Dvacetiletá Šárka a padesátiletý Roman. Oba byli obětí kyberšikany. Ta se totiž netýká jen dětí, právě naopak. Kyberšikanu nebo kybernásilí lze definovat jako „takové chování online, které má vést nebo vede k vyvedení jedince z rovnováhy (psychické, fyzické, nebo emoční)“, patří do něj tak smsky, komentáře pod facebookovými statusy, krádež kyberidentity nebo emaily a smsky.

„Už jsem vůbec nebrala telefon, protože jsem prostě nevěděla, kdo volá,“ popisuje svou zkušenost Šárka. Její expartner jí obtěžoval více než dva měsíce. „Měnil čísla, volal od kamarádů, psal SMSky, třeba 30 denně a třeba i ve dvě ráno. Ve všech mi nadával a přál mi, abych zemřela opravdu bolestivou smrtí,“ dodává. Odlišnou zkušenost popisuje Roman. „Moje kolegyně mě neustále označovala v příspěvcích na facebooku, posílala mi erotické fotky. Vytvářela zdání, že spolu něco máme,“ dodává.

Zjistit, koho a jak se kybernásilí týká, si dala za úkol nezisková organizace Gender Studies. Její projekt je inovativní, protože se nevěnuje právě jen dětem, ale ukazuje, že se problém týká všech. Zároveň si všímá i genderového rozměru celé problematiky. V roce 2015 tak provedla rozsáhlý výzkum, pomocí dotazníků odpovídalo celkem 271 lidí různých věkových skupin (polovina mužů a polovina žen).

Kolik lidí kyberšikanu zažilo?

Vlastní zkušenost s kyberšikanou mělo celkem 69 lidí, tedy 8,5 procenta dotazovaných. Dalších 162 osob ale znalo někoho, kdo ji zažil. Těch, kteří se s ní nikdy nesetkali, je tak menšina – pouze čtvrtina všech respondentů. Nejčastější způsobem je zároveň ten, co zdá nejnevinnější – pomlouvání na diskuzních fórech či na facebooku a také výhružné SMS zprávy. Hned v závěsu je krádež identity, následuje větší množství SMSek nebo výhružné emaily. Nejčastěji kyberšikana trvá měsíc, v 11 případech ale také půl roku.

Proč se šikanuje?

Důvody šikany jsou většinou banální a o to nebezpečnější – žárlivost nebo zlost expartnerů a expartnerek, závist či odlišné názory. Trýznitelé se lidem vysmívají nejčastěji za jejich vzhled či oblečení, případně se jedná o sexuální narážky. To je ostatně i případ Romana. „Bál jsem se, že si budou skutečně všichni myslet, že spolu něco máme. Když jsem jí prosil, aby s tím přestala, tvrdila, že je to jen legrace,“ dodává. Necelá pětina respondentů také uvedla podtext ekonomický a také genderový (např. ponižování z důvodu, že je daná osoba ženou či mužem). Objevuje se také podtext politický, zaměřený na zdraví (handicap nebo nadváha) čí rasový a náboženský.

Kdo šikanuje?

Většina lidí „svého“ trýznitele zná, nejčastěji se jedná o kamaráda, kolegu nebo právě expartnera. „Postupně jsem se ho začala bát. Říkala jsem si, že SMSky mi doopravdy neublíží, pak mě ale začal pronásledovat. Čekal na mě před prací i před domem, stal se z toho klasický stalking,“ popisuje Šárka. Situace, kdy se z kyberšikany stane ta skutečná, totiž není nijak ojedinělá. Většina respondentů (32) sice měla to štěstí, že si vyzkoušela jen tu virtuální, u ostatních ale nakonec došlo ke klasické šikaně ve fyzickém prostoru.

Ženy a muži se ve způsobem „útoku“ zas tak neliší, přesto lze určitá specifika objevit. Převládá tak například názor, že muži jsou v technologiích zdatnější a proto jim kyberšikana půjde lépe. Jsou proto automaticky považování za agresory a ženy za oběti. V případě mužů tak jde častěji o sexualizované útoky, vyhrožování znásilněním, směřování útoků na vzhled nebo mateřství, pro ženy je zase typičtější vydírání. Také policejní statistiky hovoří o tom, že pachateli jsou častěji muži. Čísla ale zkresluje fakt, že muži často nejsou ochotni vše nahlásit. „Přišlo mi trapné něco říct. Je to podobné, jako když muž nahlásí, že ho znásilnili,“ vysvětluje Roman.

Jak reagovat?

Respondenti reagovali na kyberšikanu různými způsoby, nejčastěji se jednalo o kombinaci více reakcí. V jedné třetině případů se poškození svěřili někomu blízkému, tři desetiny lidí si promluvilo přímo s trýznitelem, ať už osobně nebo přes internet. Více než čtvrtina ale problém ignorovala a 2 lidé se dokonce rozhodli se pomstít. Řešením bylo také zrušit svůj email nebo profil nebo vše nahlásit administrátorovi webu. Na policii vše nahlásilo pouze 11 lidí, 5 lidí vyhledalo odbornou pomoc.  Ve více než třech čtvrtinách případů se povedlo situaci vyřešit a kyberšikana po intervenci ustala. U více než dvou desetin poškozených osob tomu tak naopak nebylo a kyberšikana pokračovala dál.

Celý projekt (kvantitativní i kvalitativní část) je k nahlédnutí na adrese www.stopkybersikane.cz. Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů.