Pro srbskou verzi EJO článek napsali Milica Jevtic a Marko Nedeljkovic.
I s pouhými 7 miliony obyvatel má Srbsko minimálně 610 tištěných médií a 456 elektronických mediálních platforem.
Nedostatečná transparentnost vlastnictví, nedostatek svobody a nevhodné ukončení státního vlivu v různých mediálních organizacích, to jsou jen některé z mnoha problémů, kterých si všímají mediální odborníci. Srbský tisk se stále ještě nachází ve velmi obtížné situaci, přesto je zavádění nových technologií stále více vnímáno jako možná náprava.
TRH
Tisk: Jeden z největších problémů, kterým čelí domácí tisk, je obrovská konkurence: podle údajů poskytnutých srbskou obchodní agenturou je na trhu nejméně 610 tištěných médií včetně 20 deníků a 83 týdeníků. Většina z nich je k sehnání po celé zemi. Podle údajů Sdružení nezávislých novinářů Srbska (NUNS) investovali v roce 2009 inzerenti 36 milionů EUR do médií. V průměru to činí 72,000 EUR na každý registrovaný list nebo časopis, což znamená, že každý musel vystačit s méně než 6,000 EUR měsíčně. (NUNS: Media Dossier No. 32, 2010 / NUNS: Dosije o medijima broj 32, 2010). I když tisk tvoří více než polovinu všech sdělovacích prostředků v zemi, dostává pouze 22 % ze všech peněz vynaložených za reklamu v médiích, což je důsledkem pokračujícího trendu rostoucích investic do televize. Podle Mezinárodní televizní expertní skupiny, drželo před třemi lety Srbsko světový rekord v době strávené sledováním televize, jelikož průměrný srbský občan stráví sledováním televize 302 minut denně, tedy víc než pět hodin (pro srovnání, průměrný americký občan se dívá na televizi 298 minut denně). Pokud budeme brát v úvahu i skutečnost, že jen asi sedm procent uživatelů internetu čte online vydání tištěných médií, je zřejmé, že trh s tiskem bojuje o přežití.
Elektronická média: Podle údajů shromážděných Republikovou vysílací agenturou (Republic Broadcasting Agency) má Srbsko 134 zaregistrovaných televizních stanic (šest celostátních, 30 regionálních a 98 místních stanice) a 322 rozhlasových stanic (pět celostátních, jednu provinciální, 48 regionálních a 268 místních stanic). V zemi jsou 2 veřejnoprávní vysílatelé: Public Service Broadcaster of Serbia (Radio-televizija Srbije/Radio-Television Serbia – RTS) se dvěma televizními a třemi rozhlasovými kanály a Public Service Broadcaster of Vojvodina (Radio–televizija Vojvodine/Radio-Television Vojvodina – RTV) s dvěma televizními a třemi rozhlasovými kanály. V současné době je jedním z největších úkolů digitalizace televizních programů. Přechod z analogového na digitální vysílání původně plánovaný na 4. dubna 2012 se začne částečně realizovat teprve ke konci roku 2012 a celý proces bude dokončen nejpozději do 17. června 2015.
Internet: Podle údajů (data) poskytnutých Srbským statistickým úřadem má 41,2 % srbských domácností přístup k internetu; 42,2 % občanů použilo internet během posledních 3 měsíců; více než 1 900 000 lidí jej používá denně nebo téměř denně a 53 % internet nikdy nepoužilo. Sociální sítě využívá 91,8 % populace ve věku 16-24, což dostává Srbsko na jednu z předních pozic na světě. Nejoblíbenější sociální síť na světě Facebook má více než 3 120 000 profilů ze Srbska (zdroj: Socialbakers).
Novinářské organizace: V Srbsku jsou dvě novinářské organizace: The Journalists’ Association of Serbia / Udruzenje novinara Srbije (UNS), vzniklá v roce 1981, která má více než 6 000 členů, a The Independent Journalists’ Association of Serbia / Nezavisno udruzenje novinara Srbije (NUNS), založená v roce 1994 novináři nespokojenými s výsledky, jichž dosáhla organizace UNS, která má víc než 3 300 členů. Mezi těmito dvěma organizacemi existují už od jejich rozdělení rozpory, které stojí v cestě solidárnosti mezi novináři. Podle nejnovějších údajů pracuje pro srbská média asi 10 000 novinářů. Mělo by se také zmínit, že Tisková rada (Press Council) zahájila svoji činnost až v září tohoto roku.
