Tradiční média stále nastolují agendu. Hrají důležitou roli jako gatekeepeři a rozhodují tak o tématech veřejné diskuze. Díky internetu ale dostávají prostor také hlasy, kterým byl z nějakého důvodu přístup do tradičních médií odepřen.

Na internetu došlo ke zrození digitálních counterpublics, tedy protiveřejnosti. Tento termín byl původně definován jako alternativní prostor pro okrajové sociální skupiny. Stále častěji je ale používán pro označení prostoru, kde se rozvíjí a šíří nemainstreamové a nezřídka i extremistické názory

Schopnost digitálních counterpublics obcházet tradiční gatekeepery, tedy mainstreamová média, je stále lepší. Dávají tak alternativním pohledům možnost proniknout do veřejné agendy.

Nebezpečí zesílené a normalizace

Hlasitější projevy alternativních názorů ve veřejné sféře staví tradiční média do nelehké pozice. Dvě největší nebezpečí, která musí mít na paměti, jsou zesílení a normalizace. Média hlavního proudu se musí ptát, zda psaní o daném tématu nemá v důsledku efekt na zveličování jeho významu. Pozornost médií má schopnost silně problematizovat příběhy, skupiny a jednotlivce, kteří mohou být pouze velmi zdatnými provokatéry a manipulátory.

Poskytnutím prostoru nedemokratickým ideologiím mohou média nést podíl na normalizaci takových názorů. Posouvání hranic přijatelného je někdy označováno jako „Overtonovo okno“. Média také riskují, že budou legitimizovat falešná srovnání, popírání holocaustu není rovnocenným pohledem na historický fakt holocaustu.

Přidušení extremistických názorů

Novináři se často ocitají na etickém minovém poli. Kdy je dobré o dané problematice psát a kdy nikoliv? Kdy může jejich práce skutečně škodit? Existují případy, ve kterých by bylo lepší nedávat extrémistickým hnutím publicitu, po níž touží?

Záběr z videa Identitárního hnutí. Překlad textu: „Mediální práce: vytváření identitární protiveřejnosti“; © Screenshot/YouTube Identitäre Bewegung Deutschland

Na začátku tohoto roku němečtí příznivci krajně pravicového Identitárního hnutí rozvěsili po celé zemi své pamflety na budovy, kde sídlí média. Cílem plakátové kampaně bylo upozornit, že mainstreamová média měla podle hnutí údajně přehlížet levicové násilí. Skupina dokumentovala akci na YouTube, Twitteru a na svých webových stránkách, kde se jim podařilo vytvořit domov pro digitální counterpublic.

Jejich strategie zafungovala, reakce německého tisku byla rychlá a hysterická. Kampaň byla označena za útok na žurnalistiku a svobodu tisku. I když kampaň probíhala „offline“, podařilo se jí díky pravicovým digitálním protějškům a dobrovolnému zájmu tradičních médií virálně šířit. Tradiční média navíc přebírala materiály z dílny Identitárního hnutí do svých článků (např. videa, fotografie nebo tweety).

YouTube profil Martina Sellnera, hlavního představitele Identitárního hnutí. Překlad textu: „Vítejte v informační válce“. © Screenshot/YouTube Martin Sellner

Identitaristé otevřeně mluví o účelu svých akcí s tím, že cílem je ovlivnit vnímání veřejnosti. Veřejná tvář hnutí, Rakušan Martin Sellner na svém YouTube profilu označil kampaň za „informační válku“. Těžko se pak ubránit pocitu, že mainstreamová média jednala impulzivně a stala se nástrojem v rukou extremistů.

Výzva moderní novinařiny

Díky internetu a sociálním médiím mohou kontroverzní témata poměrně snadno dostat prostor v tradičním tisku. Politickým aktivistům umožňuje internet iniciovat kampaně zaměřené na poutání pozornosti a ovlivňovat mediální agendu prostřednictvím digitálních counterpublics. Obzvláště zběhlí v těchto praktikách jsou pravicová hnutí. Daří se ale i těm levicovým.

Zpráva z roku 2018 ukazuje, že média se postupně učí ze svých chyb a snaží se čelit pravicovým provokacím. Úspěch našeho německého příkladu ale ukazuje, že je stále co zlepšovat.

Mediální organizace by měly mít vypracované strategie pro podobné případy. Ovšem hranice mezi odepřením přístupu extremistickým hnutím do médií a umlčování legitimních opozičních hlasů je velmi tenká. Zatímco v některých případech je rozhodování jednoduché, nemusí to být vždy pravidlem. Jak koneckonců ukazuje případ Identitárního hnutí, které je jednoznačně identifikované jako extrémní pravice a je pod dohledem německých tajných služeb.

Média proto musí znát svá slabá místa, aby podobné situace příště dokázala sebejistě řešit. Schopnost čelit těmto výzvám vyžaduje akutní povědomí o nebezpečích, před kterými moderní žurnalistika stojí, a vůli bránit se jim.

Názory obsažené v tomto článku jsou názory autorů a nemusí nutně odrážet postoje a názory EJO. 

Doporučená četba

• Whitney Phillips:The Oxygen of Amplification
• Rebecca Lewis & Alice Marwick:Media Manipulation
• Felix M. Simon:Strategic Silence Against Extremists
• Bernd Gäbler:AfD und Medien (in German)
• Denise-Marie Orday/Claes H. de Vreese:Covering Populist Leaders