Psát vyváženě o Rusku je stále náročnější, a to nejen kvůli tlakům pro-Putinovy vlády a lobbistickým skupinám. Tvrdí to ruská novinářka Galina Timchenko. Mnozí ruští čtenáři podle ní totiž od novinářů očekávají, že budou spíše než neutrálními pozorovateli jakýmisi bojovníky za svobodu.

Timchenko ví, o čem mluví. Minulý rok musela skončit jako šéfredaktorka populárního moskevské zpravodajského serveru Lenta.ru poté, co byl server kritizován ruskou vládou. Netrvalo dlouho a Timchenko založila v Lotyšsku, kam se přestěhovala, vlastní zpravodajský server Meduza.io. Od nového projektu, který má zázemí mimo Rusko, si slibovala, že se mu bude dařit pokrývat ruské zprávy objektivně a bez vnějších zásahů.

S odstupem šesti měsíců od začátku činnosti zpravodajského serveru, během nichž byla spuštěna i anglická verze Meduza English, Timchenko ke svému překvapení zjistila, že čtenáři ne vždy chtějí slyšet nezávislý hlas. „Kvůli snaze zůstat neutrální mezi dvěma politickými extrémy byla Meduza postupně kritizována ze všech stran,“ říká Timchenko. Čtenáři podle ní serveru vyčítají jak anti-kremelskou, tak pro-kremelskou předpojatost. Nelíbí se jim například výběr rétoriky a vyzdvihování, případně kritizování osobnosti Vladimíra Putina při reportování z Ukrajiny.

Timchenko je na kritiku zvyklá. Trvá ale na tom, že nikdy nesmí ovlivnit její novinářskou nezávislost, což už prokázala i v minulosti. Ze serveru Lanta ji propustil Alexander Mamut, vlastník stránky a Putinův spojenec, poté, co ruská mediální rada pokárala stránku za publikování „extremistického materiálu“. Radě se nelíbil článek, který odkazoval na rozhovor s ukrajinskou ultranacionalistickou skupinou.

Její propuštění se následně zapsalo do historie ruských médií. V reakci na informace o vyhazovu šéfky podalo zbylých 78 zaměstnanců výpověď. Podobné počínání nemá v ruských médiích obdoby.

Ve svém rezignačním dopisu si potom novináři stěžovali na „dramatický pokles“ novinářské nezávislosti v Rusku. „Problémem není to, že nemůžeme jít pracovat někam jinam,“ napsali ve vysvětlení, „problémem je to, že už není co číst.“

Sponzoři projektu Meduza jsou neznámí. Timchenko potvrdila, že ruský exilant žijící ve Švýcarsku Michail Chodorkovskij, byl jedním z prvotních pasivních investorů. Odmítá ale jmenovat kohokoliv dalšího. „Jejich jména nebudou nikomu sdělena. Jedná se striktně o neveřejné osoby, které nemají nic do činění s médii a politikou,“ vysvětlila Timchenko pro časopis Forbes.

Timchenko mluvila s EJO o výzvách při zakládání nového zpravodajského serveru v cizí zemi, o kontrapropagandě, profesní etice a objektivním zpravodajství.

Gallina Timchenko

EJO: Meduza funguje v Lotyšsku již šest měsíců. Myslíte si, že je úspěšná? A pokud ano, v jakém směru?

GT: Meduza v dubnu oslavila šest měsíců své existence. Jestli je to úspěch? Já bych řekla, že ano. Předně, daří se nám růst nad naše očekávání. V březnu jsme oslovili 2,7 milionu unikátních návštěvníků, což je naprosto nad rámec našich nejoptimističtějších představ. Zároveň naplňujeme naše finanční cíle a byznys plán. Navíc jsme dokázali udělat si jméno. Přestože v Rusku propaganda kvete, není v něm nouze o zpravodajská média. Začínali jsme od píky, přesto jsme na sebe dokázali strhnout pozornost.

Jak byla přijata anglická verze serveru a na koho cílí?

Když jsme s anglickou verzí Meduzy v únoru začínali, zamýšleli jsme ji jako servis. Chtěli jsem si být jistí, že pro pozorovatele, akademiky a novináře bude vždy k dispozici kvalitní zpravodajský servis z Ruska. Věděli jsme, že hodně lidí četlo ruskou verzi za pomoci Google překladače, proto jsme doufali, že jim takto ulehčíme práci. Po dvou měsících to vypadá, že jsme měli úspěch. Většina lidí sice asi nebude chtít číst zprávy z Ruska denně, je ale pro ně dobré vědět, kde je hledat.

Anglická Meduza předčila vaše očekávání. Kdo ji čte? A budete ji rozšiřovat?

Anglická verze měla v březnu více než 200 tisíc zobrazení a přilákala okolo 118 tisíc unikátních návštěvníků. Některé přístupy sice pocházejí z Ruska, většina čtenářů je ale ve Spojených státech, Velké Británii a v Německu. Právě čtenáři z těchto zemí tvoří stěžejní návštěvníky.

V prvopočátcích anglická verze překládala výběr z ruského obsahu, o němž jsem si mysleli, že by mohl zajímat zahraniční čtenáře a nabídnout jim nezbytný kontext. V současné době na anglické verzi vychází původní materiál, včetně rozhovorů, reportáží a živých blogů.

