Popis obrázku: Rozhovor s příznivci AfD

Je to hořké vítězství. Angela Merkelová si sice již počtvrté zajistila svou pozici německé kancléřky. Na druhou stranu těsné vítězství její CDU stojí ve stínu úspěchu krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD), která se se svými 13 procenty hlasů stala neoficiálním vítězem německých voleb. Úspěch AfD je připisován především efektivní mediální strategii, kterou strana spustila několik měsíců před konáním voleb.

Oficiální dokument, který AfD publikovala v lednu letošního roku, jasně předestřel, jakým způsobem strana hodlá docílit dominance v německých médiích. „AfD by se neměla zdržovat pečlivě plánovaných provokací,“ stojí ve strategii. „Čím více se budou stávající strany pokoušet stigmatizovat AfD za její provokativní slova a činy, tím lépe pro AfD.“ Jinými slovy: „Buďte vidět za každou cenu.“

Upřímnost AfD zafungovala na sto procent. A přestože volební kampaň AfD působila nevýrazně, podařilo se pravicovým radikálům nastavovat agendu v tisku i na sociálních sítích (zejména na Twitteru).

Jak guerillová strategie vypadala v praxi? Tak například místopředseda strany Alexander Gauland dominoval médiím, když o německém ministrovi pro integraci s tureckými kořeny Aydanovi Özoguzovi (SPD) řekl, že by měl být „odsunut“ do Turecka. Gauland se i přes společenský nátlak odmítl za svou rasistickou poznámku omluvit, čímž ještě více rozohnil německou politickou scénu i média. Samotný Gauland mohl být sám se sebou nadmíru spokojený. Podařilo se mu přesně to, k čemu ho nabádala mediální strategie strany, vzbudit maximální pozornost.

Pozadu nezůstala ani jeho obvykle umírněnější spolukandidátka Alice Weidelová. Když v živě vysílané televizní debatě čelila kritice, jednoduše se zvedla a odešla ze studia. Strana vzápětí vydala oficiální prohlášení, ve kterém moderátora nařkla z politické zaujatosti. Rychlost, s níž bylo prohlášení vydáno, napovídá, že se jednalo o dobře naplánované a zinscenované divadlo, které ale opět výborně zafungovalo. Ještě několik dní po debatě se AfD těšila pozornosti německého tisku.

Alexander Gauland se činil i jeden týden před volbami. Tentokrát na meetingu strany vystoupil s kontroverzní poznámkou, že Němci by měli být hrdí na to, co jejich vojáci dokázali v první a druhé světové válce. Gauland tak navázal na tvrzení dalšího člena Afd, Björna Höckeho, který se již v lednu letošního roku nechal slyšet, že by se měl zásadně změnit způsob, jakým si Německo připomíná oběti nacismu. Podobné názory přitom většina Němců považuje za nepřijatelné, což koneckonců dokazují bouřlivé reakce na obě tvrzení.

AfD ve světle reflektorů a v boji s „lživými médii“

Taktická strategie AfD se drží zaručených postupů, které téměř vždy vyvolají požadovanou reakci. Každá provokace je doprovázena litanií ze strany tisku, společnosti i politiků. AfD si světla reflektorů užívá, bezvýhradně popírá jakékoliv nečestné jednání a sama sebe pasuje do role oběti „lživých médií“.

I lidem s omezenou fantazií rychle dojde, proč se populistická AfD opakovaně chová tímto způsobem. Na jednu stranu tím mobilizuje své skalní příznivce. Na stranu druhou tím osloví dosud nerozhodnuté voliče, kteří se cítí nespokojeni s tradičními stranami. Čím víc se AfD dostává pod palbu médií, tím častěji osočuje ta samá média ze zaujatosti a obviňuje německý „establishment“ ze záměrného očerňování nepohodlného rivala. AfD si tak v ničem nezadá s rétorikou Donalda Trumpa. (Podobnou strategii koneckonců využívá i český prezident Miloš Zeman a jeho mluvčí Jiří Ovčáček. – pozn. českého EJO)

Ještě v červnu přitom nic nenaznačovalo, že by se AfD v nadcházejících volbách mohla těšit historickému úspěchu. Předvolební průzkumy jí tehdy předpovídaly slabých 7 procent. Popularita anti-imigrantské strany ale rychle rostla a několik dní před volbami v průzkumech dosahovala 12 procent. Navíc v porovnání s jinými stranami byl i program AfD široce diskutovaný ve společnosti.

AfD: Panovník německého Twitteru

Zajímavé jsou také závěry analýzy „Computational Propaganda Project“ (Oxford Internet Institute), která se zaměřila na návštěvnost sociální sítě Twitter během německých voleb. Podle autorů studie více než 30 procent z jednoho miliónu analyzovaných příspěvků obsahovalo hashtag odkazující nějakým způsobem k AfD. V závěru studie se potom píše, že AfD „naprosto ovládla“ politickou tematiku na Twitteru. Sociální síť Twitter není v Německu tak populární jako v jiných západních státech. Nelze proto s přesností říct, zda měla kampaň AfD přímý vliv na samotné voliče. Na druhou stranu je tento kanál velice oblíbený mezi německými politiky a novináři se na něj často odvolávají. Výřečnost AfD na sociálních sítích tak rozhodně neunikla pozornosti německých médií.

Článek byl přeložen z anglického originálu: “Stay in the News, at All Costs” Germany’s AfD

Foto: Flickr CC, Opposition24.de