V minulém týdnu byl na stanici Český rozhlas Plus v rámci pořadu Interview Plus odvysílán rozhovor se slovenským novinářem a šéfredaktorem ekonomického týdeníku Trend Ronaldem Ižipem. Ačkoliv byl rozhovor věnován primárně srovnání ekonomické situace v Česku a na Slovensku, Ižip vyjádřil obavu nad vývojem českého politického klimatu a možným zhoršením pozice českých novinářů. Nešlo o první „proroctví“ tohoto typu vyřčené v médiích – obavy pramení z pozorování vývoje postavení novinářů na Slovensku či v Maďarsku.

S nástupem Andreje Babiše na post českého premiéra jsou hojně diskutovány jeho sympatie k slovenskému premiérovi Robertu Ficovi nebo jeho maďarskému protějšku Viktoru Orbánovi. Oba politici se pravidelně o novinářích vyjadřují přinejmenším nelichotivě a Babišova rétorika vůči médiím, s jejichž názory nesouzní, bývá děsivě podobná. 

Klidu nepřispívá ani fakt, že Babiš opakovaně projevuje své sympatie k americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, který pravidelně novináře (a především novinářky) uráží, dehonestuje a nerespektuje. A nelze vynechat také možný vliv Babišových koaličních partnerů v čele s Tomiem Okamurou, který ve svých proslovech i internetových příspěvcích pravidelně útočí na veřejnoprávní i nezávislá média a dotazům novinářů se vyhýbá, a Filipem Turkem, jehož mediální kauzy (viz níže) se na přelomu let 2025 a 2026 staly důvodem jeho nejmenování do ministerské funkce. 

Sexismus a výhružky

Turkovy kauzy jsou příkladem toho, nakolik se novinářská práce stává riskantní a místy až nebezpečnou. V září se tématu věnoval Filip Titlbach v podcastu Studio N, když vedl rozhovor s šéfredaktorkou serveru Page Not Found Apolenou Rychlíkovou a redaktorkou Deníku N Zdislavou Pokornou. 

První jmenovaná žurnalistka už má s politickými kauzami bohaté zkušenosti – v roce 2021 zveřejnila v článku „Chování Dominika Feriho je veřejné tajemství.“ Ženy popsaly traumatizující zkušenosti s mladým politikem na webu Alarm výpovědi obětí sexuálního obtěžování ze strany někdejšího poslance Dominika Feriho a spustila tak řetězec událostí, které vedly k Feriho odsouzení a uvěznění. 

V lednu letošního roku se jí podařilo odhalit hrozivé skutečnosti o šíření dětské pornografie na platformě Discord a znovu na sebe upozornila jen o pár měsíců později, když na Page Not Found publikovala text s názvem Filip Turek čelí trestnímu oznámení. Expartnerka jej viní ze znásilnění a roky trvajícího násilí. 

V tu chvíli se vůči Rychlíkové strhla bezprecedentní vlna nenávisti – ačkoliv by se dalo říci, že je novinářka na nenávistné komentáře na její povahu, vzhled i smýšlení už zvyklá a je vůči nim obrněná, výhružky Turkových příznivců dodaly situaci nový rozměr reálného nebezpečí.

Investigace, která se neodpouští

Do stejné situace se v říjnu 2025 dostala Zdislava Pokorná, když v Deníku N publikovala článek „Popálit cikáně je polehčující okolnost, Obama je negr.“ Odhalujeme smazaný svět Filipa Turka. Osmadvacetiletá novinářka už ve své kariéře rozkryla hradní hospodaření Vratislava Mynáře a Martina Nejedlého, popsala případ ruského dezinformačního webu Voice of Europe, vytvořila antikorupční projekt Mapa vlivu, odhalila aféry generálního ředitele České televize Jana Součka a jako první informovala o bitcoinové kauze někdejšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka. 

