Když v roce 2002 postihly Česko rozsáhlé povodně, tehdejší šéfredaktor redakce sportu České televize Otakar Černý nabídl pro zpravodajství pomoc svého týmu. Výroba sportovních pořadů se beztak prakticky zastavila. Někteří redaktoři a komentátoři dostali neobvyklou příležitost referovat v živých vstupech o vývoji povodňové situace. O osmnáct let později opět několik redaktorů sportovní redakce poskytlo své služby domácímu zpravodajství. Situace je ale odlišná. Tentokrát nastoupili většinou na skrytější pozice ve zpravodajské směně nebo jinde v zázemí programu ČT24, který vysílá o koronaviru a nouzovém stavu prakticky nepřetržitě.

Vedoucí směny domácího zpravodajství Radek Šalša upozorňuje, že jde o zásadní pomoc: „Museli jsme se rozdělit na jednotlivé skupiny z hlediska karanténních opatření. Část lidí musela zůstat v terénu, část jen v redakci. Z tohoto důvodu bychom se bez pomoci jen těžko obešli.“

Z preventivních důvodů navíc musely být prakticky všechny týmy vytvořené dvakrát a pravidelně se střídat, aby je bylo možné vyměnit v případě nutnosti poslat členy jednoho týmu do karantény. Samo množství práce tedy nebylo důvodem pro potřebu najít alespoň několik nových posil.

Z terénu za stůl

Pro Tomáše Budku, který je v redakci sportu zavedeným reportérem na lyžování, tenis, basketbal a další sporty, to znamenalo velkou změnu: „Já nerad pracuji v kanceláři. To mě trochu dusí. Ale taková je doba, kdy je potřeba dát sport stranou. Cítím, že v tuhle chvíli má ta práce v domácí redakci asi o fous větší smysl. Snad přispívá k lepší orientaci obyvatelstva, a proto to asi dělám, i když mi charakter té práce nesedí.“ Připravuje texty a záběry pro zpravodajské příspěvky a koordinuje spolupráci se štáby v terénu, se kterými dohaduje všechny náležitosti živých vstupů.

To fotbalový reportér Jan Lutonský se dostane i „na obraz“. Pro své studiové vstupy vyhledává nová témata z domova i ze světa, zejména o lidech, kteří různě pomáhají. „I když jsem tam během dne třeba jenom třikrát na pár minut, tak přípravě věnuji opravdu celý den, protože to pro mě nejsou okruhy, ve kterých bych se běžně pohyboval, ať už je to medicína, fyzika nebo chemie.“

Sportovní redakce v omezeném provozu

Rozdíl oproti roku 2002 spočívá také v tom, že sportovní redakce aspoň zčásti pokračuje ve své práci. Stále se připravuje sportovní zpravodajství, programovou nabídku doplnil speciální diskusní pořad Studio ČT sport a souběžně se rozšiřovala paleta renovovaných historických záznamů z cyklu Archiv Z.

S výjimkou Branek, bodů, vteřin ale sportovní vysílání i z hlediska diváckého zájmu ustoupilo na vedlejší kolej. Větší váhu domácího zpravodajství vnímají i zaskakující sportovní redaktoři, ale nepřikládají jí až takový význam: „Člověk je tu součástí toho, co se děje právě teď. Nevnímám to ale jako něco víc, že já jsem přímo u toho, když sport naopak stagnuje a přelomové události nemá,“ popisuje Veronika Macková, na ČT sport reportérka řady menších sportů. V době koronaviru má ve směně domácího zpravodajství podobnou práci jako Tomáš Budka.

„Na začátku jsem se netěšila, ale hrozně mě to překvapilo, jak jsou tam skvělí lidi. Ať tu práci člověk dělá dobře, nebo špatně, hned od začátku jsem cítila, že dokážou toho člověka pochválit, nebo mu dokážou něco vytknout a ukázat, jak to má dělat,“pochvaluje si přímost v jednání Veronika Macková. A Radek Šalša přizvukuje: „Myslím, že si velice rychle zvykli a že mezi nás zapadli nejenom pracovně, ale i lidsky.“ Posily si musely zvyknout na nové postupy, po krátkém zapracování se ale rychle zařadily.

Role obrazu

Pozornost si zaslouží otázka, zda se práce, novinářský přístup a náhled na postupy nějak liší. Tomáš Budka si všiml odlišné role obrazové složky zpravodajství: „Ve sportu mnohem víc funguje jednota obrazu a zvuku. Tady v kontinuálním zpravodajství používáme ve velké části případů to, čemu se říká ilustrační záběry. To vše proto, abychom byli rychlejší.” Dodává, že sám se o jednotu obrazu a zvuku snaží i při přípravě zpravodajských podkresů, i když neví, jestli si z něj vezme příklad i někdo jiný.

„Věci jako střih, vyhledávání v systému a co nejrychlejší dostání všech materiálů do vysílání zvládli velmi rychle. Spoustu toho už samozřejmě uměli ze sportu. A tak i když to uvažování a algoritmy práce jsou jiné, tak se nám velice rychle zacvičili,” popisuje rozdíl Radek Šalša. V náhledu na priority a novinářské zásady a principy žádný rozdíl nezaregistroval.

Tomáš Budka pak uzavírá, že i když jsou pracovní postupy v obou redakcích odlišné, neviděl by smysl v tom přenášet je z jedné do druhé. I když přenést individuální zpravodaje je – jednou za čas – zjevně užitečné.