Jill Filipovic se při své práci nejednou dostala do situace, kdy musela chránit své zdroje. Často píše o citlivých tématech z prostředí uzavřených komunit, kdy o utajení identity rozhoduje každý detail. V rozhovoru pro EJO poskytla několik tipů, jak pracovat s informátory, kteří se nepřejí být jmenováni.

EJO: Několikrát jste pracovala v krizových situacích a v zahraničí na citlivých tématech. Jak postupujete?

Filipovi: V cizí zemi se prakticky neobejdete bez průvodce. V první řadě si musíte dát pozor s kým budete pracovat, kdo bude váš průvodce. Pracoval v minulosti již na podobné tematice? Co si myslí o problematice, kterou zpracováváte? Například pokud se váš článek týká potratů a váš potenciální průvodce zastává vyhraněný názor, raději si rozmyslete, zda je s ním dobré spolupracovat. V případě, že píšete o sexuálním násilí, je zase dobré spolupracovat s průvodkyní. A to i za cenu toho, že ji bude nejspíš hůře hledat. Každopádně je vždy dobré získat od dalších reportérů nějaké reference.

Během prvního setkání s průvodcem si stanovte jasná pravidla spolupráce. Upozorněte ho, že pokud budou porušena, jedná se o nečestné jednání, které by mohlo vést k tomu, že s ní(m) nikdo nebude v budoucnu spolupracovat. Trvejte na tom, že všechny informace, které uslyší, jsou důvěrné a nesmí být s nikým sdíleny. Jedině tak ochráníte své zdroje.

Co všechno musíte udělat, než vůbec začnete s kontaktováním potenciálních zdrojů?

Pokud budete psát o komunitě, jejíž nejste členem nebo ji příliš neznáte, určitě je dobré se nejprve sejít s nezávislým expertem na danou problematiku. Než začnete mluvit s konkrétními zdroji, je dobré se zeptat, jak vámi zvolené téma je v dané komunitě vnímáno, nakolik je citlivé, je spojené s nějakým taboo nebo jak je vnímáno v širším společenském kontextu. I takové znalosti jsou potom důležité pro ochranu zdroje.

Možná existují neziskové organizace, které se problematikou zabývají a dobře se pohybují ve vámi sledovaném prostředí. Zde si ale musíte dát trochu pozor. Je nutné si uvědomit, že neziskové organizace, které jsou v komunitě zainteresované a záleží jim na ní, budou mít s největší pravděpodobností jiné cíle než vy jako novinář, který chce napsat kvalitní objektivní článek. Na druhou stranu, jsou dobrým prostředníkem při získávání zdrojů, které jim budou více důvěřovat.

Jak potom vypadá samotná práce se zdroji?

Mé zlaté pravidlo je: hlavně žádná překvapení a především transparentnost. Než vůbec začnete s někým mluvit, je nezbytné získat jasný souhlas. Nesmíte nic skrývat. Může se stát, že budete muset vysvětlovat naprosté základy. Například, že finální článek bude sice publikovaný z jiné země, ovšem na internetu, kde si ho může každý na světě vyhledat a přečíst. Také doporučuji vysvětlit, jaký je rozdíl mezi novinářskou formulací „mimo záznam“ a „na záznam“. Možná si myslíte, že něco takového není třeba. Ve skutečnosti rozdíl zná pouze malé procento lidí. Cílem je vytvořit důvěru, která povede ke všeobecné spojenosti.

V neposlední řadě, si vy jako novinář či novinářka musíte uvědomit, čím váš informátor prošel a jakým způsobem to může ovlivnit jeho či její výpověď.

Můžete to trochu rozvést?

Psaní o citlivých tématech má specifický postup a aspekty. Nejde jen o to, že ochráníte identitu svých zdrojů. Musíte také postupovat velmi citlivě, abyste je příliš psychicky nerozrušili tím, že na ně bude tlačit.

Pokud má váš informátor za sebou nějakou traumatickou zkušenost, s největší pravděpodobností se to bude promítat do jeho/jejího chování. Možná se vám bude zdát apatický či chladný a ne jako oběť nějakého násilného činu. Nebo naopak bude až moc rozrušený, vyprávění nebude koherentní a budou v něm chybět důležité detaily. Vaši informátoři od vás budou očekávat podporu, empatii a především čas na vyslechnutí. Vaším úkolem je přetlumočit jejich příběh, nenechte si ujít nic důležitého. Sporná tvrzení si ale vždy ověřujete i z jiných zdrojů.

Buďte trpěliví a objektivní. Nikdy příběh nepřikrášlujte, i když originál příliš nezapadá do vaší prvotní představy. Nikdy nesmíte své zdroje jakkoliv uplácet, finančně či v naturáliích. Na druhou stranu pokud potřebují pomoc, můžete jim zprostředkovat setkání se specialistou, psychologem, právním zástupcem, sociálními pracovníky apod.

Jak můžete ochránit identitu zdroje?

Je důležité se s nimi přesně dohodnout, jak chtějí být v článku identifikováni. Mějte na paměti, že pouhé použití pseudonymu, nemusí nezbytně ochránit jejich identitu. Pokud v článku používáte fotografie, soustřeďte se na to, aby byli na snímku nerozpoznatelní. Jako cizí člověk snadno přehlédnete detail, který je může prozradit. Je dobré s nimi finální fotografii zkonzultovat, takže oni sami vás případně upozorní na problematické detaily.

Ujistěte se, že identita zdroje bude utajena ve všech výstupech, které budou následovat. Držte se původního pseudonymu, nikdy nesdělujte detaily, které nebyly součástí vašeho článku a mohly by vést k odhalení zdroje.

Máte nějako další tipy?

Mějte na paměti, že empatie s informátorem není v rozporu s profesními normami a etikou. Závažná tvrzení je ale třeba vždy ověřit, případně podepřít další výpovědí. Vysvětlete svému zdroji, že ověření informací činí článek důvěryhodným, a že je v žádném případě nechcete kompromitovat nebo jim nedůvěřujete.

Někdy se mi stává, že se mi informátoři zpětně ozvou a žádají, aby byly změněny některé detaily, případně celá jejich výpověď. Často pomůže krátká konverzace. V některých případech je třeba přizvat prostředníka k vyřešené sporu. V každém případě je důležité být za všech okolností a ve všech detailech upřímný a mít celou výpověď nahranou.

Článek je přeložen z anglického originálu.