Televizní kanály zažívají propad sledovanosti, o novinách se říká, že patří minulosti a weby se potýkají s tím, jak vydělávat peníze na online zpravodajství. Zdá se ale, že Vice News se podařilo tyto tendence zvrátit.

Zatímco řada mediálních organizací čelí nejisté budoucnosti, online zpravodajský kanál Vice News získává stále větší množství mladých diváků. Od svého spuštění v březnu 2014 dosáhl podle Kevina Sutcliffa, ředitele zpravodajství Vice News pro oblast Evropy, na YouTube 1,3 milionu předplatitelů a jeho videa mají 244 milionů zhlédnutí.

Sutcliffe se nechal slyšet, že data o sledovanosti prokázala, že Vice News “získaly pozornost generace, která se odvrací od mainstreamového zpravodajství”. Jak řekl Sutcliffe v květnu posluchačům na Reuters institutu pro studium žurnalistiky při univerzitě v Oxfordu, stal se kanál, který je divizí společnosti Vice Media, nejrychleji rostoucím digitálním zpravodajským programem na světě. V současnosti má pobočky v New Yorku, Londýně a Španělsku a nová kancelář vyrostla také v Paříži.

Ve své přednášce nazvané Boj o autenticitu: budoucnost zpráv, aktuální dění a dokumentace Sutcliffe uvedl, že mladší publika nyní spíše než důvěru hledají autenticitu. “Důvěra byla zažitým argumentem BBC a větších stanic, které tvrdily, že se k nim lidé obrátí, nastane-li nějaká krize. To už ale neodpovídá skutečnosti. Lidé dnes pracují s mnoha zdroji. Můžete se pojmu důvěry držet, ale pouze důvěra už dnes nestačí. Podstatné je být na místě. Podstatné je být autentický.”

Úspěch Vice News odráží zásadní posun v tom, odkud lidé získávají zprávy, řekl Sutcliffe, který je zároveň bývalým zástupcem vedoucího zpravodajství na britském Channel 4. “Zprávy se dnes často objevují na Twitteru, do světa je nevyšle redakce. Řada našich novinářů je experty na Twitter a na to, aby na Twitteru hledali zpravodajské příběhy. Sociální média jsou jedním z hlavních důvodů stojícím za expanzí Vice News. To, že jsme na webu, nám dává úplně nové podněty. Jsme mezi lidmi, nesnažíme se lidi dostat do natáčení tím, že je přivedeme do studia našimi nablýskanými vchodovými dveřmi.

Vice News se označuje za alternativu ke konvenčnímu, naplánovanému vyprávění, jež známe z mainstreamové televize. “Když se podíváte kolem, většina zpráv a aktualit jsou předpřipravené fráze, které musí zapadnout do daného schématu. [Na Vice News] můžeme dát obsahu prostor, který si zaslouží. Pokud mu sedí sedm minut, můžu mu dát sedm minut. To je velká změna,” řekl Sutcliffe. “Nemusím se vejít dvouminutové, nebo naopak hodinové stopáže.”

Na základě průzkumu trhu, jímž Vice Media odhalila potenciál pro zpravodajství zaměřené na mladší diváky, byl digitální zpravodajský program zacílen na lidi do 35 let. “Není to tak, že by je nezajímalo zpravodajství,” uvedl Sutcliffe, “prostě jsme je jen nedokázali zaujmout.”

Na atraktivitě programu pro mladší příjemce se částečně podílí to, že není přísně regulován. Může tedy ukázat silnější materiál. Sutcliffe vysvětlil: “Neděláme to, pokud to není ospravedlnitelné, ale můžeme si dovolit ukázat mrtvá těla, která kvůli regulaci na mainstreamových televizních stanicích nebo na pozemním televizním vysílání neuvidíte. Chceme ukazovat věci, na které je těžké se dívat, usilujeme o emoční spojení s lidmi.”

Program podle něj usiluje o to být “vtahující”, “na místě” a také o prezentaci světa v jeho “nepřiklášlené, drsné podobě”. Reportéři se snaží používat jazyk, kterému mladí lidé rozumějí. “Skvělé je, že reportéři jsou stejně staří jako jejich diváci. Vyzýváme naše reportéry, aby reagovali [na situace, o nichž přinášejí svědectví]. Neměli by jen nehybně postávat na místě, ale měli by říkat, co se zrovna dozvěděli, podobně jako by to říkali kamarádovi.”

“Pokud za něčím jdeme, pak za tím být v ulicích. Nesedět v hotelové místnosti, ale zjistit, co se děje… Nedívat se z balkónu,” řekl Sutcliffe.

Zároveň popřel, že by tento přístup ohrožoval reportéry i to, že by Vice News byly ochotné riskovat, ať už v případě svých kmenových zaměstnanců, nebo nezávislých spolupracovníků. “Byl jsem obviněn z outsourcování nebezpečí. My ale hodnotíme rizika stejně jako BBC, Channel 4, CNN a další a uplatňujeme stejné postupy, než někoho někam pošleme,” uvedl Sutcliffe a dodal, že Vice News nepřijímá práci od nezávislých novinářů, pokud není dopředu dohodnutá.

Uznal nicméně, že kanál často používá jako zdroje materiál ze sociálních médií typu Twitter a YouTube, byť se usilovně snaží ověřovat jeho pravdivost. “Trávíme mnoho času, abychom se ujistili, že jde o skutečnost, že materiál nebyl upraven v Photoshopu apod. Máme také postupy na ověřování faktů.”

Když byl dotázán, zda se kanál nezaměřuje až příliš na bezprostřednost na úkor kontextu, odpověděl Sutcliffe, že reportéři jsou podněcováni, aby vysvětlovali pozadí událostí, které pokrývají, ale pokud chtějí diváci znát podrobný kontext a historii, měli by sledovat celkovou produkci programu. Odmítl, že by Vice News obětovalo politickou nebo zpravodajskou analýzu v zájmu zvyšování počtu kliknutí nebo lajků na Facebooku.

Na otázku, zda Vice News není spíše zábava než zpravodajství, řekl Sutcliffe, že se program snaží mezi těmito polohami rozlišovat. “Pátráme po informacích a chceme dělat víc. Nejde o zábavu, chceme lidi vtáhnout, ale chceme mít vliv,” řekl.

Sutcliffe odkazoval k nedávnému dokumentu pořízenému uvnitř Islámského státu ve městě Raqqa. Reportér Medyan Dairieh strávil v Islámském státu tři týdny, získal unikátní přístup ke skupině bojovníků za IS v Iráku a Sýrii a byl prvním a jediným novinářem, který dokumentoval její vnitřní fungování. Dokument měl dosud mezi 15 a 20 miliony zhlédnutími.

Photo credit: Vice News

Přeloženo z anglického originálu, publikovaného 19. května 2015.