Minimalizovat škody. Jde o princip, kterým se média řídí během boje s nákazou. Nejúčinnějšími zbraněmi jsou: poskytování informací dostupných jak laické, tak odborné veřejnosti, zprostředkování kontaktu mezi rozhodujícími autoritami a občany a monitorování reakcí institucí v krátkodobé i dlouhodobé perspektivě. Tyto postuláty formulovala v roce 2005 výzkumnice na poli mediální etiky Lee Wilkins ve speciálním vydání Asian Journal of Communication týkajícím se role médií během epidemie nemoci SARS.

Vzhledem k těmto třem funkcím jsou média dnes – během celosvětové pandemie nemoci covid-19 způsobované novým druhem koronaviru – v paradoxní situaci. Onen trojí princip není ale nutně sebezáchovný a neznamená pro média strategii přežití. Na jednu stranu lidé začali více navštěvovat zpravodajské weby a více konzumovat zpravodajské i publicistické obsahy, což jenom dokládá šéfredaktor webu A2larm Jan Bělíček s rekordními čísly za březen: „Speciálně nám nahrává, že lidé mají čas přečíst si i delší, náročnější články. Masivně se najednou čtou i takové texty, u kterých bych to normálně nečekal.“ Čte se a kliká rozhodně víc, ale ekonomické výhledy nejsou tak optimistické.

Zavedením speciálních opatření proti šíření viru a tedy i dočasným přesunem od tržní k hibernující ekonomice také prakticky ihned klesl objem inzerce, na nichž je většina médií v soukromých rukách závislá. „Stojíme na prahu ekonomické recese, jejíž rozměry pravděpodobně přesáhnou krizi z roku 2008. Ta tehdy způsobila výrazný propad výdajů za reklamu, a tudíž i příjmů mediálních domů, což mimo jiné odstartovalo proces odchodu zahraničních vlastníků z našeho regionu,“ předvídá sociolog médií Václav Štětka působící na britské Loughborough University.

Prohlubující se kráter

„Dnes je většina médií, zejména těch tištěných, ve slabší pozici než před rokem 2008, takže se lze obávat, že ty dopady budou ještě dramatičtější než před dvanácti lety. V mnoha zemích včetně USA, Kanady či Velké Británie už teď vydavatelé hlásí pokles prodeje, zadavatelé reklamy omezují výdaje, dochází k propouštění novinářů, zejména v lokálních médiích,“ konstatuje dál Štětka s tím, že podobné trendy můžeme očekávat i na zdejší mediální mapě. Mohlo by to znamenat zavírání menších redakcí a pokud by recese trvala delší dobu, tak i přeskupování sil na trhu. Jeho slova potvrzují dotázaní novináři z tuzemských médií.

Za veřejnoprávní média podobný vývoj předvídá Radek Kedroň, šéfredaktor webu iRozhlas.cz. „Můj odhad je, že několik titulů kvůli poklesu inzerce či odlivu předplatitelů skončí. Nicméně nelze spoléhat na to, že Český rozhlas zůstane nedotknutelnou věží ze slonoviny. Ekonomické tlaky dolehnou i na Český rozhlas.“

V příštích letech, kdy budou čtenáři šetřit a klesnou počty předplatného, může v tuzemské mediální krajině nastat stav takzvaného Matoušova efektu, jak předvídá šéfredaktor Respektu Erik Tabery. Myslí tímakumulované výhody, kdy se bohatí stanou bohatšími a chudí naopak nuznějšími. „Klesají příjmy z prodejů, některým ubývají předplatitelé, inzerce skoro zmizela. Už tak křehký svět médií tohle může poničit. Silní z toho vyjdou silnější. Televize či Seznam posílí. Seznam je podle mě kolos, který postupně zničí řadu menších médií. Není to, myslím, jeho cílem, ale je tak velký, že každý jeho krok udělá kráter,“říkánovinář. Minimálně v horizontu měsíce se Taberyho slova potvrzují – průměrná denní sledovanost televize byla podle dat společnosti Nielsen-Atmospherev březnu nejvyšší za posledních sedmnáct let.

