„Jsme jako vy. Hladovíme po informacích z našeho okolí. Věrohodných, analytických, pravdivých, do hloubky se nořících.“ Tak se na konci roku 2018 ohlásil projekt novinářů Jana Stránského a Tomáše Tesaře Liberecké zprávy, které měly být novým regionálním médiem v severních Čechách a plnit roli poskytovatele kvalitních informací potřebných k rozhodování o věcech veřejných. Po roce fungování a rostoucím zájmu ze strany čtenářů projekt letos v lednu ztroskotal kvůli odchodu inzerentů.

V příštích měsících může situaci lokálních médií ještě zhoršit světová pandemie nemoci Covid-19 a už se to děje. Například v Austrálii kvůli pandemii přestaly vycházet významné lokální noviny se stoletou tradicí Sunraysia Daily. Postupné mizení místních médií je ale dlouhodobý trend a současná krize ho spíš urychlí, než že by ho začala. Ve Velké Británii bylo podle výzkumu webu Press Gazette v roce 2018 oproti roku 2005 o 245 lokálních médií méně. Podobnému mapování se v tuzemském prostředí věnuje Lenka Waschková Císařová z Katedry mediálních studií a žurnalistiky Masarykovy univerzity. Podle jejího výzkumu je v Česku jen devětadvacet regionálních titulů. Nezapočítává sem síť Deníků a lokální přílohy MF Dnes kvůli tomu, že „soutěží na celostátní úrovni a je to vidět na rozsahu lokálního zpravodajství,“ jak Waschková Císařová vysvětlila webu iRozhlas.cz. Ještě před deseti lety byl okresních listů přibližně dvojnásobek. Jen pro doplnění – Česko tvoří celkem 76 okresů.

Část svého programu musejí dle legislativy naplňovat regionálním vysíláním veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas – přesto však nemohou nahradit místní média úplně. „Ve vysílání jsou pochopitelně ‚větší‘ témata, z krajských měst či týkající se větších oblastí. Malá sídla, kde lidé žijí, se do takového média nemohou tak často dostávat, a tak je to také v pořádku. Každé médium by mělo pokrývat nějakou oblast a právě okresy a malá města by měla mít na starosti lokální média,“ říká pro EJO Lenka Waschková Císařová, která také v rámci svého výzkumu spravuje i tematický web Lokálník.cz.

Svým zdrojům nablízku

Veřejnoprávní novináři jsou zaštítěni velkou organizací a nemusí se potýkat s některými problémy, kterým čelí jejich kolegové v lokálních médiích. Oproti svým celostátním mediálním kolegům s celostátním dosahem mají odlišnou konkurenci. „Projekty, které jsou živené radnicemi, kdy jde v podstatě jen o zveličení nebo dokonce můžeme mluvit o kupování obsahu ze strany lokálních politiků,“ popsal často neférovou soutěž v lednu pro pořad Newsroom ČT24 novinář Robert Malecký z webu Hlídací pes, který v minulosti také vedl regionální Deník Litoměřicka.

Nejsou to jediné důvody úpadku lokálních médií, svým dílem přispěly ekonomické a systémové změny posledních let. „Například zanikání trafik a obchodů na malých městech nebo stále komplikovanější domluvy s distribučními společnostmi o dodávání novin čtenářům,“ uvádí mediální teoretička Waschková Císařová. Lokální média mají jeden trumf podle učebnic zpravodajských hodnot, a to blízkost k tématu – může se to ale snadno převrátit v nevýhodu. „Místní novináři jsou svým zdrojům informací blíže, potkávají je v obchodě i na ulici a tento tlak může být nepříjemný,“ doplňuje výzkumnice. Zároveň Waschková Císařová popisuje obvyklou situaci lokálních novin – malá skupina novinářů závisející na jednom vydavateli (který je často sám novinář) fungující od 90. let se postupně unavuje a její elán vyhasíná. Médium tedy postupně chřadne a zaniká. „A specifičtí jsou také čtenáři, cílovou skupinou jsou starší lidé, a tak se říká, že lokálním novinám čtenáři neodcházejí, ale umírají,“ komentuje vědkyně.

