V manifestu Ludic Century herní designér Eric Zimmerman píše, že hry se v novém miléniu stanou nejrozšířenější formou vyjádření. Spíš než o historickou předpověď jde o aktivismus – autor především poukazuje na schopnost her přinášet prožitky za hranicí zábavy. Zimmerman manifest napsal v roce 2013 a s přivřenýma očima se zdá, že měl pravdu. Videohry prostoupily všemi odvětvími lidské činnosti a zcela běžně lze potkat tituly, které pojednávají o duševním zdraví, uprchlické zkušenosti nebo klimatické krizi. Kdo potenciál videoher ignoruje, riskuje, že na něj mediální vývoj zapomene – a týká se to i novinářů. Videohry totiž mohou obohatit tradiční způsoby předávání informací způsobem, který psaná reportáž nikdy nemůže. Potvrzuje to i Adam Javůrek z Českého rozhlasu: „S newsgames jsme také lehce koketovali. Třeba když Radiožurnál chystal téma o tom, jak lze, či nelze vyžít s důchodem.“ Dnes už nefunkční hru šlo hrát přes facebookový chat.
Zahrát si na řidiče ve sdílené ekonomice
Financial Times letos s velkou parádou spustily on-line hru The Uber Game. Její podtitul zní: „Dokážeš přežít v námezdní ekonomice?“ Barevnou simulaci jde spustit z prohlížeče počítače i mobilu a vaším cílem je přežít život typického amerického řidiče cloudové taxislužby – utáhnout hypotéku, dvě děti a ještě soutěžit s ostatními hráči. Graficky The Uber Game připomíná mobilní hříčky, které můžeme vidět při jízdě tramvají. Její herní systém ale vychází z klasické novinářské práce a je založený na reportážích a rozhovorech se skutečnými řidiči.
The Uber Game je jedním z nejnovějších přírůstků žánru tzv. newsgames (přibližný český překlad zní „zpravodajské hry“). Termín, který se objevil okolo roku 2004, popisuje široké spektrum inovací, jak udělat žurnalistickou práci interaktivní a využít při ní přednosti digitalizovaného světa. Za necelých dvacet let newsgaming prošel mnoha stádii. Od velkého nadšení, vydání první akademické knihy, přes postupný úpadek zájmu až po opatrný návrat spolu s postupujícím technologickým rozvojem.
Rozvoj zpravodajských her souvisí s příchodem žánru tzv. serious games (vážné hry). Jsou to hry, kterým nejde o zábavu, ale mají ambici do hloubky zpracovávat složitá témata. I když se hranice někdy stírají a takové hry je složité jasně klasifikovat, krystalickými příklady serious games je třeba videohra Bury me, my Love nebo prakticky libovolný titul ze stáje italského politického vývojáře Paola Pederciniho. Bury me, my Love vás nechá prožít příběh uprchlického páru skrze mobilní telefon (hra umně využívá například notifikace a celá se odehrává v prostředí fiktivního messengeru), Pedercini zas vytváří kritické simulace o gentrifikaci nebo tlacích pracovního trhu.
Nejen hrát, ale informovat
Newsgaming se od takových her liší tím, že jednou nohou stojí pevně ukotvený v žurnalistických hodnotách a jde mu v první řadě o informování. Odpověď, proč by se novináři z tohoto důvodu vůbec měli o videohry zajímat, nabízí koncept tzv. procedurální rétoriky. Krkolomné slovní spojení, s nímž přišel herní teoretik a filozof Ian Bogost, popisuje unikátní schopnost videoher předávat sdělení skrze systémy pravidel a interakci s nimi. Skvěle to ukazuje právě zmíněná The Uber Game. Během hry si musíte vybírat mezi auty s různou výší splátky, ale jiným dopadem na vaše hodnocení, volit své trasy podle předpokládaného konkurenčního tlaku. Takto hmatatelná zkušenost je k nezaplacení. Jedna věc je o úzkostech z nezaplacených účtů číst, druhá je byť ve fiktivním světě internetového prohlížeče prožít.
Kromě The Uber Game stojí za zmínku třeba textová hra od magazínu Bloomberg, která přibližovala těžká vyjednávání okolo brexitu Pick Your Own Brexit, nebo interaktivní reportáž Syhacked pojednávající o skutečných hackerských útocích během války v Sýrii. Hry se výborně hodí tam, kde je možné jejich pomocí poodhalit nějaký komplikovaný mechanismus. Ať už je to politické vyjednávání sevřené mezi domácí a zahraniční politikou, nebo kluzké techniky kyberválky: místo složitých popisů můžete nechat čtenáře osahat dění doslova na vlastní prsty.
