volání po celounijní politice, unijní spolupráci, strategii atd., případně diskuse/zprávy o roli, jakou by EU měla hrát – ať už odsuzující Unii, nebo akceptující její postup) ukazují, že ve Velké Británii vzrostly negativní články o EU po 13. září.

Významný nárůst negativních článků o EU po 13. září a zavedení kontrol Německem byl zaznamenán také v Polsku a Česku. Obě tyto země trvale odmítaly přijmout německý návrh na to, aby Unie schválila kvóty pro uprchlíky. Články v polském konzervativním deníku Rzeczpospolita nejčastěji kritizovaly německou vládu a EU za to, že tlačí polskou vládu k umístění uprchlíků. Noviny také obsahovaly články obviňující EU a Německo z příliš emocionálního jednání o situaci uprchlíků.

Noviny v České republice, která vzhledem ke společné hranici s Německem pocítila takřka okamžitě rozhodnutí Angely Merkelové znovu zavést kontroly na hranici s Rakouskem, zůstala vůči Merkelové a politice EU od 13. září výrazně negativní. Editor české EJO Roman Hájek uvádí, že pokrytí krize v Česku bylo vesměs negativní, neemotivní a protiunijní. „Krize umožnila médiím (a politikům) eskalovat kritiku Unie,“ říká a dodává, že i příběh Aylana Kurdího byl v českých denících spíše okrajovým tématem.

Německé noviny zůstaly vůči migrantům pozitivní dokonce i po zavedení hraničních kontrol, ale noviny začaly být negativnější vůči EU. Všechny německé tituly publikovaly negativní články o tom, jak se s krizí vypořádávají ostatní členské státy EU, a kritizovaly jejich neochotu přijmout více uprchlíků.

Všechny sledované noviny publikovaly méně pozitivních článků ve všech třech oblastech (humanitární, domácí, evropské) v případě třetí události – evropského summitu, který proběhl 23. září. Ve všech státech také poklesl zájem o téma. V západní Evropě publikovala většina titulů (38 ze 48 vydání) v posledním sledovaném období (24.–25. září), což byl v těchto zemích propad o 50–80 % oproti dnům po zveřejnění fotografií utonulého chlapce. Výjimkou byly německé tituly, kde mělo téma trvale vysoké zastoupení.

Menší zájem médií může odrážet také to, že se pokrytí tématu více přiklonilo k detailům unijní politiky a naopak méně zaměřilo na humanitární příběhy a také další témata, jež získala na důležitosti, například emisní skandál kolem automobilky Volkswagen.

 

Tento výzkum je výsledkem unikátní spolupráce mezi osmi verzemi Evropské observatoře žurnalistiky. Na výzkumu se podíleli Roman Hájek, česká EJO; Caroline Leesová, anglická EJO; Tina Bettels-Schwabbauerová and Anna Carina Zappeová, německá EJO; Philip Di Salvo, italská EJO; Liga Ozolinová, lotyšsá EJO; Adam Szynol a Michal Kuś, polská EJO; Ana Pinto Martinhová, portugalská EJO, Halyna Budivská, ukrajinská EJO.

 

Noviny zahrnuté ve výzkumu:

  • Lotyšsko: Latvijas Avīze, Diena, Vesti Segodņa
  • Velká Británie: Telegraph, Guardian, Daily Mail
  • Německo: Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ), Bild, taz
  • Polsko: Gazeta Wyborcza, Rzeczpospolita, Fakt
  • Itálie: Corriere della Sera, La Repubblica, Il Giornale
  • Ukrajina: Den, Segodnya, Fakty
  • Česko: Mladá fronta Dnes, Právo, Blesk
  • Portugalsko: Publico, Jornal de Noticias, Correio de Manha

 

Print Friendly

Tags:,

Komentáře jsou uzavřené.

Send this to friend