VLASTNICTVÍ
Pro vlastnickou strukturu médií v Srbsku je typická nedostatečná transparentnost a nedostatek státem vlastněných médií. Stát vlastní tiskovou agenturu Tanjug a má vlastnické podíly v denících Vecernje novosti, nejstarších novinách na Balkáně, Politika a v deníku Dnevnik, který vychází v Novém Sadu. Zpravodajské agentury Beta, FoNet a Infobiro jsou soukromé. V současné době existuje pět celoplošných televizních stanic – TV Avala, TV B92, TV Prva, TV Pink a TV Happy, a dva kanály patřící veřejnoprávnímu vysílání (RTS1 a RTS2). Stanice Pink a Happy jsou jediné vysílací stanice s celostátní frekvencí, které jsou zcela ve vlastnictví právnických a fyzických osob ze Srbska. Nicméně zpráva vypracovaná srbskou Protikorupční radou (za období 2008-2010) poukazuje na skutečnost, že mezi 30 nejvýznamnějšími médii (12 deníků, 7 týdeníků, 6 TV stanic a 5 rozhlasových stanic) je minimálně 18, jejichž skutečný vlastník není znám.
Významná účast firem z daňových rájů ve vlastnických strukturách většinou slouží k utajení skutečných vlastníků. Stanice TV Prva, RTV B92, Radio Index, stejně jako tištěná média Vecernje novosti a Press, vlastní společnosti zaregistrované na Kypru, zatímco TV Avala a Standard mají neznámé majitele v Rakousku (zdroj: Protikorupční rada). Proto je nemožné určit, kdo je skutečným majitelem, a veřejnost si často spojuje určitá média s domácími podnikateli, kteří jsou za těmito společnostmi z daňových rájů (Vecernje novosti – tři společnosti z daňových rájů, které vlastní Milan Beko).
Je docela možné, že určité televizní stanice ve skutečnosti vlastní stejné zahraniční osoby, což by porušovalo ustanovení zákona o vysílání týkající se protiprávní koncentrace médií. Blic, nejrozšířenější noviny v zemi, a nejstarší týdeník Nedeljne informativne novine (NIN) vlastní vydavatelství Ringier Axel Springer. Kromě Blicu a NIN vydává Ringier dva deníky, jeden týdeník a velké množství specializovaných publikací.
VZDĚLÁNÍ
Budoucí mediální odborníci se v Srbsku vzdělávají na několika veřejných a soukromých fakultách. Nejstarší fakulta vzdělávající novináře je Fakulta politických věd v Bělehradě založená v roce 1968. Žurnalistika se také vyučuje na Filozofické fakultě v Novém Sadu a na Filozofické fakultě v Nis. Fakulta médií a komunikace (Singidunum University – Bělehradská univerzita), Fakulta kultury a médií (Megatrend University), Fakulta sociálních věd v Novém Pazaru, a Akademie umění v Bělehradě rovněž poskytují novinářské vzdělání. Sportovní žurnalistika se vyučuje na Fakultě sportu a tělesné výchovy v Bělehradě.
Podle nejnovějšího výzkumu prováděného od července 2010 do července 2011 pod vedením profesora dr. Miroljuba Radjkoviče a profesorky dr. Snjezany Milivojevičové v Mediálním centru Fakulty politických věd v Bělehradě (Centar za medije i medijska istraživanja FPN u Beogradu) dosáhla většina novinářů vysokých úrovní vzdělání. Z těchto údajů vyplývá, že 73 % novinářů má vysokoškolský titul a zbytek jsou absolventi střední školy. Předchozí výzkum se prováděl v roce 2002 a ukázal, že 56 % novinářů a publicistů má vysokoškolský titul.
SHRNUTÍ
Zatímco zbytek světa diskutuje o budoucnosti novinářské profese a její transformaci pod vlivem nových technologií, srbské novináře stále více trápí neuspokojivá finanční situace a neadekvátní ohodnocení jejich práce. Na rozvíjejícím se srbském trhu dlouhodobě dosahuje nejlepších výsledků honba za senzacemi a pod tlakem tvrdé konkurence většina mediálních organizací téměř úplně odmítá jakýkoli podrobnější výzkum. Proto není překvapující, že v zemi převládá nekvalitní žurnalistika a bulvární obsah zpravodajství.
Místní média jsou v obzvlášť obtížné situaci, protože jsou vystavena silnému tlaku, který na ně vyvíjejí místní vlivné osobnosti, jež drží často klíč k přežití těchto médií. V takové situaci je obtížné, ne-li úplně nemožné, aby čtenáři ocenili poskytnuté informace a aby novináři informace poskytovali. Kromě toho stále vyšší počet žurnalistických škol nabízí rychlé a povrchní vzdělání studentům, kteří neakceptovali příslušné etické a profesní normy, což ještě víc brzdí veškeré snahy o posunutí novinářské profese na vyšší úroveň. Je proto jasné, že boj o přežití bude jenom jedním z hlavních náročných úkolů, které v příštích letech stojí před domácími médii.
