Jak vypadá práce moderátora? Jak se moderátoři a moderátorky připravují na rozhovory? Liší se moderování pro rozhlas, televizi nebo on-line médium? Jaké vlastnosti a schopnosti by měl mít dobrý moderátor? A je možné se při moderování oprostit od osobních názorů a postojů? Nejen na tyto otázky hledaly odpovědi v tomto akademickém roce poslední Rozpravy o českých médiích, které proběhly 25. května na Hollaru.

K diskuzi o moderátorské práci byli pozváni tři odborníci z praxe. Na straně jedné moderátorky pořadů vysílaných na tradičních českých médiích – Veronika Sedláčková z Českého rozhlasu a Světlana Witowská z České televize. Na straně druhé moderátor internetové televize DVTV Filip Horký.

Diskuze o profesi moderátora

V úvodu debaty byly představeny ukázky diskuzních pořadů, které pozvaní hosté moderují. Cílem ukázek bylo demonstrovat odlišné způsoby jejich moderace i odlišné možnosti formátů médií, v nichž jsou tyto pořady vysílány. Naopak společným jmenovatelem prezentovaných ukázek byla jejich kontroverze. Světlana Witowská byla představena ukázkou nedávného rozhovoru, vysílaného v pořadu Interview ČT24, s ministrem financí Andrejem Babišem na téma korunových dluhopisů a nahrávek, na nichž je zachycen s redaktorem MF Dnes a které ho mají usvědčovat z ovlivňování médií. Moderace Filipa Horkého byla demonstrována vydáním on-line pořadu DVTV Forum se senátorem Jiřím Čunkem. Poslední ukázka zachycovala Veroniku Sedláčkovou při moderaci jednoho dílu pořadu Pro a proti (ČRo Plus), ve kterém diskutovali o tzv. povinných kvótách na přerozdělování uprchlíků europoslanec Miroslav Poche a výkonný ředitel European Leadership & Academic Institute Lukáš Sedláček.

Zajímavostí poslední ukázky bylo, že ač se jednalo o rozhlasové vysílání, bylo možné spatřit moderátorku s oběma hosty při rozhovoru ve studiu, jelikož posluchači již mohou sledovat některé rozhlasové pořady on-line na internetu. První otázka moderátorky proto směřovala na Veroniku Sedláčkovou a reflektovala technologický vývoj, který se odráží i v možnostech rozhlasové žurnalistiky. Veronika Sedláčková uvedla, že nepociťuje, že by tato proměna měla jakýkoli vliv na způsob její moderace, nebo ji jinak při práci ovlivňovala. Zároveň podotkla, že moderace rozhlasové diskuze je oproti televizní debatě příjemnější, protože nemusí řešit nic jiného než hosta a téma. „V televizi se toho musí řešit více,“ vysvětlila Sedláčková.

Srovnání různých typů médií se v průběhu debaty dotkli všichni hosté. Filip Horký zdůraznil rozdílnost formátu odvysílaných ukázek. „Je důležité si uvědomit, že jsme tady viděli tři úplně jiné druhy rozhovoru,“ vysvětlil a pokračoval s tím, že zatímco pořad Interview ČT24 je klasickým typem diskuzního pořadu, kdy na jedné straně stojí host a na straně druhé moderátor, DVTV Forum je interaktivním pořadem, ve kterém část dotazů kladou sami diváci. Světlana Witowská se ihned ohradila proti tomu, že by ukázka diskuze s Andrejem Babišem byla klasickým typem rozhovoru. „To nebyla klasika. To byly dva monology. To nebyl rozhovor. Takhle to normálně nevypadá,“ vysvětlila Witowská. Zároveň uvedla, že tento rozhovor vzbudil nejvíce reakcí za celé tři roky, co pořad moderuje. Nad silnou diváckou odezvou se přitom podivila, jelikož informační hodnota rozhovoru byla podle ní nulová, neboť Andrej Babiš zcela odmítal odpovídat na její dotazy.

POLITICKÝ ROZHOVOR, NEBO SHOW?

