Poslední Novinářské mikrofórum bylo věnováno tématu zdravotnictví v médiích. Diskutovat přišli novinář z Echo24 Petr Holub, který se problematice zdravotnictví dlouhodobě věnuje, Tomáš Cikrt, někdejší mluvčí ministra zdravotnictví Tomáše Julínka a současný šéfredaktor Zdravotnického deníku, a Filip Smolík z Psychologického ústavu Akademie věd ČR.

Podle Petra Holuba je reflexe, jak se dnes píše o zdravotnictví, velmi důležitá. V 90. letech podle něj o zdravotnictví nepsal v běžných médiích vůbec nikdo, bylo to téma pouze pro specializované tituly. Všichni se tehdy věnovali hlavně politice. „Potom se objevil takový nešťastný efekt, že kvalitní novináři nechtěli o zdravotnictví psát a nechávali to elévům a začátečníkům, kteří nedokázali téma uchopit, a tak nikoho nezajímalo,“ líčí Holub a dodává: „Překonat tento začarovaný kruh chvíli trvalo. Byly v zásadě tři cesty, jak se média pokoušela opustit začarovaný kruh a z tématu zdravotnictví něco vytěžit.“

Cestou bulváru

Jeden ze způsobů, jak překonat nezájem novinářů o zdravotnictví, je prostřednictvím bulvárních témat. Žurnalisté se věnují různým nemocem, tomu, co hrozí za epidemie nebo na co zemřel nějaký slavný člověk. „Zde se nabízí široké množství článků a pokud to zůstává ve formě nějaké osvěty, připomenutí nemoci v lidském životě, nelze proti tomu nic namítat. I když z principu je tento přístup bulvární, dotyčného člověka straší,“ uvádí Petr Holub. Někdy ovšem zvítězí úpadkový bulvár, jako například nyní s koronavirem, který podle některých titulků údajně zničí velkou část obyvatelstva. Katastrofické zprávy jsou podle Holuba velkou bolestí české žurnalistiky. „Sám jsem to jednou zažil v Hospodářských novinách, tehdy byla aktuální ptačí chřipka. Mimochodem to nebyla bolest jen českých médií, dělo se to i na civilizovaném Západě. Připravovaly se mapy, jak se virus nejprve objevil v Číně, pak přeletěl do Kazachstánu a postupně se blížil až k nám. V novinách se psalo, co se nám všechno může stát. V redakci jsme řešili problém, že obyčejná chřipka zabije mnohem více lidí a toho si nikdo moc nevšímá a mělo by se o tom psát spíš než o prapodivné ptačí chřipce. Ale o ní lidé četli víc.“ Zprávy tehdy byly uměle vytvořené velkými farmaceutickými firmami, což se posléze i rozkrylo. Smyslem všeho bylo, aby se prodalo co nejvíce vakcín, které tehdy ještě nebyly ani pořádně vyvinuté, ale už se v milionech kusů prodávaly i do Česka.

Velký úspěch v posledních třech letech na českém mediálním trhu zaznamenal časopis Téma, který začal od nuly a získal prodejnost 60 tisíc, což je na české poměry neuvěřitelné. Získával si čtenáře přes čistě zdravotnická témata, o kterých píše pozitivně bulvárně. Titulkovými tématy tu jsou třeba škodlivé látky v potravinách, záhady mozku, potíže s hubnutím, jak léčí konopí, nové metody pro léčbu kloubů, téma migrény nebo stresu. Tato témata jsou v české populaci mimořádně úspěšná.

Zdravotnictví na titulní straně

Další cestou, jak překonat nezájem o zdravotnictví, vede přes politiku. Když se do politiky dostane zdravotnictví, noviny o něm píšou i na titulních stranách. Toho lze dosáhnout seriózně, popisem zdravotnické politiky, popisem toho, jak může zdravotnictví pomoci společnosti. „Často z toho vznikají ekonomické analýzy zdravotnictví, jak zdravotnictví co nejvíce zefektivnit. Vzestup tohoto modelu je spojen s panem Cikrtem, respektive s jedinou vážnou snahou o reformu zdravotnictví, kterou tehdy podnikla ODS za ministra Tomáše Julínka. Všemu prospělo, že Julínek měl tehdy mediálně velice obratného soupeře Davida Ratha, který navíc zdravotnictví rozuměl. Na jedné straně jsme měli velice dobře promyšlený návrh zdravotnické reformy. Najednou jsme uměli o českém zdravotnictví mluvit na srovnatelné úrovni, na jaké se o něm mluví v západní Evropě,“ říká Petr Holub. V této době se zdravotnictví začali věnovat i velice významní novináři. Zdravotnictví získalo velkou pozornost a úroveň vědomostí o tom, že máme zdravotnický systém, který nějak funguje, vzrostla. „Nyní to bohužel chodí tak, že na jedné straně víme, že naše zdravotnictví je v evropském srovnání na slušné úrovni, podle různých žebříčků patří mezi 10. a 15. místo, přestože dáváme na zdravotnictví méně peněz než jinde. Na druhou stranu toto vědomí vede k tomu, že se o reformu nikdo nestará,“ doplňuje Holub.

