„Školu, kam chodí syn jedné známé, plošně testovali na výskyt toho koronaviru. Potom jim přišla SMS, že je pozitivní. Přitom v ten den ve škole vůbec nebyl.“ Tato historka a její variace se před pár týdny poměrně hojně šířily přes sociální sítě a koneckonců, když jsem na začátku října navštívil své rodné město, abych odvolil, odvyprávěl mi ji i jeden člen rodiny. Co na tom, že je to podle všeho smyšlená zpráva, u příjemců vyvolávala pocit zmatku a posilovala nedůvěru v závažnost nastupující druhé koronavirové vlny. Ještě v zárodku současné globální pandemie nemoci covid-19 varovala Světová zdravotnická organizace (WHO) před nadbytkem informací: ve změti názorů, výmyslů a faktů se mohou ztratit důležité zprávy o nové nemoci. Organizace WHO letos v únoru použila termín infodemie a s jejími projevy (k fenoménu v létě dokonce stihla uspořádat i první odbornou konferenci) se setkáváme každodenně. Nejen počty případů nákazy, ale i právě stav infodemie se snaží mapovat interaktivní web italské CoMuNe Lab.

S pokračující pandemií tak zřejmě půjde o novou normalitu v procesu šíření informací, další fazetu doby post-faktické. Autorita přírodních věd, které najednou neumí poskytnout řešení v krátkém čase ani sebeusilovnějším „natahováním přírody na skřipec“, upadá. Tím, jak odhalujeme limity přírodních věd v přímém přenosu v honu za spásnou vakcínou, klesá naše vlastní (sebe)jistota ve vztahu ke světu. Čemu věřit, když už se ani na něco tak exaktního nedá spolehnout?

Smyšlené zprávy (fake news) a dezinformace se samozřejmě nevyrojily čerstvě s rozšířením koronaviru. „Virus se v některých případech začlenil do už existujících konspirací – tajná společenství a světové elity, od Iluminátů přes George Sorose po Billa Gatese, usilují z různých důvodů o kontrolu lidí, nyní i pomocí nové záminky k očkování,“ uvádí příklad Patrik Kořenář, který stojí za youtubovými kanály Fakta vítězí a Zvědátoři. Prostřednictvím těchto kanálů věcně vyvrací rozšířené konspirační teorie za pomoci co nejširších akademických zdrojů.

Posílení pochybností

Sílu narativu o spiknutí elit dokazuje výzkum Prague Security Studies Institute. Přináší zjištění, že nejčastěji zmiňovanou osobou v konspiračních textech webů jako Aeronet, Nová republika nebo AC24 byl právě Bill Gates. Přehled hlavních jarních dezinformací nabízí Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám českého Ministerstva vnitra, byť není jisté, zdali se aktualizuje – právě v úvodu zmiňovaný příběh o SMS zprávách pro netestované lidi v seznamu ministerstva už chybí. Stejně tak není v současnosti aktualizovaná iniciativa Seznam zpráv C19 Dezinfoservis.

Čím se liší současné dezinformace od svých předchůdkyň z doby předkoronavirové, je množství, v němž se na internetu objevují. „Téma koronaviru momentálně dominuje dezinformační sféře. Například jen od března do května se na 8 dezinformačních webech objevilo více než 2600 článků o koronaviru, z toho 1600 bylo na jediném dezinformačním webu,“ říká Veronika Batelková ze spolku studentů Masarykovy univerzity Zvol si info. Během uvolněnějšího režimu v letních měsících pořádali dále své workshopy při dodržování standardních předpisů. V současné situaci skupina pořádá webináře.

Zatímco během jarních měsíců byly narativy nejrozšířenějších dezinformací o viru poměrně roztříštěné (nejčastěji se týkaly jeho vzniku a původu), na počátku druhé vlny se v Česku víceméně sjednotily pod jediný prapor pochybností. „Teď je spojuje nedůvěra k vládě a ochranným opatřením, za kterými lidé nevidí logiku. Nemyslím to tak, že najednou všichni jedou na konspirační vlně, ale zdánlivá nelogičnost a skutečná nekonzistence vyjádření vlády zasela pochyby i do hlav lidí, kteří zpočátku pandemie brali virus vážně,“ myslí si Patrik Kořenář.

Ti druzí

V úvodu jednoho svého videa Kořenář trefně zpodobňuje záplavu zavádějících a mylných informací a názorů, která se rozlévá ze sociálních sítí často se statisícovým dosahem a sdíleními. V srpnu, ještě před začátkem druhé vlny, společnost Ipsos provedla výzkum na tisícihlavém vzorku. Cílem bylo zjistit, jak moc rozšířené jsou fake news o koronaviru v české populaci. A výsledky částečně dávají za pravdu WHO. S nepravdivými informacemi se setkalo 60 procent Čechů a jako nejčastější zdroj uváděli Facebook a sociální sítě obecně.