Diskuze se tak stočila k otázkám, jakou roli zastává moderátor v politické diskuzi a jak by se měl zachovat v situacích, kdy host-politik odmítá spolupracovat či reaguje podrážděně. V tomto kontextu se všichni tři diskutující shodli na tom, že příčinou takovéhoto jednání politiků je jejich odborný mediální trénink. Konkrétně poukázali na několik praktik, které politici ve snaze vyhnout se zodpovězení nepříjemných otázek užívají. Nejběžnější praktikou je dle všech diskutujících převádění rozhovoru na jiné téma, než bylo předmětem otázky. V takové situaci je ale dle Sedláčkové nezbytné být jako moderátorka nekompromisní a doptávat se takovým způsobem, aby se nakonec dobrala odpovědi nebo získala dostatek argumentů k tomu, aby si posluchači či diváci mohli vytvořit svůj vlastní kritický názor.

Nezbytnost opakovaného doptávání se hostů v případě, že se vyhýbají zodpovězení dotazu, potvrdili všichni tři diskutující. Přitom z jejich zkušeností vyplynulo, že pokud přerušují hosta ve výpovědi, je jim to zpětně z jeho strany vyčítáno třeba i s poukazem na jejich zaujatost či nedostatečnou připravenost. I toto lze dle diskutujících ale chápat jako jakousi naučenou techniku mediálního tréninku, kterou však dle Witowské diváci často nevnímají.

Světlana Witowská

Další praktikou, kterou se host (politik) snaží zpochybnit legitimitu rozhovoru či moderátora, je dle Horkého a Witowské oslovování moderátora křestním jménem. „Ono to trošku devalvuje pro diváka ten vztah, protože si říkají: aha oni si říkají jménem – oni se znají,“ vysvětlila Witowská. Horký rovněž naznačil, že bývá jako moderátor ze strany politiků zpochybňován poukazováním na svůj nižší věk. Sedláčková v tomto kontextu doplnila, že je v naší kultuře rozdíl rovněž v tom, dělá-li rozhovor žena, nebo muž. Přitom popsala svou zkušenost s nejmenovaným politikem: „Já mám zkušenost, kdy mi říkal paní, když začal být rozčílený a když už byl dost, tak mi začal říkat slečno, což bylo v jeho očích asi horší.“

Sedláčková nakonec všechny tyto praktiky shrnula slovy, že se jedná o „normální vymezování teritoria“, a poukázala na teatrálnost politického projevu. „Mně se často stává, že hosté, zvlášť když jsou mediálně zdatní, tak v rozhovoru jsou nekompromisní až nepříjemní, zhasne červená a jsou milí… Pro ně je to skutečně teatrální výkon a často je to pro ně prostě součást jejich práce, není v tom tolik emocí,“ popsala svoji zkušenost Sedláčková.

Dle Sedláčkové je úroveň mediálního tréninku politika přímo úměrná tomu, jak obtížné je vést s ním rozhovor. Vzrůstající tendenci mediálního tréninku politiků ovšem nevidí: „Nesouhlasím s tím, že by teď byli politici více mediálně připraveni než dříve. Není to moje zkušenost.“ Mediální praxe může být dle Sedláčkové politikovi třeba i na škodu, podstatnější dle ní totiž je, zda umí komunikovat, jelikož to je základem politiky.

PROFESIONALITA NA PRVNÍM MÍSTĚ

Umění komunikovat je samozřejmě i základním předpokladem pro to být dobrým moderátorem či moderátorkou. Diskutující nad to zdůraznili, že zvládnutí umění moderace musí jít ruku v ruce s profesionálním, pečlivým a nezaujatým přístupem moderátora/moderátorky.

Moderátorská role se dle hostů neslučuje s prezentováním vlastních názorů. „To mě teda nikdy ani nenapadlo, to není moje role,“ uvedla rázně Sedláčková a doplnila: „Já si hlavně musím o tom tématu co nejvíce načíst a já jdu vždycky po obsahu a vždycky jdu po tom, abych se fakticky dozvěděla co nejvíce.“ Podobně Witowská zdůraznila, že její role v diskuzi je role kvalifikovaného oponenta. „Já se snažím opravdu nechat si své názory pro sebe a jsem oponentem a poznám, že je to dobře, že se mi ozývají z jedné i druhé strany,“ uvedla Witowská. „Jiná věc je, když vím, že ten člověk prokazatelně lže, v tu chvíli si myslím, že mojí povinností moderátorky je zarazit člověka…,“ doplnila Sedláčková.

