V moderním světě rychle se rozvíjející digitální žurnalistiky se tradiční představy o novinářské neutralitě a objektivitě rychle mění. Dlouho platilo, že novináři musí udržovat profesionální odstup a kontrolovat své emoce. Nový výzkum založený na obsahové anaýze a rozhovorech s novináři a odborníky na zpravodajství z otevřených zdrojů OSINT* (z angl. Open source intelligence- pozn. red.) popisuje proměňující se trendy.

Výzkum ukázal, že emoce jsou neoddělitelnou součástí novinářské práce a mohou sloužit jako silné motivátory, které pohání novináře k hlubšímu zkoumání. Studie zdůrazňuje, že na rozdíl od toho, aby emoce ovlivňovaly novinářský úsudek, často přinášejí jedinečné perspektivy, které by jinak odtažitým pozorovatelům mohly uniknout. 

Emoce se projevují i ve válečné žurnalistice z Ukrajiny a ovlivňují způsob zpracování lidských příběhů.

Afektivní epistemologie

Autorky studie Johana Kotišová a Lonneke van der Velden využily data  z otevřených zdrojů. Provedly dvacet rozhovorů, které byly pořízeny v roce 2021, tedy před plnohodnotnou invazí Ruska na Ukrajinu. Pro získání aktuálnějších dat provedly dalších sedm rozhovorů v prosinci 2022, lednu a únoru 2023. Cílem bylo zjistit, jak se změnily pracovní metody novinářů a analytiků v podmínkách aktivních válečných konfliktů.

Vedle toho se zaměřily také na veřejně dostupné online materiály. Analyzovaly webové stránky různých projektů, které využívají otevřené zdroje, archivují uživatelský obsah a následně sbírají a ověřují důkazy válečných zločinů, konkrétně Bellingcat, Dattalion, OSINT for Ukraine, Ukrainian Archive, The Reckoning Project.

Autorky analyzovaly tyto webové stránky z hlediska obsažených emocí a snažily se odpovědět na otázky jako: Jaká je epistemická hodnota emocí novinářů? Jak emocionální příklon ovlivňuje to, jak mediální profesionálové a analytici z otevřených zdrojů hledají fakta a zachovávají neutralitu?

Závěry studie naznačují, že v kontextu rusko-ukrajinské války může emocionální angažovanost poskytovat novinářům cenné směrnice při získávání faktů. Výzkum také kriticky zkoumá diskurz o objektivitě, který se v tomto konfliktu stává problematickým a kontraproduktivním. Emocionální zapojení tak mění způsob, jakým novináři pracují. Na jedné straně zdůrazňuje důležitost prosazování lidských práv, na druhé straně však může nastolovat konflikt s novinářskými principy objektivity.

Fixerka Viktoria ve studii poznamenává, že její role připomíná „částečně detektiva, částečně psychologa“. Střetává se totiž s neznalostí místní reality ze strany zahraničních novinářů a také s traumaty obětí konfliktu.

Pro interpretaci epistemické nespravedlnosti a prosazování emocí ve válečném zpravodajství výzkumnice vyvinuly koncept afektivní epistemologie. Tvrdí, že namísto tradičního oddělování faktů od emocionálních zážitků a hodnot by měly být všechny tyto aspekty uznány jako legitimní součást novinářské praxe.

Podle autorek emoce za prvé vyzývají mediální profesionály k hledání faktů a jsou motivovány místními událostmi, a tudíž mohou potenciálně sloužit jako jejich indikátor. Za druhé, neobvyklé emoce mohou pomoci odhalit důležité aspekty situací, a emocionální představivost a empatie mohou také „otevřít dveře“ ke zdrojům. Za třetí, určité emoce mohou zprostředkovat reakce, například „strašidelné“ nebo „zábavné“. Za čtvrté, emoce mohou podněcovat spolupráci a inovace.

V chaosu války se často zdá, že ideál neutrality nestačí. Novináři na předních liniích tvrdí, že jejich emocionální propojení s lidmi, o kterých píší, výrazně přispívá k hlubšímu porozumění a důvěře. Tento empatický přístup je klíčový v kontextu lidských práv a spravedlnosti, což naznačuje posun směrem k žurnalistice, která kladně hodnotí lidskost stejně jako faktickou objektivitu.

Emoce také sehrávají významnou roli v týmové dynamice. Společné zážitky a emocionální pouta mezi novináři a praktiky OSINT přispívají k budování pocitu sounáležitosti, což je ve stresovém prostředí klíčové. Tento emocionální vztah může posílit týmovou spolupráci a zefektivnit novinářskou práci, čímž se zvyšuje odolnost a efektivita celého týmu.

Výzvy neutrality

Výzkum také poukazuje na výzvy, kterým čelí místní novináři. Často se potýkají s limity své nezaujatosti a důvěryhodnosti způsobenými osobním emocionálním propojením s událostmi, o kterých píší. Podle výzkumníků lze epistemickou hodnotu emocí pochopit prostřednictvím různých schopností. Emoce podle nich mohou hrát důležitou roli procesu hledání faktů. Například soucit a vášeň mohou výrazně motivat novináře a analytiky, kteří pracují s otevřenými zdroji.  

Například smutek, který zažila Janine di Giovanni, zakladatelka projektu The Reckoning, ilustruje, jak osobní emocionální reakce mohou vést k významnému investigativnímu úsilí zaměřenému na odpovědnost a zvyšování povědomí: „Opravdu mě motivovalo hluboké zklamání a zármutek“ (Janine di Giovanni, zakladatelka projektu The Reckoning, pro NPR, 2022).