Stejně tak je možná obtížnější plnit jednu z klíčových rolí žurnalistiky – dohled nad veřejnými činiteli – v okresním kontextu. To ostatně zmiňuje i tuzemská zpráva pro European Federation of Journalists. Uvádí, že lokální média mnohdy slouží víceméně jako nástroje marketingu pro podnikatele nebo oligarchy či politiky. Zároveň jsou tato média podle zprávy stále více závislá na penězích od inzerentů. „Novináři a editoři nás informovali, že co se týče politických zpráv, jsou omezeni tematicky, o čem mluvit a psát. To je způsobeno obzvlášť rostoucí závislostí média na penězích od inzerentů,“ píše se ve zprávě.

Bez informační vláhy

Jak nedostatek médií v určitých oblastech může ovlivnit i celostátní dění, ukazují případy takzvaných zpravodajských pouští. Znají je země s daleko rozvinutější sítí místních médií, které mají také lepší infrastrukturu a dohlížitelské orgány. Americké centrum pro inovace a udržitelnost lokálních médií (CISLM) definuje takové oblasti jako „rurální i urbánní komunity s omezeným přístupem k důvěryhodným a srozumitelným zprávám a informacím, jež jsou základem pro demokracii“. Zajímavou korelaci nabídl web Politico – právě v těchto mediálně „vysušených“ oblastech většinou vyhrával během prezidentských voleb v roce 2016 Donald Trump. „Bez novin, které by fungovaly jako kompas ‚správně ukazující sever‘, které odhalují důležitá témata, nemáte jinou možnost, než se porozhlížet po jiných zdrojích,“ cituje článek profesorku University of North Carolina Penny Abernathy. Jedním z takových náhradních zdrojů pak mohou být i oficiální politické kanály na sociálních sítích, jako tomu bylo v případě současného amerického prezidenta. Podle severokarolínského univerzitního pracoviště nefungují žádné lokální noviny ve 225 amerických okrscích a polovina (1528 okrsků) má jen jedny, navíc obvykle týdeník. Často přitom v posledních volbách šlo o části tzv. swing states, tedy oblastí, kde mají dominantní strany demokratů a republikánů přibližně vyrovnanou podporu.

Podle údajů Lenky Waschkové Císařové jsou zpravodajskými pouštěmi v České republice například Plzeňský nebo Karlovarský kraj. Nedostatek informací z okolí, které bezprostředně ovlivní život lidí v takových oblastech, se následně může projevit i na místní samosprávě. „Zahraniční výzkumy ukazují, že neexistence lokálních novin má dopad na život komunity, aktivitu občanů, například jejich ochotu volit v komunálních volbách, a to má zase vliv na další vývoj komunity,“ říká vědkyně. I díky tomu si myslí, že má lokální (stejně jako ta celostátní) žurnalistika budoucnost. „Jen bychom se jako společnost měli otevřeně bavit o úskalích existence takových médií.“

Vybudovat oázy

Zavlažovat zpravodajské pouště se snaží právě CISLM se svým novým projektem Oasis, který má pomoci vytvářet a udržovat lokální média, především v digitálním prostředí. Prostřednictvím výzkumů, rozhovorů s lokálními mediálními organizacemi v USA a Kanadě a pomocí jiných empirických dat chtějí vyvinout úspěšné strategie potřebné k fungování místních novin. Na projektu bude podle všeho spolupracovat i projekt Google News Initiative, který chce podle svých webových stránek „pomoci žurnalistice vzkvétat v digitálním věku“. Vzhledem k tomu, že byl projekt spuštěn teprve v polovině letošního března, půjde jeho úspěšnost posoudit až později.

Že bude třeba redefinovat přístup k lokálním médiím, říká i akademik z University of Virginia Christopher Ali na konci své knihy Media Localism: The Policies of Place. Příští rozvoj se bude odehrávat v digitálním světě a Ali jmenuje hyperlokální weby nebo mobilní „vyprávěcí“ aplikace. Ali svou knihu končí úvahou nad něčím, čemu říká právo na lokálnost. Spojuje v něm dřívější práva na informace a právo na město. „Právo na to být lokální nám umožňuje představit si větší přístup jak k informacím, které potřebujeme jako občané, spotřebitelé a lidské bytosti, tak k infrastruktuře, kterou potřebujeme k životu v 21. století. To je právo na to být lokální i budoucnost místních médií.“