Novinářská etika přesenená z televize do školních lavic. Zdroj fotografie: HBO

Tuto otázku si položili američtí profesoři Laveda J. Peterlinová a Jonathan Peters. Z mnoha předchozích výzkumů vyplývá, že nejvíce návyků (dobrých či špatných) pochytí mladí studenti žurnalistiky v redakcích, tedy ve skutečných newsroomech. Dvojice výzkumníků se v článku nedávno publikovaném na webu renomovaného časopisu Journalism and Mass Communication Educator [1]snaží přijít na metodu, která by přenesla novinářskou realitu do učebny. A výsledek? Postavit osnovy celého kurzu na televizním seriálu. Zda jde o přelomový nápad nebo zoufalou snahu zaujmout zpovykané studenty, je otázkou.

Dvojice ale argumentuje tím, že podobná metoda, tedy tzv. screen narrative ethnography, byla v minulosti úspěšně implementovaná do výuky v řadě jiných oborů. Za všechny uvádějí například použití reality show Trosečník při vysvětlování studentům ekonomiky, jak funguje vězňovo dilema. Stejně tak Stacie L. Beaversov přišla s nápadem zařadit do svých politologických kurzů epizody ze seriálu Západní křídlo – dramatu NBC o fiktivním prezidentovi a jeho administrativě. Ačkoli jde tedy o revoluční nápad v oblasti novinářské etiky, v jiných oborech se podobná praxe už nějaký čas uplatňuje.

Drama ve školních lavicích

Záměrem projetu bylo na základě seriálu, který se odehrává ve fiktivní vysílací společnosti Atlantis Cable News, navrhnout podrobný výukový plán, který by se spolu s hrdiny pořadu postupně věnoval všem podstatným etickým otázkám, se kterými se může novinář při výkonu své profese setkat. Peterlinová a Peters argumentují, že díky osobním zápletkám hlavních postav budou studenti udržováni ve střehu a vybudují si bližší vztah k postavám.

Ve dvou výzkumných otázkách se pak ptají: Jaké momenty a situace v první sérii Newsroomu by mohly být použity k výuce novinářské etiky v rámci bakalářských oborů? A jak by mohla být první série Newsroomu použita k výstavbě efektivních osnov?

 Experiment v praxi

Řešení v tomto případě přináší kvalitativní textová analýza, kdy duo na základě deseti epizod první řady definuje jejich téma. Autoři pak přišli s kódovací maticí, díky které rozlišili devět problémů, které zpravidla etické kurzy pokrývají. Šlo mimo jiné o pravdu a čestnost, soukromí, konflikt zájmu nebo stereotypy. V kompletní tabulce, která má sloužit jako návod pro odvážné pedagogy, pak jmenují výrazné scény z každého dílu a přisuzují jim kategorie jako etika, novinářská praxe, historie a různé.

před každou hodinou by pak měla proběhnout zevrubná diskuze etického problému, který studenti budou sledovat, stejně jako by pedagogové neměli zapomenout na závěrečnou skupinovou debatu. Jak ale bylo zmíněno, jde o pouhých deset epizod, tedy náplň deseti seminářů.

Dvojice profesorů si však dobře uvědomuje skutečnost, že v běžném semestru se koná přednášek více. Proto navrhují i doplňkové aktivity, kterými vyučující mohou vyplnit zbývající kurzy. Mluví například o práci ve skupinách, kdy by budoucí novináři vymýšleli námět vlastního dílu seriálu Newsroom na předem zadané etické téma, které nebylo doposud probráno.

Kurz na míru

Zcela jistě jde o inovativní přístup, který by studenty zaujal a vtáhl do děje. Speciálně pokud jde o americkou mládež, odkazuje dvojice autorů na data společnosti Neilsen Media, která se zabývá průzkumy publika. Podle dat z roku 2015 totiž mnoho tamních teenagerů tráví týdně před televizí více než 18 hodin.

Je tedy zřejmé, že by si takovýto učební plán snadno našel svoji cílovou skupinu a řada studentů by si předmět vystavěný na sledování kvalitního seriálu jistě zapsala. Koneckonců – největším kamenem úrazu často bývají přednášky profesorů, kteří – neschopni přizpůsobit se trendům dnešní doby – monotónně předčítají ze svých ručně psaných poznámek. Je třeba se ale na projekt dívat i kritickou optikou.

Pokud vezmeme v úvahu, že studenti skutečně tráví před obrazovkou, popřípadě u nejrůznějších streamovacích platforem typu Netflix nebo Amazon, tolik času, jaká je pravděpodobnost, že úspěšný seriál vyprávějící o jejich budoucím povolání, ještě neviděli? Otázkou tedy je, nakolik lákavé by bylo pro studenty znovu sledovat pořad, který už je jim dobře známý a který jistě sami se spolužáky mnohokrát diskutovali.

Newsroom v českých učebnách

Pokud bychom pak měli brát v úvahu celosvětový dopad, není vůbec jisté, zda by schéma bylo aplikovatelné i na výuku v jiných zemích, než jsou Spojené státy. Konkrétně v České republice měl seriál u tuzemského publika úspěch. Ale vzhledem k odlišnosti amerického a středoevropského mediálního systému je možné, že by rozebírání amerických fiktivních kauz nepřineslo českým studentům kýžené „vybavení“ pro práci v domácích médiích.

S tím nepřímo souvisí i poslední a snad největší pochybnost, která studii provází. Seriál totiž vypráví o velmi specifickém prostředí, ve kterém má šanci se prosadit jen nepatrné procento studentů. Většina pravděpodobně skončí v lokálních redakcích, navíc ne nutně televizních. Učit se na příkladech z té nejvyšší mediální ligy tak může být na jednu stranu uchvacující, na stranu druhou by ale měl být věnovaný prostor i „obyčejnějším“ tématům, jelikož etickým dilematům na různých úrovních musí studenti často čelit i během přípravy příspěvku pro školní noviny.

Přestože tedy navrhované schéma může být skvělým zpestřením často rutinních seminářů, vyučující by se neměli nechat strhnout „pohádkovým světem“ Newsroomu  a pamatovat na to, co je hlavní – důkladně připravit nastupující novinářskou generaci na výkon žurnalistické profese v reálném světě. V něm totiž mnohem častěji než vydírání a skryté nahrávání hrozí uspěchané publikování zprávy bez důsledného ověření faktů nebo překlopení cizojazyčného příspěvku bez uvedení původního zdroje.