Soutěže novinářské fotografie jsou ze své podstaty kontroverzní. Každý ročník takové soutěže zas a znovu budí nové otázky, otevírá rozličné diskuze. Ani u letošního ročníku soutěže World Press Photo tomu nebylo jinak.

Fotografií roku se letos stal snímek vraždy ruského velvyslance v Turecku Andreje Karlova. Karlov byl zastřelen během svého proslovu na otevření výstavy v galerii v Ankaře v prosinci loňského roku. Fotograf Burhan Ozbilici se v galerii ocitl cestou z práce, a z rutinní návštěvy každodenní pseudo-události se stalo drama jeho života. Během zahajování výstavy přišel k velvyslanci mladý policista v civilu a před zraky všech návštěvníků Karlova chladnokrevně zastřelil. Následně pokřikoval nějaká hesla a mával pistolí.

Během celé této akce byl fotografován. Burhan Ozbilici byl profesionálem v davu návštěvníků a v souladu se svým povoláním začal bez zaváhání fotografovat. K dalšímu násilí již nedošlo a snímky, které Ozbilici pořídil, se začaly bleskově šířit po internetu.

Elegantní vrah

Fotografie z celé události jsou maximálně působivé. Nejde o nikterak explicitní záběry, není na nich přítomna krev, není zachycen samotný akt střelby, nevidíme mozek letící místností. Vidíme elegantního, pohledného vraha v obleku s pistolí v ruce, jak fanaticky křičí nad ležícím mrtvým tělem. Policista je v groteskním gestu s rukou nataženou nad hlavou, jako John Travolta v Horečce sobotní noci. Celá scenérie je o to působivější, že se odehrává ve sterilním bílém prostoru galerie.

Vítěz World Press Photo 2017

Ve chvíli, kdy byl tento snímek vyhlášen fotografií roku, otevřela se diskuze o tom, jestli šlo o správnou volbu, jestli nejde o nepatřičný snímek.

Předseda poroty WPP Stuart Franklin v rozhovoru pro deník The Guardian zmínil, že fotografie prošla jen těsnou většinou 5:4 hlasů. A že on osobně pro snímek nehlasoval, a že jeho volbu na fotografii roku neschvaluje. Fotografie je, podle Franklina, dobrou fotografií kategorie Spot News, ve které se také umístila, ale neměl by to být snímek roku. Hlavním argumentem je pak Franklinem uváděn fakt, že na fotografii je jak oběť, tak pachatel vraždy, a že by tím pádem fotografie mohla být zneužita k propagandistickým účelům a motivovat případné další jedince k podobným činům. Franklin snímek přirovnával propagandistickým videím teroristické organizace Islámský stát.

Toto přirovnání je však z principu nesprávné. Propagandistická videa, která jsou dále šířena mainstreamovými médii, jsou precizně připravené videoklipy, jejichž šíření jen pomáhá šířit myšlenky v nich obsažené. Oproti tomu v případě fotografií zachycující vraždu diplomata jde o profesionální novinařinu, zachycení neočekávané události velkého významu. Ozbilicimu se podařilo v jedné konkrétní fotografii ukázat obecný společenský jev, který se velmi těžko popisuje slovně. Vytvořil fotografii ikonické kvality, snímek, který nepřestává znepokojovat, aniž by se musel uchýlit k lacinému obrazovému šoku.

Fotografie Burhana Ozbiliciho je fotografií roku, protože unikátním způsobem zachycuje to, jak se pomalu teror stává stále běžnější součástí našich životů. Symbolicky to ilustruje na násilí, které vstoupilo do prostoru galerie, jako nějaká extrémní forma performance.