Evropská observatoř žurnalistiky oslovila i Lidové noviny jako dalšího zástupce tištěných médií, nicméně jejich šéfredaktor Ištván Léko se nevyjádřil. Po dotazu ohledně sponzorství EJO jen odpověděl, že „tušil, že jde o další progresivní projekt.“ Širší průřez názory vedoucích pracovníků českých médií na jejich budoucnost v české mediální krajině nabídl zmiňovaný web iRozhlas, ale zástupci titulů vydavatelství Mafra se nevyjádřili ani pro něj.

V mnoha zemích včetně USA, Kanady či Velké Británie už teď vydavatelé hlásí pokles prodeje, zadavatelé reklamy omezují výdaje, dochází k propouštění novinářů. Foto: Pexels.com

Změny v rutinách

Nouzový stav změnil i redakční rutiny, kdy se většina dosud běžných činností přesunula do on-line prostoru. Novináři se náhle nemohli setkávat v rámci redakčních porad, ani se svými zdroji. V tomto iRozhlas.cz uplatnil jistou výhodu, kdy trénoval porady pouze v on-line prostředí ještě před zavedením karantény. „Do nouzového režimu jsme naskočili velmi záhy. Už 13. března celá redakce fungovala z home office. Vyzkoušeli jsme si to v pátek o týden dřív, kdy jsme si otestovali různé komunikační platformy a taky dostupnost veškerých redakčních systémů,“ uvedl Radek Kedroň z iRozhlasu. Díky tomu si mohl lépe představit, kde jsou slabá místa v elektronické komunikaci. I přes jistou připravenost jeho redakce však Kedroň přiznává, že je na redakci od poloviny února velký tlak kvůli neustávajícímu„pandemickému“ on-line přenosu.

Obezřetná byla i redakce Respektu. Ještě před povinnou karanténou musel každý člen redakce, byť i kvůli lehké nemoci, zůstat doma, což znamenalo pro ostatní větší zátěž. Když bylo omezeno shromažďování osob, Respekt okamžitě přeskočil do režimu vzdálené práce na časopisu. Pozastavení vydávání, jak to učinil například časopis Týden (z něhož se nakonec stane měsíčník), ani vzhledem k větší organizační náročnosti podle šéfredaktora Erika Taberyho nepřicházelo v úvahu. „To by byl konec. Čtenáři nás potřebují, informace jsou teď důležitější než kdykoli jindy. Myslím, že by z toho měla redakce zástavu srdce, podmínky jsou horší, ale všichni pracují v neskutečném tempu. Vnímají to jako službu. Takže přestat vydávat časopis by pro ně nebylo přijatelné.“ Respekt na omezenou dobu také změnil podobu časopisu – přestaly na omezenou dobu například vycházet knižní recenze.

Změny se neodehrály jen v layoutech tištěných médií. Z redakčních rutin vytrhává české novináře i přesun v prostoru, kde svou práci vykonávají. „Řada redaktorů, včetně mě, má malé děti a home office se v podstatě stává minovým polem, v němž musí člověk sladit pracovní a rodinný život,“ říká Jan Bělíček z A2larmu. Na druhou stranu přiznává, že většina novinářů je v době karantény lépe k zastižení, což usnadňuje koordinaci práce. „Horší je ovšem to, jak nouzový stav ovlivňuje naše dlouhodobější projekty, na něž jsme získali externí zdroje a které není možné realizovat. A to především kvůli tomu, že práce v terénu je teď velmi omezená,“ doplňuje Bělíček. Jeden z podpořených projektů obsahoval i výjezdy novinářů do zahraničí, což představuje v situaci uzavřených státních hranic další komplikaci.Redakční rutiny se mohou změnit v některých českých redakcích vlivem pandemie i dlouhodobě. Právě A2larm chce využít karanténu k vyzkoušení nových technologií a jejich případnému zavedení do redakční praxe.