Schopnost emocí podporovat spolupráci a inovace v epistemických komunitách je klíčovým prvkem. Emoce, jako je důvěra, hrají rozhodující roli při participativním porozumění a spolupráci, což napomáhá kolektivnímu úsilí v investigativní žurnalistice a analýze z otevřených zdrojů. Tento aspekt spolupráce je zvláště významný v práci místních novinářů a mediálních profesionálů, kteří díky svým emocionálním vazbám na místní kontext dokáží zachytit a sdělit cenné poznatky, které by vzdálenějším pozorovatelům mohly uniknout.

Výzkumnice také zjistily, že emoce mají vliv na způsob, jakým jsou shromažďovány a zpracovávány informace. Slouží jako zdroje významu a relevance, které upozorňují na konkrétní aspekty situací, jež by jinak mohly zůstat nepovšimnuty. Emoce tak mohou zlepšit kognitivní procesy tím, že se zaměřují na důležité detaily a umožňují přístup k relevantním faktům. 

Tento pohled zpochybňuje tradiční rozdělení mezi racionálním a emocionálním myšlením a zdůrazňuje epistemickou hodnotu emocí ve filozofii, sociálních vědách a žurnalistice. Autorky výzkumu argumentují, že emoce jsou nedílnou součástí racionálních a kognitivních procesů v žurnalistice a dalších oblastech.

Je čas opustit neutralitu?

Respondenti výzkumu tvrdili, že zažili silné emoce během revoluce na Majdanu nebo při konfrontaci s pozůstatky těl po sestřelení letu MH17. Ti, kteří se těmto událostem věnovali, uváděli, že tato specifická afektivní reakce je inherentní součástí takových situací. Novináři by podle nich měli být schopni vnímat, vyjádřit a přenášet tyto afekty ve své práci. 

Naopak analytici pracující z otevřených zdrojů se často stávají vzdálenými svědky těchto emocionálních projevů. Jeden z respondentů se zmínil, jak ho silně traumatizovala extrémně násilná videa, která se šířila na ruských Telegram kanálech, než se naučil oddělovat svou profesní roli od svého osobního života.

Emoce jsou potom z pohledu respondentů nedílnou součástí reality. Někteří mediální profesionálové je tak považují za nezbytný atribut příběhu. Matyáš, jeden z respondentů, tvrdí, že příběhy jsou tvořeny emocemi a kontextem. 

Artem, další z účastníků výzkumu, zdůrazňuje, že příběhy vyžadují morální hodnocení: „Musíte se rozhodnout, vnitřně, … kdo má pravdu a kdo ne v této situaci. Jinak příběh nebude.“

Tradiční pohled na to, že novináři by měli eliminovat emoce ve snaze o dosažení objektivity, je stále více zpochybňován, zejména v kontextech, kde novináři pokrývají konflikty.

Koncept „angažované žurnalistiky“ naznačuje, že novináři by neměli zůstávat neutrální vůči morálním a etickým dilematům. Naopoak by se měli emocionálně zapojit, aby odhalili hlubší pravdy a hájili spravedlnost.

Emoce, jako je například hněv v reakci na nespravedlnost, mohou motivovat investigativní novináře k odhalování klíčových faktů a přivádění pachatelů k odpovědnosti. Tento přístup podporuje angažovanější a emocionálně podložený přístup k žurnalistice a ověřování faktů, který uznává, že emocionální zapojení může přinést hlubší a nuancovanější porozumění složitým otázkám.

Výzva ke změně

Práce Johany Kotišové a Lonneke van der Veldena vybízí k přehodnocení novinářských standardů v digitálním věku. S rostoucím vlivem digitálních platforem a rozmazáváním hranic mezi novináři, publikem a aktéry se role emocí v žurnalistice stává stále důležitější. Přijetí „afektivní epistemologie“ by mohlo obohatit hloubku a důvěryhodnost novinářské práce, zvláště v chaotickém a emocionálně nabitém prostředí pokrytí konfliktů.

Podle autorek výzku s rozvojem digitální žurnalistiky je stále jasnější, že emoce nelze jednoduše odmítnout jako pouhé zaujetí. Měly by být spíše uznány jako nedílná součást novinářského procesu. Integrování emocí umožňuje novinářům lépe se orientovat v komplexitě moderních konfliktů s větší empatií a pronikavostí, což nakonec přispívá k hlubším a vlivnějším reportážím.

Tento posun perspektivy může výrazně formovat budoucnost žurnalistiky, kde být lidský je stejně důležité jako být pravdivým.

*Zpravodajství z otevřených zdrojů

Zpravodajství z otevřených zdrojů, OSINT (z angl. Open source intelligence- pozn. redakce),  je metodika a technologie sběru a využití informací o vojenských, politických, ekonomických a dalších tématech z veřejně dostupných zdrojů, dodržující právní předpisy. Odborníci OSINT hledají, shromažďují, ověřují, využívají, šíří a archivují uživatelsky vytvořený obsah, včetně svědectví, satelitních a dronových snímků a nevizuálních dat. Stále častěji spolupracují s novináři, investigativci, ověřovateli faktů, organizacemi na ochranu lidských práv, digitálními archivy a právními institucemi přímo na místě.

Článek byl přeložen z ukrajinského originálu „Переосмислення об’єктивності: як змінюється обличчя цифрової журналістики в зонах конфліктів„. 

Názory vyjádřené na tomto webu patří autorům a nemusí nutně odrážet pohledy, politiky a pozice EJO.

Zdroj úvodního obrázku: Pexels.