Veronika Sedláčková

Horký ve shodě s nimi vypověděl, že moderátor by neměl v diskuzi prosazovat svá názorová stanoviska. „Mojí profesí je ptát se, chtít odpovědi, ptát se kriticky, jít po faktech a datech, úkolem toho, kdo je proti mně, je odpovídat a to, že jsem občas nepříjemný, to vůbec nemá nic společného s tím, jestli ten člověk je mi milý, nebo mi není milý,“ upřesnil Horký. Současně zdůraznil, že emoce musí jít při rozhovoru stranou.

Nenechat se vyvést z míry, přestože se o to budou hosté (politici) snažit, je zcela zásadní i podle Sedláčkové a Witowské. „Pokud je to možné tak vždycky asertivně, ale nekompromisně. Pro mě je ideální na rozhovor někdo, kdo je mediálně zkušený, ale podaří se mi, aby tu svoji mediální zkušenost musel nechat někde jinde a musel odpovídat na moje otázky“, uvedla Sedláčková, která ale nevidí rozhovor moderátora s hostem jako souboj. Práce moderátora dle ní spočívá pouze v získávání informací: „Já jako moderátorka potřebuji z těch lidí získat informace pro posluchače nebo diváky, kteří to sledují, aby měli dostat dostatek argumentů…“

JAK VYBRAT TÉMA A KDE SEHNAT HOSTY?

Za dobrým rozhovorem však nestojí jen perfektní připravenost moderátora a jeho nezaujatý, střízlivý postoj. Stejně důležitý je proces výběru témat a hostů.

Dle Witowské je zvaní hostů obtížná disciplína: „To nedělají moderátoři či moderátorky u nás (v ČT), ale dělají to asistenti editora, kteří dostanou z porady několik jmen, které mají oslovit.“ Složitost výběru potvrdila i Sedláčková: „U mě to shání editorka. My jsme na celou tu práci jenom dvě… Shánění hostů je hodně těžké.“

Alice N. Tejkalová a Filip Horký

Stejně složitým procesem je i výběr tématu. „Každý pořad má svého editora, máme porady, na kterých se radíme o tom, jaké téma bude nosné pro ten který rozhovor, je to taková kolektivní práce a zodpovědnost…“, uvedla Witowská. Podobnou praxi potvrdila i Sedláčková, dle které „by měla každá mediální instituce stát na výběru témat a editoriální politice.“ Dle obou moderátorek se přitom o tématech, která překročí práh mediální pozornosti, vede občas v redakcích až „boj“. „Věřte mi, že to není jednoduché vybírat ta témata, že často na těch poradách svedeme boj,“ uvedla Sedláčková. Witowská pak byla konkrétnější, když jako příklad takového boje uvedla kauzu omilostněného Jiřího Kajínka. Filip Horký potvrdil, že otázka zařazení tohoto tématu do obsahu vysílání byla velkým tématem i v DVTV. „O Jiřím Kájinkovi se vedly velké debaty, které jsem nikdy nezažil, nesmírně hluboké, ale došlo k rozhodnutí, že se tomu budeme věnovat,“ uvedl.

V kontextu výběru témat a hostů pak všichni diskutující deklarovali svobodný editorský přístup, který v „jejich“ médiu vládne. „DVTV je malá firma. To, co se mi strašně moc líbí, je, že každý může vyjádřit názor, každý názor je podstatný,“ přiblížil Horký editorskou politiku DVTV. „Já mám absolutní svobodu v tom, jaké pokládám otázky. Mně se nestalo za ty tři roky, že by po mně můj šéf chtěl vidět otázky, nebo mi řekl na to se musíš/nesmíš zeptat,“ popsala Witowská svobodné prostředí v České televizi. Sedláčková pak v jiné souvislosti doplnila, že výběrem témat, ve kterých má rovněž svobodu, se snaží plnit i vzdělávací funkci veřejnoprávního média. „Mediální vzdělávání je velmi důležitá věc, pod hlavičkou Člověka v tísni startuje projekt Týdny mediálního vzdělávání na tuzemských školách, kterého se účastní několik desítek předních českých novinářů,“ informovala nakonec Sedláčková, která bude v rámci tohoto projektu přednášet o médiích na českých školách.

Záznam celých Rozprav o českých médiích můžete zhlédnout na Facebooku nebo na kanálu Youtube.

Foto: Ondřej Trhoň