Podle výzkumnice ISI Foundation Kyriaki Kalimeriové, která se ve svých výzkumech zabývala náladou lidí a morálními narativy během pandemie skrze data z reklam na Twitteru a Facebooku nebo reklamami na Facebooku týkajícími se nemoci covid-19, vykazují dezinformace společné rysy. Jde o vyvolávání strachu a následné prosazování politické agendy. „Strach vede lidi ke změně jejich chování; pokud se cítí schopni čelit hrozbě, často projeví pozoruhodný altruismus, udržují si rozestupy, zakrývají si obličej. Nicméně pokud se lidé cítí bezmocní, jednají instinktivně, defenzivně s negativními vedlejšími účinky jako stigmatizací pacientů nebo dokonce rasimem,“ myslí si Kyriaki Kalimeriová. Jedna z jarních dezinformací říkala, že do Evropy se vir dostal prostřednictvím migrantů z Afriky.

Postřeh Kalimeriové potvrzuje i to, že v USA nejvyšší místa včetně prezidenta Donalda Trumpa pravidelně označují koronavir jako „čínský vir.“ Dnes se čínští Američané bojí důsledků takového nálepkování. Fake news se de facto staly oficiálním předmětem zahraniční politiky, když čínská strana zase obvinila americkou armádu ze zavlečení viru do Wuchanu.

„Příchod zpráv o akcích vojenských oddílů v nedalekých regionech, o rozšíření moru či cholery v blízkém městě nebo když nastala neúroda a hlad, to vše vyvolalo všeobecný neklid. To byla živná půda pro hledání viníků i zaručených receptů, jak co nejlépe a bezbolestně se situací naložit,“ říká vedoucí Ústavu evropské etnologie Masarykovy univerzity Daniel Drápala. Ten ve svém blogovém příspěvku popsal pro web ČT24 podobnost dezinformací v průběhu různých epidemií v minulosti. Hledání konkrétních viníků podobné ukazování na migranty nebo Číňany jako jednotlivce přitom není nové. „Princip oněch receptů je tentýž – nabízí se relativně jednoduchý a rozumově i snadno odůvodnitelný viník – jednou jsou to Turci či Tataři, jindy Židé, katolíci či protestanti, Prusové či zcela někdo jiný,“ popisuje Drápala. „Způsoby šíření byly pochopitelně odpovídající době.“

Silná role sociálních sítí jako Facebook je při rozptylu fake news nezpochybnitelná. „Sociální sítě by rozhodně měly zamezovat šíření dezinformací. Politici by nicméně také měli pracovat na regulacích bránících demokracii. Fake news zde byly vždycky, jenže rychlost jejich současného šíření nutí k regulaci,“ uvedla pro EJO Kyriaki Kalimeriová. Americká politička Elizabeth Warrenová dokonce loni vyzvala k „zavření Facebooku“.

Patrik Kořenář si tím není tak jistý. Ještě nedávno považoval boj technologických firem proti falešným zprávám za velmi důležitý. Nyní však vidí snahu nahlašovat či blokovat některé příspěvky pouze jako dočasné řešení. Takové aktivity navíc často na veřejnosti získají pověst cenzury a platformy jsou obviňovány z potlačování svobody slova. Podle youtubera je dlouhodobějším řešením plošná edukace o fungování médií. „Jak fungují nejen mediální organizace a jak dosahují svých cílů. Jak odlišit kvalitní informativní článek od názoru nepodloženého zdroji. Ale také jde o princip fungování algoritmů sociálních sítí a našich slabostí vůči tomu všemu jako lidských bytostí,“ uvádí Kořenář.

Ztracená důvěra

Rozšiřování zkreslených či mylných informací však nebylo doménou pouze sociálních sítí. V případě podružností typu návratu delfínů do italských zálivů díky útlumu turismu zřejmě nejde o zásadní pochybení tzv. tradičních médií – to nastává, až když poskytují nebývalý prostor k vyjadřování se k situaci lidem, jejichž primární odbornost nesouvisí s epidemiologií či imunologií a příbuznými oblastmi. „Epidemie je celospolečenské téma a o jejích dopadech je třeba reportovat z různých stran. Diskuze ohledně opatření či formy podpory jednotlivých sektorů ekonomiky by měla být široká. Respondenti by však neměli opouštět svou odbornost a prací novináře by mělo být tyto mantinely vymezovat a jasně upozorňovat na jejich překročení,“ uvedl pro Evropskou observatoř žurnalistiky ekonom Vojtěch Bartoš působící na Mnichovské univerzitě. V březnu Bartoš zveřejnil pod think-tankem IDEA studii týkající se vládní komunikace s veřejností ohledně opatření proti šíření viru z hlediska behaviorální ekonomie.

Podzimní druhá vlna zvýšila poptávku po informacích, často nepřesných či mylných, šířených mimo mainstream. To dokládají četné rozhovory v mainstreamových médiích, v nichž respondenti zpochybňují efektivnost roušek nebo závažnost epidemie. V Česku se mezi ně zařadili i někteří lékaři, což takovým názorům – vzhledem ke společenské prestiži jejich povolání – přidalo na vážnosti. Pokud také média budují diskuzi o opatřeních na půdorysu konfrontace dvou protichůdných názorů, dávají recipientovi na výběr ve falešném dilematu, na čí stranu se přiklonit, a nic mezi tím. Roušky ano, nebo ne. Covid-19 je závažné onemocnění, nebo ne.

