Pro kvalitativní výzkum mediálních publik lze bezesporu použít etnografickou metodu, která má v tomto případě svá specifika. Etnografie využívá především metodu zúčastněného pozorování, přičemž takový výzkum probíhá zpravidla po určité časové období, kdy je etnografem vše podrobně zaznamenáváno.
Docent Martin Soukup má bohaté zkušenosti s etnografií jak klasickou, tak i se studiem mediálních publik. V rozhovoru pro EJO popisuje specifika etnografického výzkumu. Zároveň vysvětluje problematiku použití médií čistě pro etnografický záznam, kdy média slouží jako prostředek a nemusí se tak jednat o etnografický výzkum.
V současnosti jsou oba tyto odlišné přístupy často řazeny pod stejný termín a to “antropologie médií”. Soukup, který se zabývá oběma obory (mediální teorií a antropologií), to nepovažuje za příliš šťastné.
EJO: Jaký je hlavní přínos etnografického přístupu při výzkumu chování mediálních publik, a v kterých případech je vhodné jej volit?
Martin Soukup: Etnografický přístup sám o sobě přináší mnoho výhod. Já jsem si to v plné síle uvědomil, když jsme s kolegy byli na konferenci v Hongkongu. Při večeři jsme pozorovali u vedlejšího stolu skupinka mladých lidí – v rukách mobilní telefony a něco do nich klapají, pročež vůbec nevěnují pozornost jeden druhému.
Můžeme to vyhodnotit tak, že dávají přednost svým telefonům a nemluví spolu, anebo taky stačí uplatnit etnografickou metodu a jít se jich zeptat. Co to dělají, proč mají v ruce mobilní telefony a nebaví se mezi sebou.
A výsledek? Hráli spolu hru. Můžeme si položit otázku, jestli je velký rozdíl mezi tím, když třeba budou hrát Člověče nezlob se, anebo se bavit nějakou hrou na mobilním telefonu. Každopádně bez uplatnění etnografické metody lze v tomto případě dojít k velmi zkreslenému závěru.
Pojem antropologie médií obsahuje oba přístupy – použití médií pro záznam dat během etnografického výzkumu a etnografii mediálních publik. Vy sám jste pedagogem institutu mediálních studií i vyučujícím antropologie. Jaké v přístupech obou oborů spatřujete rozdíly a styčné body?
Rozdíly exitují. Já sám během etnografického výzkumu používám média pro záznam a tvorbu etnografických dat. Konkrétně, což jistě nikoho nepřekvapí, pro pořizování fotografií nebo krátkých filmových sekvencí.
Stejně tak pracuji s kresbou jako nástrojem pro výzkum a záznam etnografických dat, kdy od dětí na místní základní škole získávám kresby na nejrůznější témata, jako je škola, kultura, budoucnost atd.
V těchto dvou přístupech jsou pochopitelně metodologické překryvy, ale je rovněž potřeba spoustu aspektů nezaměňovat. Etnografie je vždy specifický nástroj, pomocí něhož zaznamenáváme reálnou skutečnost něčeho zde a nyní.
Pokud se oba přístupy v tomto kontextu znatelně překrývají, považujete současnou pojmologii za snadno uchopitelnou a předatelnou?
Vůbec ne, myslím si, že by bylo docela vhodné, aby se terminologie vyjasnila. Minimálně třeba pro české prostředí, kde je využíván aparát anglosaské antropologie.
Myslím si, že by si problematika zasloužila nějakou přehledovou studii, která by udělala v pojmosloví pořádek a ukázala překryvy i rozdíly a ostřeji by odlišila mediální etnografii a etnografii médií. Tedy situaci, kdy se média používají jako prostředek etnografického záznamu a výzkum chování např. mediálních publik prostřednictvím etnografie.
Jak se stavíte k otázce dlouhodobého pozorování v kontextu etnografické studie mediálních publik a mediálního chování? Je i zde tento časový aspekt stěžejní?
Rozhodně ano. Můžeme to pozorovat, takřka na vlastní oči, nebo když to budeme reflektovat, tak si můžeme uvědomit, jak se naše chování mění vlivem vývoje technologií, samotné proměny médií. Takové dlouhodobé studie mají rozhodně svůj smysl.
Vše se vždy řídí tím, jakou otázku si klademe. Když nás bude zajímat, jak se třeba dnes chovají publika, tak pro ně nepotřebujeme nějaké dlouhodobé srovnání.
Naopak, je třeba velký rozdíl v tom, jakým způsobem lidé zacházeli například s mobilním telefonem před pěti lety a jak s ním zachází dnes. Budeme-li chtít vidět, jak se toto chování proměňuje v čase, bude dlouhodobá studie tím správně zvoleným přístupem.
Jaké jsou v rámci popisu chování mediálních publik typické výzkumné otázky, které provedení dlouhodobé nebo srovnávací studie nevyžadují?
Nemyslím si, že to lze stanovit. Pokud bych měl některé nabídnout, mohou například adresovat: Jakým způsobem ovlivnilo užívání mobilního telefonu navazování sociálních vztahů? Zde je skutečně nepřeberné množství možností a v odpovědích nemusí být významně zmíněn časový aspekt.
Svět médií se dynamicky proměňuje, proto nelze stanovit typické otázky. Z podstaty věci by se měly klást netypické otázky, tedy takové, které neřeší téma, jež už bylo vícekrát studováno. Věda není o tom dělat více stejného a možnosti výzkumu mediálních publik jsou opravdu nepřeberné.
Jakým způsobem lze provádět etnografický výzkum v prostředí uživatelů sítě internet?
Tento typ etnografického výzkumu nemá ustálenou. Začal se rozvíjet v souvislosti s kyberantropologií, kdy se také dostaly do popředí otázky etiky výzkumu v prostředí sítě internet.
Z hlediska metodologie se nabízí řada přístupů, například chování uživatelů různých platforem, což lze provést třeba vedením rozhovorů, případě administrací dotazníků. Možností je skutečně široká paleta.
Zdroj úvodní fotografie: Archiv autorky