Už po zveřejnění bitcoinové aféry čelila Pokorná významnému tlaku ze strany Blažkových příznivců, přičemž komentáře byly převážně cílené na její věk, vzdělání a údajnou nekompetentnost. Ve chvíli, kdy publikovala článek odhalující obsah xenofobních, homofobních a celkově problematických facebookových příspěvků Filipa Turka, se však strhla lavina nenávistných komentářů a výhružek smrtí. Text vyšel v Deníku N krátce po sněmovních volbách a podle událostí uplynulého týdne stál Filipa Turka ministerské křeslo, což rozhořčilo nejen samotného politika, ale i tisíce jeho příznivců. 

V rozhovoru s Titlbachem uvedla Apolena Rychlíková, že se stala terčem extrémně sexistické a nenávistné kampaně: „Chodily mi i výhrůžky smrtí. Některé z nich byly explicitní – typu ‚chtěl bych tě rozčtvrtit a rozházet prasatům‘. Běžně mi psali, že mě vypnou, že si objednali mou vraždu nebo že ví, kde bydlím, a najdou si mě.“ Spolu s Pokornou pak hovořila o absenci respektu ze strany politiků, kteří znevažují jejich vzdělání, oslovují je zdrobnělými variantami jména a snaží se je připravit o důvěryhodnost. 

Faktem je, že genderová nerovnost a sexismus je často diskutovaným tématem a také důvodem, proč si ženy tak často nevybírají novinářskou kariéru nebo ji předčasně opouští (problematice se podrobněji věnuje spolek Ženy v médiích). V prosinci 2025 o podobném tlaku hovořila v podcastu Ségra na drátě dabérka, moderátorka a dříve také redaktorka ČT24 vystupující v reels na sociálních sítích České televize Klára Nováková. Pravidelně se setkávala s nenávistnými komentáři na svou genderovou identifikaci, sexuální orientaci a vzhled, a to pouze kvůli tomu, že měla krátké vlasy. 

V nenávistných  projevech se zrcadlí narativ zmíněného amerického prezidenta Trumpa, který je známý svými komentáři na vzhled redaktorek, jež raději nazve slovy jako „piggy“ nebo „ugly“, než aby odpověděl na jejich dotazy.

Bezpečná žurnalistika?

Přestože útoky cílené na novinářky jsou leckdy výraznější, nelze zapomínat, že nenávisti politiků i veřejnosti čelí na denní bázi i mužští novináři a celkově se novinářská profese v posledních letech profiluje jako nelehká a místy nebezpečná kariérní volba. V posledních letech byla navíc v evropských zemích zaznamenána zvýšená aktivita politických uskupení využívajících placenou reklamu na sociálních sítích k nenávistné kampani proti novinářům – problematikou se zabývá mj. projekt Placená nenávist. 

V zájmu ochrany žurnalistů proto vznikla letos v září platforma Bezpečná žurnalistika, která novinářům nabízí ochranu, finanční výpomoc či krizové kontakty pro případy, kdy se budou cítit ohrožení. Skrze online formulář zde mohou novináři nahlásit také konkrétní problematické incidenty, jejichž řešením se pak dále zabývají zkušení odborníci z Českého výboru Mezinárodního tiskového institutu. Jedná se rozhodně o krok správným směrem, je ale jasné, že na některé síly ani taková instituce stačit nebude. 

Hned v říjnu byl na webu iRozhlas zveřejněn článek, ve kterém redaktoři popisují aktivitu politických uskupení jako jsou SPD či hnutí Stačilo!, která využívají placené reklamy k šíření nenávistných komentářů na novináře. Autoři textu se zde odkazují na obdobné případy na Slovensku a v Maďarsku, tedy v zemích, jejichž politickému směřování se s nástupem Babišovy vlády Česko pravděpodobně přiblíží.

Vedle zakládání ochranných projektů je tak třeba pracovat zejména na pěstování kritického myšlení u populace a adekvátní penalizaci nenávistných projevů ze strany politicky exponovaných osobností i anonymních komentátorů, abychom měli vůbec šanci zamezit postupnému pádu svobody tisku v Česku.

Zdroj  úvodního obrázku: Ilustrace/ChatGPT 5.2