Cesta přes korupci

Třetí cestou, jak prostřednictvím médií získat veřejnost pro téma zdravotnictví, vede přes korupci. Je to vlastně také politické téma. Korupční témata ve zdravotnictví se začala objevovat někdy po roce 2008. Určitá generace lékařů nebyla spokojena s tím, jak se ve zdravotnictví utrácí, jak se provádějí investice. Díky tomu měli novináři přístup k informacím. „Toto protikorupční tažení mělo pozitivní výsledky. Podařilo se definovat, jaké ceny by se neměly překračovat při různém zdravotnickém materiálu nebo při nákupu zdravotnických přístrojů. Ceny se opravdu podařilo srazit, otevřely se možnosti veřejné soutěže. Pořád se psalo o tom, jak je zdravotnictví zkorumpované, a tím pádem korupce významně poklesla. Novináři tomu do značné míry pomohli,“ upozorňuje Petr Holub. Ze psaní o zdravotnické korupci se stalo oblíbené téma, začali se o něj zajímat novináři, kteří se zdravotnictvím neměli moc společného. „Dostali jsme se s psaním o zdravotnictví do určité krize, kdy se v médiích nepopisují skutečné problémy, které ve financování zdravotnictví jsou. Média se věnují dobrodružnému vyrábění kauz a nechávají se přitom zneužívat politiky. Uvědomuji si, že právě teď je potřeba tématu zdravotnictví v médiích pomoci.“

Není koho se ptát

Podle Tomáše Cikrta zažíváme krizi nejen v oblasti médií ve vztahu ke zdravotnictví, ale i krizi politiky ve vztahu ke zdravotnictví. „Pro zásadní změny ve zdravotnickém systému chybí politická vůle. Nemáme žádnou politickou stranu, která by nabízela ucelený program ke zdravotnictví. My jako novináři se nemáme koho zeptat, co si o zdravotnictví myslí. Naše země nemá žádnou vizi, kam by mělo zdravotnictví směřovat,“ myslí si Tomáš Cikrt. Internetový portál Zdravotnický deník patří pod malé vydavatelství, ale má velmi dobrý zásah do cílové skupiny lidí, kteří ve zdravotnictví rozhodují nebo ho někam posouvají a ovlivňují, a sekundárně se snaží působit i na širší veřejnost, snaží se ji edukovat a vyvracet mýty, ve které lidé věří.

„Českou žurnalistiku o zdravotnictví dělím na tu část, která se věnuje zdraví a medicíně, a na skupinu, která se věnuje zdravotnické politice. První skupina je velká, objevuje se dnes ve všech magazínových médiích. Část novinářů zpracovává medicínská témata velice dobře, například Česká televize, část je bulvarizuje, ale pokud to vede k lepšímu uvědomění si vlastního zdraví, osobně bych bulvár v tomto případě zcela nezatracoval,“ míní Cikrt. Co je velkým neduhem u novinářů, kteří se zajímají o zdraví a medicínu, je podle něj šíření mýtů a nevědeckých přístupů. Namátkou je to třeba téma alternativ k očkování a jeho zpochybňování. Média ale zájem o rozkrývání těchto mýtů mají, přichází zejména od mladých lidí. Mladí lékaři se dlouhodobě snaží vyvracet mýty, které v medicíně panují.

Čeho se lidé bojí

V odborné lékařské literatuře se prokázalo, jaký je rozdíl mezi mediálním pokrytím témat, která jsou lékařsky významná, a tím, čeho se lidé bojí a co je zajímá. Na případě SARSu britští vědci vypočetli poměr článků v médiích a lidí, kteří na SARS skutečně zemřeli. „V Británii na SARS nezemřel nikdo, ale během zimy tam zemře 20 tisíc seniorů, to ale nikoho nezajímá. Chybí půvab onoho záhadného onemocnění. Výsledkem bylo, že lékaři sami musí chodit za novináři a říkat jim, co a proč je důležité,“ uvádí Tomáš Cikrt. Média nereprezentují jen práci novinářů, patří sem i televizní seriály. „Opět to byli Britové, kdo provedl studii sledující, jaký vliv na národní program screeningu rakoviny děložního hrdla měl seriál, kde hlavní hrdinka na tento typ rakoviny zemřela. Zjistilo se, že týden poté, co hlavní hrdinka zemřela, se velmi zvýšil zájem o národní screeningový program. Tomuto náporu nebyli lékaři schopni vyhovět. Ukázalo se, že média mají na zdravotní chování veřejnosti velký vliv,“ upozorňuje Cikrt.

S obecným úpadkem žurnalistiky je spojen i úpadek témat z oblasti zdravotnictví. Jakoby se elévové, kteří o zdravotnictví píšou, vraceli. „Dnes novináři nemají prostor na zevrubnou zdravotnickou žurnalistiku, nemají vlastně ani takové zadání. Jsme malý trh. Chybí i dlouhodobá paměť. Dnes novináři nevědí, že některé otázky byly zodpovězeny a že se vracíme deset, patnáct let zpátky a řešíme něco, co už bylo vyřešeno. Jeden z hlavních rysů budoucnosti jsou nové technologie, které umožní, aby se co nejvíc věcí vyřešilo vzdáleně,“ uzavírá Tomáš Cikrt.