Obchodní partnerství, které mělo v posledních sedmi letech pod kontrolou většinu bulharských médií, se rozpadlo poté, co došlo k údajné roztržce mezi dvěma hlavními oligarchy. Jeden z nich, Cvetan Vasilev, čeká v Srbsku na vydání do Bulharska kvůli výslechu ohledně krachu jedné z bulharských bank. Jeho dřívější neoficiální obchodní partner, poslanec Deljan Peevský, údajně nyní rozprodává většinu svých podílů v mediích.

Mezi lety 2007 a 2014 ovládali Vasilev a Peevský téměř veškerá bulharská média. Vlastnili New Bulgarian Media Group a další společnosti, které dohromady tvořily největší mediální organizaci v Bulharsku od dob komunismu. Ta zcela otevřeně podporovala jejich obchodní zájmy a jimi preferované politické strany.

Svoboda tisku ohrožena

V posledním desetiletí docházelo v Bulharsku ke stále většímu propojování politiky a médií. V důsledku toho je Bulharsko momentálně na konci seznamu členských zemí EU v každoročním Indexu svobody tisku ve světě, který sestavují Reportéři bez hranic. V tomto roce se Bulharsko dostalo až na 100. místo z celkového počtu 180 zemí světa, což oproti roku 2006, kdy bylo 35., znamená propad o 65 míst. Vláda Spojených států ve své Zprávě o lidských právech z roku 2013 označila „trvalý úpadek mediálního prostředí a nárůst vlastní mediální cenzury kvůli politickým a obchodním tlakům“ za hlavní problém v oblasti lidských práv v Bulharsku.

Zhoršení standardů v oblasti tisku bývá částečně přisuzováno odchodu západních společností z Bulharska. Za všechny jmenujme německého vydavatele Westdeutsche Allgemeine Zeitung Media Group (WAZ), News Corporation Ruperta Murdocha a švédské vydavatelství Bonnier. Tyto společnosti po globální ekonomické krizi v roce 2008 prodaly své podíly v bulharských médiích. Ty pak skoupili mocní, politicky angažovaní Bulhaři, především Vasilev a Peevský a také Peevského matka Irena Krasteva.

Společnost WAZ, která prodala dva z bulharských nejvíce respektovaných novinových titulů Trud  a 24 Chasa, v roce 2010 vysvětlila, proč se stáhla z východní Evropy. Jako důvod uvedla „tajnou domluvu mezi vládou a oligarchy“ a zneužívání moci, které společnosti prakticky znemožnilo normální provoz.

Komentáře společnosti WAZ tak odrážejí fakt, že propojení vlád a oligarchů se netýká pouze Bulharska, nýbrž ovlivňuje média v celé východní Evropě, především v Rumunsku, České republice, Maďarsku a Makedonii.

Oligarchové jsou neslučitelní s EU

V minulém roce velvyslanci Německa a Francie v Bulharsku prohlásili, že oligarchický vládnoucí model, který se v Bulharsku uplatňuje, je neslučitelný s členstvím země v EU. Vydali společné prohlášení: „Demokracie se neobejde bez plurality médií. Stále větší počet bulharských občanů a evropských partnerů Bulharska se obává nárůstu vlastnictví tisku a elektronických médií za nejasných podmínek a také následných rizik pro svobodu vyjádření… Členství v Evropské unii představuje civilizovanou kulturní volbu. Oligarchický model se s touto volbou neslučuje – v Bulharsku ani nikde jinde. Může pouze vést k vytvoření ‚státu ve státě‘,“ uvedli diplomaté.

V mé nejnovější studii, vytvořené v době, kdy jsem působil jako žurnalista v Reuters nstitutu pro studium žurnalistiky při University of Oxford, popisuji některé souvislosti a propojení mezi oligarchy, politiky a médii. Zjistil jsem, že ačkoli mnoho informací o vlastnictví médií v Bulharsku nelze dohledat, je zde několik osob, které ovládají trh a které využívají svou sílu, aby mohly manipulovat s tiskem v zemi.

Vlastní média jako prostředek k vlastní propagaci

Až do letošního roku patřil Vasilev mezi nejznámější bulharské oligarchy. Ačkoli nebyl formálně uváděn jako vlastník, vědělo se, že stojí za jednou z nejpopulárnějších bulharských televizních stanic TV 7. Využíval ji k propagaci svých dvou klíčových podniků, banky Corporate Commercial Bank (CCB) a pojišťovací společnosti Victoria.

Deljan Peevský, poslanec za Hnutí pro práva a svobody, byl Vasilevovým blízkým společníkem. Jeho matka Irena Krasteva vlastní největší bulvární titul v zemi Telegraf, týdeník Politika a oblíbený sportovní magazín Meridian Match. Navzdory jasnému střetu zájmů s jeho veřejnou funkcí je Peevský považován za skutečného vládce matčina mediálního impéria.

Mezi lety 2007 a 2014 půjčila banka CCB peníze Peevského rodině, která je následně investovala do novinových titulů a distributorských společností. Výměnou za to všechny noviny vlastněné Peevského rodinou propagovaly Vasilevovy podniky.

Prostřednictvím konexí a propojení své banky se státními podniky se Vasilevovi podařilo koupit i telekomunikační společnost, výrobce cigaret a různé další podniky (některé společně s Peevským). Nakonec jeho obchodní impérium dosáhlo hodnoty ve výši 15 % HDP Bulharska.

Zjistil jsem také, že Vasilev a Peevský fungovali jako centrální uzel pro distribuci politické podpory pro další oligarchy, kteří rovněž vlastní mediální společnosti. Ve výsledku tak na tuto dominantní dvojici oligarchů zůstalo odkázáno mnoho menších vlastníků médií.

Masivní protesty proti koncentraci moci

Peevského moc dosáhla vrcholu 14. června 2013, kdy jej tehdejší premiér Plamen Orešarski jmenoval do čela Státní agentury pro národní bezpečnost (SANS). Nominace byla schválena během debaty trvající necelých 90 minut a logicky vzbudila masivní protesty, jichž se v centru Sofie účastnilo téměř 40 tisíc lidí.

Média patřící Peevskému a Vasilevovi se tyto obří demonstrace snažila ignorovat, za což je protestanti hlasitě kritizovali. Reportéři pracující pro jejich tituly se rychle stali terčem výsměchu. Protesty nakonec donutily Peevského rezignovat na post šéfa SANS, vládu ale nepoložily.

Na počátku tohoto roku Vasilev a Peevský svoje obchodní partnerství ukončili. Říká se, že za rozchodem stojí neochota Vasileva dál s Peevským spolupracovat. Vasilevova banka CCB je nyní pod státní kontrolou. Vasilev uprchl do Srbska a bulharská vláda nyní usiluje o jeho vydání kvůli údajným finančním nesrovnalostem v CCB. Vasilev tvrdí, že je ochoten se do Bulharska kvůli výpovědi vrátit, ale bojí se prý o svou bezpečnost.

Rodina Deljana Peevského nedávno oznámila, že rozprodává své podíly v médiích (ačkoli lukrativní novinové distribuční společnosti si ponechává). Proslýchá se, že je prodává jisté irské společnosti, která vznikla dva dny před prodejem. Ať už k prodeji dojde, nebo ne, jen málo lidí věří, že bulharská média čeká změna.

Tento článek byl přeložen z anglického originálu Bulgaria’s Media Oligarchs and Press Freedom publikovaný na webové stránce projektu EJO 25. září 2014.

Foto: Ben Husmann / Flickr Cc