Moc médií ovlivňovat postoje společnosti v určitých situacích je pozoruhodná. Dynamika mediální komunikace a politického vývoje hrála důležitou roli během předvolebního dění v Alžírsku zkraje tohoto roku. Mezinárodní média významně ovlivnila, jak lidé globálně vnímali problémy politické reprezentace a stavu demokracie v zemi. Přesto novináři selhali při snaze důvěryhodně zachytit trajektorii, kterou se Alžírsko v posledních letech ubírá: na cestě se právoplatně zařadit mezi další mocnosti na africkém kontinentu.

Podle všeho zažívá Alžírsko svoji chvíli, kdy mohou Alžířané dosáhnout radikální politické změny. K tomu, aby se země ukázala jako jeden z vůdčích států Afriky, bude muset alžírský lid projevit a použít svoje politické vědomí – a již se to ukazuje na protestech, které zabránily páté kandidatuře prezidenta Abdelazize Boutefliky a posunuly volby z 18. dubna na 4. červenec.

Mediální pokrytí ovšem dění před volbami rámovalo otázkami o dospělosti alžírských politických elit nebo obavami, jestli je země a většina afrických států vůbec schopná transformace politického vedení. Novináři tak činili perspektivou západní demokracie, kterou dávali do kontrastu se svobodou Afričanů vládnout si sami. Největší problém přišel, když se novináři snažili analyzovat, pochopit a předpovědět politický kurz Alžírska, ale činili tak především po svém. Západní novináři vidí v událostech další Arabské jaro a tím trochu nafukují mnohem skromnější demonstrace alžírských mileniálů.

Protesty v Alžírsku. Zdroj: Wiki Commons

Je to utlačovatelský a neschopný režim?

Reportéři CNN Elias Filali a Tamara Qiblawi popsali ve svém zpravodajském článku současného prezidenta jako politika neschopného vládnout a připomněli, že Bouteflika se kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu neukázal na veřejnosti už několik let. CNN vkládá velkou naději do vítězství alžírského boje protistávajícímu politickému vedení a civilním elitám.

Televize CNBC naopak Alžír vyobrazila jako zemi s nezdravou politickou ekonomií a problém znovu připisovala prezidentovi, který nechtěl přijít o moc. Novinářka Natasha Turak analyzovala hospodářskou stagnaci a nezaměstnanost postihující 70 % nejmladší generace pod 30 let: budoucnost mladých lidí je temná, lemovaná nejistotami a hrozbou života pod vládou utlačovatelského režimu po dalších pět let.

Poněkud překvapivě média spojovala situaci v Alžíru s Arabským jarem na začátku desetiletí a naznačovala, že občanská neposlušnost by mohla odstřihnout od moci „diktátory“ v  arabském světě– v ideálním případě pomocí vojenského převratu. Takový byl také dominantní narativ během Arabském jara, když zahraniční média reportovala o možném svržení lídrů v severní Africe, včetně Egyptu.

Vous voyez la foule là devant la Grande Poste à Alger? Je vous fais un petit thread historique sur comment le Forum c’est bien pour les foules #الجزائز #algerie #histoire #twitterstorians 1/9 pic.twitter.com/wNTur08Jsx

— الصراف (@ArthurAsseraf) 15. března 2019

Redaktoři britského deníku the Guardian – Jason Burke a Ruth Michaelson – v březnu 2019 nepřímo volali po takovém způsobu revoluce ve svém článku, když vyzdvihovali klíčové slogany z alžírských demonstrací. Podtrhli tak rostoucí odpor Alžířanů proti korupci a neschopnosti strany Front de Liberation Nationale (FLN), která je spojená s prezidentem. Jenže násilné demonstrace nebo vojenský převrat nejsou jediným způsobem, jak svrhnout režim.

Mají mezinárodní média spolehlivé informace?

Mezinárodní média jenom ukázala, jak málo ví o vývoji dynamiky politiky a společenského života v Alžírsku v uplynulých dvou dekádách. Alžírsko z hlediska politické historie 20. století v jejich očích je stále zemí, která bere násilí jako každodenní součást života.

Novináři naprosto přehlíží možnost, že právě nepřetržité násilnosti mohly v obyvatelích vzbudit nedůvěru a přesvědčení, že tudy cesta nevede. Pokud člověk vyrůstá v prostředí, kde neustále vídá nebo slýchá o nepokojích a agresi, tak stejně jako velká část alžírské mládeže vskutku v taoistickém duchu zvolí mírovou cestu. Mladí Alžířané jsou velkými fotbalovými fanoušky, kteří mají silné politické cítění a požadují změny skrze nenásilnou cestu. Fotbal sjednotil alžírskou mládež všech národností a jde o fenomén, jenž by měla mezinárodní média také zohlednit, stejně jako rádio Hlas svobodného Alžírska v minulém století.

Zahraniční novináři nemají dostatečné informace o politizaci mladých, ani o významu fotbalových subkultur. Mediální pokrytí naprosto vynechalo širší kontext Afriky, různé postoje a ideologie obyvatel ostatních států a africké národy byly postaru vykreslené jako „necivilizované“ společnosti. Afričané se ale i na jiných místech kontinentu postavili proti autokracii a beztrestnosti vládnoucích elit – což je nejdemokratičtější gesto vůbec. Stačí se podívat na video, kde súdánští obyvatelé protestují na podporu protirežimních demonstrací v Alžíru. Žádné stopy po anarchii nebo násilí tady ale nenajdete.

Pro demonstrující se sociální sítě staly kanály pro svobodné vyjádření a šířily se díky nim politicky citlivé informace, které spustily protesty. Alžířané využili sociální sítě a o dění v zemi i svých názorech na nich dávali vědět, ale jenom někteří zahraniční novináři používali videa z demonstrací jako svoje zdroje. Nejčastěji byla demonstrace vnímaná jako spravedlivá emancipace a boj proti diktátorskému režimu.

Na pokraji změny?

Burke a Michaelsonová ve svém článku vzpomínají na volby v 90. letech, které – jak se zdálo – vyhráli islamisté, ale výsledek nebyl uznaný. Spustilo to občanskou válku, jež si vyžádala nejméně smrt 150 tisíc lidí, když extrémisté a bezpečnostní složky chtěli převzít kontrolu nad zemí.

Většina Alžířanů ale už od počátku demonstrací není ochotná riskovat takové oběti, které by si mohl scénář střihu Arabského jara vyžádat. K protestům se přidávalo více a více lidí, odvahu jim dodávala mezinárodní podpora protežovaná v médiích a bolestivé vzpomínky na nepokoje nebo občanskou válku vedly k tomu, o čem CNBC reportovala jako o „neobyčejně mírumilovných protestech“.

Nacionalistická strana The National Liberation Front svého vůdce – Abdelazize Boutefliku – svrhla a vyjádřila své znepokojení nad tím, kam prezident zemi vedl. Média reportovala o tom, že Alžírsko nemá v současnosti žádnou jasnou alternativu a díky dynamice alžírského politického systému je tohle dobrá šance na sociopolitickou změnu v totalitární společnosti. Bude zajímavé sledovat, jak se tahle vskutku tekutá situace vyvine.