V případě Pákistánu je vývoj tamního mediálního průmyslu, zejména zpravodajství, opravdu zajímavý. V 74leté historii Pákistánu po získání nezávislosti v roce 1947 svět médií v této zemi prvních dvacet let sestával jenom z tištěných médií. Po další více než tři desetiletí existoval pouze jeden vládní zpravodajský televizní kanál Pakistan Television (PTV). Teprve v posledních dvou desetiletích (2000-2020) došlo v zemi k rozmachu soukromého podnikání v mediálním průmyslu. Tento posun přinesl podstatné změny v dynamice zpravodajských médií v zemi.

Posun od žurnalistiky k podnikání

Od roku 2000, kdy bývalý pákistánský prezident generál Mušaraf povolil soukromým podnikům vstup do elektronických médií, je pákistánský zpravodajský průmysl obsazen převážně podnikateli. Na tento problém upozornili Hasseb ur Rehman Warrich a Muhammad Ashfaq, odborní asistenti na katedře umění a médií na Foundation University v pákistánském Islámábádu, ve své studii “Konglomeráty v pákistánském mediálním průmyslu” (2020).

V ní zkoumají roli podnikatelských prvků v pákistánském mediálním průmyslu. Konstatují, že do něj vstoupili podnikatelé bez novinářských znalostí, kteří v něm viděli možný byznys.

Kompromitovaný obsah zpráv

Z médií se stal byznys, který mají v rukou podnikatelé bez znalosti prostředí a bez odpovědnosti za žurnalistickou kvalitu. V důsledku toho dochází k ohrožení kvality zpravodajství a obsahu a upřednostňují se zájmy zainteresovaných stran. 

Studie poukazuje na skutečnost, že provozování televizního kanálu je nákladná záležitost. Vyžaduje obrovské množství peněz, které podnikatelé do médií investují, ale současně je tento byznys výdělečný. Tímto způsobem jsou tedy ve výhodné situaci, protože kromě toho, že mohou díky vlastnictví médií “chránit” své další podniky, vydělávají na svém mediálním podnikání. Kromě toho platí svým mediálním zástupcům obrovské platy, což ohrožuje důvěryhodnost novinářů, kteří musí jejich příkazy následovat. Studie také zmiňuje výrok jedné z moderátorek, podle níž „hodně peněz získá loajalitu novináře“ (s. 156).

Reportéři a pracovníci médií proto nemají kontrolu nad tím, jaký obsah se dostane do vysílání, a ve zpravodajství se objevuje mnoho dezinformací a názorů místo „skutečných zpráv“. Zpravodajské mediální kanály jsou nuceny sloužit zájmům finančníků a zpravodajství je významně ovlivněno jejich názory. Tím je ohrožen základní účel šíření médií a jejich svoboda v zájmu veřejnosti.

Ztráta novinářské etiky a profesionality

V článku (Warrich & Ashfaq, 2020) se dále uvádí, že ve zpravodajském průmyslu se postupem času pozitivní ideologické rozdíly změnily v obchodní soupeření. To ohrozilo novinářskou profesi jako takovou, zpravodajskou etiku a kvalitní profesionální práci. Žurnalistika jako profese byla silně zasažena konglomeráty, které využívají svou moc a peníze k tomu, aby dělaly věci ve svůj prospěch.

Falešní novináři 

Moderátoři, investigativci a mediálně známé osoby mimo novinářský svět se v této oblasti staly běžnou záležitostí. Tito pseudožurnalisté hanobí profesi tím, že slouží obchodním magnátům, a nikoli široké veřejnosti. A jejich počet s časem roste.

Těmto falešným novinářům nejde o kvalitní žurnalistiku. Soustředí se na plnění příkazů, které jim dávají majitelé kanálů. Tato kultura ztěžuje skutečným novinářům a reportérům přežití a výkon jejich profese. „V pákistánském mediálním průmyslu pracují opravdoví novináři již poměrně dlouhou dobu. Proměna a rozšíření mediálního průmyslu po roce 2002 jim ale přinesly mnoho výzev. Pracovní prostředí se oproti minulosti změnilo … majitelé na každém kroku řídí své autory, nařizují jim, o čem mají informovat, jak mají informovat a co mají přinášet veřejnosti přesně tak, jak se jim to hodí“ (Warrich & Ashfaq, 2020, s. 157-158).

Na podobné problémy týkající se ztráty profesionality v důsledku privatizace mediálního průmyslu upozornil Dr. Nazir Hussain (2012) ve svém článku „Role médií v Pákistánu„. Některé zásadní problémy, které se v mediálním průmyslu objevují, lze shrnout následovně:

Nekvalifikovaný personál

V důsledku náhlého nárůstu počtu kanálů prudce vzrostla potřeba kvalifikovaných pracovníků pro řízení a provoz těchto zpravodajských kanálů. Některé velké společnosti přilákaly zkušené pracovníky vládní PTV tím, že jim nabídly dobré pozice a vysoké odměny. I tak se ale potýkaly s nedostatkem zkušených a kvalifikovaných pracovníků. Pro řízení těchto záležitostí byli proto najímáni mladí absolventi oborů masové komunikace a mezinárodních vztahů. To podkopávalo profesionalitu a zkušenosti potřebné pro zodpovědné plnění úkolů.

Kultura “Breaking news”

Vzhledem k silné konkurenci v odvětví zpravodajských médií byly používány různé marketingové techniky. Jednou z nich je „Breaking News Culture“, která šíří senzacechtivost. Vysílání zpráv tak, jak se dějí, bez předchozí úpravy, se stalo normou. Média totiž takto mohou o události informovat jako první.

Moderátoři zpráv jako celebrity/ autority

Velké mediální domy nabízejí svým moderátorům kromě vysokých platů také hlavní vysílací čas. Tito populární moderátoři tak získávají status autority v dané oblasti a celebrity v oboru. To jim umožňuje stát se tvůrci agendy a nástroji při formování veřejného mínění.

Závěr 

Z výše uvedených argumentů lze vyvodit, že rozšíření soukromých zpravodajských médií v Pákistánu nesmírně ovlivnilo společenský a politický život země. Zpravodajská média, která jsou dnes spíše konkurenčním podnikatelským prostředím, ztratila mnoho ze své novinářské etiky a norem. 

Velcí mediální giganti manipulují politickou situací ve svůj prospěch. V mnoha případech regulační instituce a politické síly manévrují odvětvím zpravodajských médií, aby dosáhli politických zisků. Je proto nesmírně potřebné vytvořit mechanismus, který zajistí příznivé prostředí pro skutečné novinářské hodnoty, jako jsou přesnost, spravedlnost, nestrannost a odpovědnost.