Jak je možné vyhrát první kolo prezidentských voleb i bez vedení oficiální kampaně? Co uškodilo a co pomohlo jednotlivým kandidátům k jejich volebnímu výsledku? Jak často při svých vystoupeních uváděli zavádějící nebo nepravdivé informace?

Tyto a další otázky se řešily během lednových Rozprav o českých médiích, jejichž hosty byli Kamil Švec z Institutu politologických studií FSV UK, David Klimeš z vydavatelství Economia a Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK, Anna Shavit z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky FSV UK a Jan Tvrdoň, vedoucí projektu Demagog.cz. Rozpravy se věnovaly volbám, jejich mediálnímu zpracování a tomu, co se odehrává během prezidentských debat.

Volání po změně nebylo vyslyšeno

Druhé kolo prezidentských voleb vyhrál stávající prezident Miloš Zeman, který tak obhájil svůj post a již podruhé se mu podařilo oslovit většinu voličů v přímé volbě. Zeman získal 51,37 procenta hlasů a jeho protikandidát, bývalý šéf Akademie věd ČR Jiří Drahoš, dosáhl na 48,63 procenta hlasů při volební účasti 66,60 procent. Zeman přitom svého soupeře předčil o 152 tisíc hlasů.

I když kampaň nebyla tak vyostřená jako před pěti lety, kdy proti Zemanovi stál čestný předseda TOP 09 a poslanec Karel Schwarzenberg, ani tak se neobešla bez emocí – Drahoš totiž volal po změně, kterou by po pěti letech Zemanova působení na Hradě mnozí uvítali. To dokládá i fakt, že Zemanovo vítězství rozhodně nebylo suverénní – necelá tři procenta hlasů, o něž Zeman zvítězil, deklarují, že česká společnost je stále rozdělená, jak se ostatně shoduje i většina komentátorů.

„Pan Jiří Drahoš je rozhodně přijatelnější pro větší voličské spektrum v porovnání s tím, jak na tom byl Karel Schwarzenberg v roce 2013,“ zmínila na Rozpravách Anna Shavit. Politolog Kamil Švec ji doplnil tím, že Schwarzenberg vyhrál jenom v Praze a jiných velkých městech, zatímco Jiří Drahoš měl i v malých obcích náskok a Zemana dotahoval.

„Pan Drahoš mohl mít výhodu v tom, že je nový, a že některé lidi osloví novými tématy,“ podotkla Shavit – například co se týče tématu migrace, na který má vyhraněný názor. Jeho nespornou výhodou bylo také to, že nedlouho po vyhlášení výsledků v prvním kole jej podpořili téměř všichni ostatní kandidáti, kteří také toužili po změně na Hradě.

Ani tak se Drahošovi nepodařilo Zemana porazit – podle datových novinářů Českého rozhlasu Drahoš ztratil až čtvrtinu voličů z prvního kola. Podle výzkumu společnosti Median se navíc Zemanovi podařilo mobilizovat nerozhodnuté voliče.

Je potřeba viset na billboardech?

Jak je možné vyhrát první kolo prezidentských voleb bez toho, aby kandidát vstupoval do mediálního prostoru? Podle Davida Klimeše tyto volby nebyly v porovnání s první přímou volbou před pěti lety ničím novátorským. „Dohledávání a transparentnost byla sporná už v té první volbě,“ podotkl Klimeš s tím, že nemožnost dohledat si, kdo vlastně současnou hlavu státu podporuje, je poměrně neetické.

Podle něj jsme sice po první volbě zjistili, co celý „cirkus“ kolem přináší, ale problémem je, že spousta lidí pořádně neví, co od voleb vůbec čekat, co mají lidem přinášet a co mají vlastně symbolizovat. „Možná ani ve třetí volbě nebudeme mít úplně ustálené standardy, co všechno můžeme od klání očekávat,“ podotkl Klimeš.

Podle Anny Shavit je zajímavá otázka, zda Miloš Zeman vůbec dělal, či nedělal kampaň. „Zeman posledních pět let systematicky objížděl celou zemi, což znamená, že kampaň nepřestala. Potom se velmi úspěšně chopil tématu migrace. Má neustálou mediální prezenci,“ poznamenala Shavit. „Miloš Zeman říkal, že nevede kampaň, ale mediální obsese Milošem Zemanem je tady už mnohaletá. Má zajištěnou extrémně velkou publicitu i v médiích, která mu třeba nejsou nakloněna,“ souhlasil Klimeš.