I trochu interaktivity může stačit
V textu Play the News: Fun and Games in Digital Journalism výzkumník Maxwell Foxman popisuje, že trend newsgamingu vlastně tak trochu začal už s vynálezem křížovek na počátku minulého století. Využívání hravých prvků v rámci stávajícího „vážného“ zpravodajství pokračuje i dnes. Newsgamingem totiž nemusíme rozumět jen propracované fiktivní světy, ale i menší a často o to přímější interaktivní pokusy obohatit psanou a obrazovou žurnalistiku o další výrazové prostředky.
Průkopníkem je v tomto ohledu magazín Buzzfeed, který balancuje na hraně mezi vážnou žurnalistikou a lifestylovými tématy. Médii proběhla před 5 lety zpráva, že Buzzfeed hodlá založit vlastní divizi na práci s interaktivní žurnalistikou. Maxwell Foxman ve svém textu věnuje Buzzfeedu samostatnou kapitolu, ve které popisuje, že hravost je součástí každodenního fungování redakce. Kromě oblíbených interaktivních kvízů redaktoři Buzzfeedu připravili třeba jednoduchou hru o životě s depresí. Redaktor technologického magazínu Wired zase připravil ke svému textu o somálských pirátech speciální videohru Cutthroat Capitalism: The Game, v níž musíme projet nebezpečným zálivem.
Kromě nových možností, jak čtenářům či čtenářkám problematiku přiblížit, má newsgaming další pozitiva. Potvrzuje to i Javůrek z Českého rozhlasu. „Mladší publikum bychom na audioreportáže úplně nenalákali,“ říká o projektu facebookové hry. Kromě atraktivity, která ve světě přelétavé internetové pozornosti dává důvod kliknout na odkaz, může dobře udělaná zpravodajská hra hráče navést k dalším, už klasickým novinářským materiálům. Ostatně tak se newsgaming používá nejčastěji – jako interaktivní doplněk klasických žánrů. Bez dobře odvedené investigativní práce totiž dobrá zpravodajská hra vzniknout nemůže.
Výnosy, náklady a nové technologie
Zmiňovaná Cutthroat Capitalism: The Game ale ukazuje i limity newsgamingu. Kromě nároků na případné designéry jsou to čas a peníze. V pokrizovém mediálním provozu si utratit spoustu peněz za vývoj interaktivního featureu nemůže zdaleka dovolit každý. I výroba jednoduché hry je dlouhý proces, kde nejde jen o programování nebo grafiku, ale i několik kol testování a ladění. Javůrek popisuje neuskutečněný projekt hry z vězeňského prostředí, který skončil kvůli změnám v legislativě. „Přišla novela zákona a herní mechanika už nešla použít.“ Právě délka a obtížnost vývoje byl nejspíš důvod, proč nadšení z newsgamingu na počátku milénia vyprchalo.
Jenže nové webové technologie v čele s HTML5 a nástroji pro poměrně jednoduchou tvorbu interaktivního obsahu tohle znovu mění. Vytvořit drobnou interaktivní textovku v nástroji Twine jde i bez znalosti kódu a existují herní enginy (velmi zjednodušeně řečeno prostředí pro tvorbu her), pro jejichž elementární zvládnutí není třeba nijak expertní znalost. Skriptérské zkušenosti analytických týmů v redakcích se tu bez nadsázky mohou dobře uplatnit. Nové technologie s sebou přinesly nejen jednodušší vývoj, ale taky škálovatelnost – vyrobit dnes hru hratelnou na počítačích i mobilech je jednodušší než v době Adobe Flashe. Pod značkou Českého rozhlasu si tak můžete odkudkoliv vyzkoušet roli dezinformátora. Michal Zlatkovský a Nela Krawiecová adaptovali zahraniční interaktivní projekt Get Bad News. V jednoduché textovce můžete ovlivňovat veřejné mínění, ale musíte sledovat počty sledujících a jejich důvěru.
Videohry jako žánr pro komplexní svět
Newsgaming si za poslední dvě dekády prošel přirozeným vývojem a po nekritickém nadšení se stal jednou ze součástí arzenálu digitálních médií. Přesto stále trpí řadou předsudků, které vychází především z onoho slovního spojení „videohra“. Lze předpokládat, že bude přibývat i odvážných redakcí, které se nebudou bát využít videohry i pro novinářskou práci. V čím dál složitějším světě, v němž jsme každodenně konfrontováni s řadou těžko pochopitelných systémů, se mohou videohry hodit víc než kdy dřív.