Silné zpravodajské pokrytí vleklé zdravotnické krize vyvolává už opačný efekt než na jaře, kdy se lidé aktivizovali na vlnách solidarity. Teď nastupuje únava a lidé se nechtějí dále omezovat ve svých životech i proto, že se během druhé vlny zdá jarní oběť zbytečná.

To vede k vytěsňování některých informací pomocí výběru informačních zdrojů a nastane tak situace konfirmačního zkreslení. „Z tohoto důvodu je pro důvěryhodná média tak obtížné ovlivnit mínění lidí, kteří mýtům věří. Ti totiž dávno tato média nesledují. Nevěří jim, jelikož jejich reportování jde proti jejich přesvědčení,“ komentuje Vojtěch Bartoš.

V krizích by podle Bartoše měla být vedle spolehlivých médií nejdůležitějším zdrojem informací vláda. Ta česká však v této druhé vlně nezvládla důvěryhodně komunikovat a lidí jí naslouchají stále méně ochotněji. „Jelikož tento informační kanál veřejnosti chybí, začne si nutně informace obstarávat z jiných zdrojů,“ vysvětluje behaviorální ekonom. Ztrátu důvěry považuje za největší selhání české vlády. Nyní ji státní představitelé budou získávat jen velmi těžko zpět.

Zpráva Reuters Institute týkající se dezinformací souvisejících s covid-19 výslovně uvádí, že jejich častým cílem jsou právě „akce, kompetence nebo legitimita veřejných autorit (včetně vlády, představitelů zdravotnictví a mezinárodních organizací).“ Pokud už je důvěra autorit podkopávána sama o sobě chabou komunikační strategií, jejich rozhodování média posílí jen velmi slabě; navíc takovou roli tisk nehraje a ve svobodné společnosti by ani neměl.

Podobně vnímá reakce publika i Patrik Kořenář. „Ze zkušenosti i výzkumů je vidět, že nám jsou ochotni naslouchat hlavně lidé na vážkách, kteří nejsou pevně přesvědčeni, čemu mají věřit, případně ti, kteří dané téma do této chvíle neřešili nebo k němu nemají osobní vztah,“ popisuje youtuber. Pokud bude ovšem značná část veřejnosti stále zatvrzelejší, i kvůli infodemii, bude takových lidí stále méně.

Lék na infodemii máme před sebou

Je otázka, zdali rok 2020 nebude začátkem sílící role vědecké žurnalistiky. Pandemie koronaviru ukázala, že často máme zkreslené představy o tom, jak vlastně (přírodní) vědy fungují, když například očekáváme jasné odpovědi o původu viru ihned po jeho objevení nebo vytvoření vakcíny v řádu měsíců. Sami novináři se na tomto zjednodušování samozřejmě někdy sami podílejí, když přebírají závěry studií bez kontextu a hrubě zkresleně.

„V běžném životě není součástí veřejné debaty diskuze o nejnovějším vývoji výzkumu v oblasti léčby infekčních chorob či testování. Vědecké studie, které jindy vznikají roky, nyní vznikají v průběhu měsíců či týdnů. Výsledky těchto studií jsou pak okamžitě medializovány. Často bohužel bez vysvětlení kontextu, metody, velikosti vzorku, toho, zda daná studie prošla recenzním řízením,“ shrnuje dnešní problémy Vojtěch Bartoš. „Zrychlená publikační činnost nutně také vede k chybovosti. I to k vědě patří. Média by proto mohla do diskuze přispět i tím, že by důvod pro chyby důkladně vysvětlovala,“ předesílá Bartoš důležitou roli, kterou by měla dnes (vědecká) žurnalistika hrát.

Koronavirová krize a s ní související masivní příval dezinformací, které disponují fatálními důsledky nejen pro jednotlivce, ale také pro celé komunity a společnost nakonec ukazuje, jak důležité je uvědomovat si sílu a roli médií. Lék na nemoc covid-19, který by oslabil probíhající epidemii, je stále v nedohlednu. Lék na infodemii se naopak mohl zavádět ještě před rokem 2019, kdy se nový vir objevil. Krajina médií, která nás obklopuje, je stále vlnitější a společnost potřebuje mapu, pomocí níž by se základně zorientovala.

„Psychologie a neurologie je s užíváním médií velmi úzce spojená, využívají toho státní i soukromí aktéři, ale většina lidí to buď neví, nebo z různých důvodů nechce vidět. To bychom měli změnit. Bude to dlouhý a náročný úkol a ano, včera bylo pozdě, jenže když budeme mediální gramotnost ignorovat, budeme vždy jen o dva kroky pozadu před šířením fascinujících příběhů, které lidí baví, nezávisle na jejich pravdivosti,“ shrnuje Patrik Kořenář.