Podle Shavit byla Zemanova výchozí pozice v tomto směru odlišná oproti jeho protikandidátovi, který musel do velké míry počítat s podporou veřejnosti a například s rozdáváním letáků na ulicích.

Zeman má také od března pravidelné vystoupení na TV Barrandov, takže se nedá říci, že by se médiím vyhýbal zcela, jak připomenul Jan Tvrdoň: „To, že se neúčastnil velkých debat, mu tedy vůbec nemusí uškodit. Z tohoto pohledu ve veřejném prostoru byl i v rámci těch debat.“

Debaty – jaký mají faktický dopad?

V rámci předvolebního klání se uskutečnilo celkem kolem třiceti televizních i jiných, například rozhlasových, debat, v nichž pochopitelně zaznělo mnoho výroků, z nichž ne všechny byly pravdivé. Analýzy těchto výroků se ujal portál Demagog.cz.

„Musíme vytáhnout všechny faktické výroky, které politikové říkají. Nezajímají nás názory, nezajímá nás to, že někdo říká, že by se něco mělo udělat. Celkově je nás na ověřování kolem dvaceti. Naše úvaha je taková, že to musí vyjít co nejdřív po debatě. Obecně hledáme primární zdroje informací, které potvrdí, jestli výrok sedí, nebo ne,“ přiblížil pro představu Jan Tvrdoň postup, kterým výroky ověřují. Každý výrok přitom podle něj prochází pod rukama minimálně tří lidí.

Z analýzy vyplynulo, že před prvním kolem proběhlo příliš mnoho a příliš stejných debat, v nichž se navíc výroky často opakovaly, a navíc v nich chyběl kandidát s největším potenciálem.

„U pana Horáčka jsme se třeba dvacetkrát dozvěděli, že je radikálně transparentní, u pana Drahoše jste se asi patnáctkrát dozvěděli, že zachránil Akademii věd, a u pana Hilšera to, že v roce 2008 bojoval proti privatizaci nemocnic. Z tohoto pohledu byly debaty poněkud nezáživné,“ uvedl Tvrdoň.

Kandidáti na sebe podle něj navíc ani nijak výrazně nereagovali, jen někdy se uchylovali k vzájemným útokům, i když ani ty nebyly obzvlášť výbušné. „Z pohledu kampaně gratuluji všem kandidátům, jestli dokázali využít mediální prostor a říci přesně, proč je volit a jaké jsou jejich programové priority,“ prohlásila Shavit.

Před druhým kolem se portál Demagog.cz věnoval zejména debatě na Primě a v České televizi, přičemž v té první byl Zeman o něco výraznějším, avšak v té druhé už zabodoval Drahoš: pronesl 30 pravdivých a pouze 3 nepravdivé výroky, zatímco Zeman vyřknul pravdivých výroků 25, ale těch nepravdivých celkem 14. Každý výrok má nicméně jinou váhu, což je potřeba zohlednit také.

„Vedle faktičnosti máme důvěryhodnost a to, jakým způsobem na nás působí promluva. Mysleme na to, že pravda nebo nepravda není to jediné, podle čeho se potenciální volič rozhoduje,“ dodal Klimeš.

I podle Anny Shavit je ověřování faktičnosti sice velmi důležité, ale volby to nijak zásadně neovlivnilo. Zeman byl podle ní v debatách mnohdy nemilosrdný až krutý, což se mohlo v některých aspektech obrátit proti němu – ale neobrátilo.

Je dlouholetá politická dráha výhodou?

Podle Klimeše bylo zásadním problémem v těchto volbách to, že oba dva kandidáti nechtěli oslovovat stejný rank středových voličů, ale dosti rozdílné skupiny, a proto každý vystupoval jinak – už jen z toho důvodu, že Zeman je politikem s dlouholetou a působivou politickou kariérou, zatímco Drahoš je akademikem, který tak musel vysvětlovat, proč by byl dobrým prezidentem bez ohledu na to, že nemá prakticky žádnou politickou zkušenost.

Krátce po zveřejnění výsledků voleb nicméně Drahoš prohlásil, že chce ve veřejně politickém životě zůstat i nadále a zvažuje další angažmá v politice.

Foto kredit: Martin Divíšek (European Pressphoto Agency); Marek Cieslar (IKSŽ FSV UK)