Setkala se Meduza s nějakými problémy v Rusku, např. výhrůžkami, že bude zablokována, veřejnou nebo státní kritikou?

Zatím ne. Hned v počátcích byla Meduza zablokována v Kazachstánu, kvůli článku o ruské minoritě v tomto státě. V Rusku nám ale nikdo zavřením či zablokováním nevyhrožoval. Jsme si ale jisti, že vládní kruhy o nás vědí a sledují nás. Týká se to např. Roskomnadzoru (ruské mediální rady), vyšetřovací komise, státního zastupitelství a ministerstva vnitra.

Je náročné udržet objektivitu serveru?

Ani ne. Jsme týmem profesionálních novinářů. Navíc hlavní myšlenkou projektu bylo zachování objektivity za každou cenu, vždy se důrazně stavět proti jakékoliv propagandě, ať již pro- či anti-Putinské.

Jak vaši čtenáři reagují na slogan: „Není to osobní, jedná se pouze o fakta!“? Myslíte si, že ruské publikum stále věří v objektivitu médií?

Již z dob, kdy jsme pracovali pro Lantu.ru, si udržujeme status důvěryhodnosti. V určitém smyslu, jsme měli lehčí startovací pozici než ostatní.

Hodně lidí vyčkávalo na začátek našeho projektu. Z dlouhodobější perspektivy se ale ukázalo, že velká část obecenstva by nás raději viděla jako bojovníky za svobodu než jako novináře. Často jsme kritizování za to, že se neúčastníme „boje proti režimu“.

Dostáváme e-maily, kde si čtenáři stěžují, že nadržujeme jedné straně. Například naši ruští čtenáři nám nadávají za to, že bojovníky v Doněcké republice nazýváme „separatisty“ namísto pojmy jako „rebelové“ nebo „milice“. Na druhou stranu ukrajinští čtenáři by si přáli, abychom jim říkali „militanti“ nebo „teroristi“. Radikalizace vede k takovým zkratkovitým názorům. Někdy jenom to, že zmíníme jména jako Navalnyj nebo Chodorkovskij v titulcích článků, automaticky vede některé čtenáře k úsudku, že je podporujeme tím, že se rozhodneme o nich psát. To stejné platí o Putinovi.

Co si myslíte o zpravodajských platformách, které ve velkém vznikají mimo Rusko jako nástroje „proti ruské propagandě“?

Podle mě práce proti něčemu je kontraproduktivní. Jedná se o nezbytně útočný přístup, který působí přebytečně. Média jsou z podstaty anti-propagandistická, drží-li se profesionálních a etických standardů. Proč dělat takový poprask kolem něčeho, co je přirozená a jasná věc?

Zaměstnáváte stále hodně ruských novinářů? Je obtížné najít v Rusku novináře, kteří by byli ochotni pro vás pracovat? Je práce pro Meduzu pro ruské novináře riskantní?

Pro anglickou verzi pracují cizí novináři a editoři. Co se týče ruské verze – bohužel ruská socio-politická situace je příliš komplikovaná. Je tedy potřeba mít dostatečně hluboký vhled do problematiky, abyste mohli rozlišit, o co ve skutečnosti jde. Což přesně zahraniční novináři postrádají. Každopádně nemám žádné obavy, všichni novináři žijí v Rusku a jsou dobře obeznámení s riziky a problémy, se kterými se mohou setkat.

Zpočátku Meduza agregovala zprávy, neobjevovalo se na ní velké množství původního materiálu. Jaká myslíte, že bude budoucnost serveru – ve smyslu poměru původního investigativního, ryze zpravodajského a nepůvodního materiálu?

Od počátku tvrdíme, že naše platforma by měla být velmi flexibilní. Ve chvíli, kdy by naši kolegové v Rusku přestali pokrývat „hard news“, zakročíme a budeme posilovat náš vlastní obsah. Nebojíme se ale agregovat ani cizí obsah ve chvíli, kdy víme, že ti druzí pracují dobře.

Plánujete provozovat Meduza TV?

Mysleli jsme na to. Bohužel, i v online prostředí je produkce kvalitního videa nebo televize příliš drahá. V současné chvíli nejsme na podobné náklady připraveni.

Je server schopný se na sebe vydělat? Nebo vaši sponzoři souhlasili, že ho budou podporovat donekonečna?

Snad nikdy jsem neslyšela o mediálním projektu, který by si na sebe vydělal během pěti měsíců. Tak to prostě nefunguje. Jak jsem již říkala, máme byznys plán a zatím se nám daří naplňovat naše cíle.

Máte povědomí o nějakých ruských novinářích nebo mediálních platformách, kteří opustili či plánují opustit Rusko, aby si mohli zachovat objektivitu a bezpečí?

Nemůžu říct, že bych o něčem takovém věděla. Vím o několika neziskových organizacích a občanských společnostech, které se plánují přemístit. Nejedná se ale o média v tradiční smyslu.

Článek byl přeložen z anglického originálu Reporting Russia: Censorship, Propaganda And Objectivity
foto credit: Meduza