Má vůbec současném „hyper-propojeném“ a „hyper-sledovatelném“ online světě nějakou hodnotu? Na to i další otázky se snažili odpovědět účastníci programového bloku s příznačným názvem „Jsme připraveni na anonymitu“, který byl součástí Mozzila festivalu v Londýně, který se odehrál 7. listopadu 2015. Pod vedením moderátorů Magdaleny Taube z Berliner Gazette a Francise Tsenga z Coral Project se diskutovalo o kontroverzní otázce anonymity v „postsnowdenovském“ světě, její hodnotě v online světě i způsobu, jakým je většinou reprezentována.
Soukromí, které tato „neidentita“ poskytuje, může podpořit svobodu projevu a chránit jednotlivce před různými despotickými vládami a režimy. Anonymita také ochrání uživatele před zvědavci, poskytuje jim svobodu říct cokoli, aniž by byli definováni jménem, genderem nebo jinými předsedky, které by mohly být spojeny s jejich identitou. V žurnalistice je pak identita základním stavebním kamenem vztahu mezi novinářem a jeho zdrojem, díky kterému se pak informátoři nestávají oběťmi různých postihů.
Anonymita je ale ovšem také rámcována skrze temnější konotace, je to nástroj pro hackery, troly, teroristy, pedofily a obecně všechny kriminálníky, kteří chtějí páchat své „internetové zločiny“ bez vyrušení. Tento aspekt anonymity samozřejmě vede vlády jednotlivých států, aby proti anonymitě na internetu bojovaly pomocí legislativy.
Je ale vůbec anonymita na internetu vůbec možná? Pokud si uvědomíme, že jsou všechny naše interakce sledovány a archivovány a jak jednoduché je jednotlivé obranné mechanismy prolomit, zdá se, že je anonymita jen utopickým snem.
Studie ukazují, že stále panují obavy o vlastní soukromí. Průzkum provedený Global Web Index ukázal, že 27 % dospělých uživatelů internetu využila k přístupu na internet virtuální privátní sítě (VPN) a šest lidí z deseti řeklo, že věřili, že internet ničí jejich osobní soukromí.
Inspirací uspořádat panel na MozFestu přišla z workshopu, který organizoval Berliner Gazette 22. a 23. října pod záštitou UNCOMMONS konference. Třídenní událost, která se odehrávala v Berlíně, navštívili novináři, aktivisti i akademici, aby se společně soustředili „na ty zdroje, které jsou privatizovány nebo jsou znepřístupněny, ale které se mohou v budoucnu stát společným majetkem“. Projekt s názvem „Jsme pro anonymitu?“ znamenal společný workshop na stejné téma.
Projekt se snaží popsat, jak v praxi funguje anonymita, využívá přitom příkladů z Běloruska, země, které v rámci World Press Freedom Index získal 157 ze 180 možných. Dvě mediální organizace, které pokrývají stejná témata a cíle a usilují o podporu občanského aktivismu, mají k otázce anonymity odlišné přístupy. CityDog, online magazín z Minsku, se zaměřuje na osobní příběhy hrdinů metropole a zdůrazňuje tedy osobní vklad konfkérních novinářů. Jiný multimediální magazín, 34Mag, který také pochází z Minsku, ovšem trvá na anonymitě novinářů. Tato politiky navazuje na nucené zrušení tištěné verze časopisu 34Mag (Students´ Thoughts Magazine) v roce 2005 a následné zatčené jejich tehdejšího editora.
Projekt „Jsme pro anonymitu?“, který vzniknul na platformě WordPress a je licencován Creative Commons CC BY NC SA, také nabízí sadu nástrojů, které umožní uživatelům internetu chránit si svou anonymitu efektivněji. Je jím například VPN nebo TOR, ale také vyhledavače, které jsou vstřícné k anonymitě svých klientů, jakým je například DuckDuckGo.
Zdroj: článek by poprvé publikován na EJO
Foto kredit: Brian Klug/Flicker