Věk hledání a nejistoty

Kromě výše zmíněných následků minulé ekonomické krize by se dala vnímat současná pandemie i jako určitý mezník ve vývoji vztahu tradičních nosičů s digitálním prostorem. Krize jen urychlila přesun médií do digitálního světa a hledání vhodného obchodního modelu. „V každém případě platí, že budoucnost žurnalistiky je v digitálních médiích, a pandemie může probíhající digitální transformaci jenom urychlit,“ komentuje Václav Štětka a dodává, že „zájem spojený o rychlé zpracování a interpretaci velkého množství informací pro potřeby běžného občana navíc demonstruje potenciál datové žurnalistiky, která díky tomu zažívá boom.“

Většina českých médií ve zpoplatňování svých digitálních obsahů dosud spíše váhala, nicméně i tento proces může nemoc covid-19 urychlit. Demonstrovat to lze březnovým příspěvkem vlastníka Seznamu Iva Lukačovičena jeho Twitteru. Vyzíval v něm v atmosféře potřeby informací česká digitální média k razantnímu kroku – zpoplatnění veškerého obsahu. Tweet později smazal.

V posledních pár letech si přitom začala některá západní média osvojovat nové modely fungování mimo tradiční paywally. Většinou to umožňuje přímá podpora. „Teď ti, kteří se obávají o široce dostupnou kvalitní žurnalistiku, mohou jen doufat, že oblast digitálních médií si nějak najde cestu. Ekonomické kataklysma způsobené pandemií koronaviru to ještě ztíží,“ píše v obsáhlém textu editor webu časopisu New Yorker Michael Luo. Luo uvádí, že jen relativně krátce poté, co se například webům HuffPost, BuzzFeed nebo Politico podařilo ustanovit udržitelné modely ekonomického fungování, mohou některé zdroje příjmů kvůli současné situaci vyschnout. Podle novináře nemoc odhalí slabiny různých společenských systémů včetně toho mediálního. „Otázka v tuto chvíli stojí tak, kolik z něj může přežít a jak by mohl být přestavěn,“ uzavírá článek Michael Luo.

Určitou výhodu mohou mít v blížící se ekonomické krizi a období nejistoty média, jejichž chod umožňují především čtenáři a ne inzerce. „Příspěvky od čtenářů nám v tomto ohledu přinášejí jistotu v těžkých časech, ale i ta se může postupem času rozplynout. Záleží na tom, jak moc na českou společnost dopadne ekonomická krize, která nás brzy zcela jistě čeká,“ říká Jan Bělíček z A2larmu jako představitel primárně neziskové žurnalistiky. „Skutečně samostatným médiím současná situace rozhodně nenahrává a je potřeba co nejrychleji vymyslet, jak by mohla v těchto nových podmínkách prosperovat, nebo minimálně přežívat.“

Odpověď začala hledat i organizace World Editors Forum. Navrhuje některá opatření, která mohou pomoci upravit a snad i vylepšit mediální krajinu i v době post-pandemické. Zmiňuje důležité body, jako je donucení technologických platforem střihu Googlu a Facebooku, aby se více podílely na financování žurnalistických organizací (což před rokem schválila Francie). Kromě toho ale organizace uvádí i problematická opatření jako třeba navýšit inzerci jednotlivých vlád v médiích, aby alespoň částečně nahradily ztracené příjmy ze reklamy.

Budoucnost žurnalistiky je v digitálních médiích a pandemie může probíhající digitální transformaci jenom urychlit. Foto: Pexels.com

Úspěchy a selhání

Zpravodajská média se dnes oproti době před patnácti lety, kdy se svět obával epidemie SARS, musejí potýkat také s novou konkurencí. V rámci určitého zjednodušení můžeme pozorovat rozdělení distribuce informací v dichotomii takzvaných tradičních médií (a jejich digitálních verzích) proti sociálním sítím. Světová zdravotnická organizace (WHO) už na začátku února varovala před takzvanou infodemií, tedy přívalem informací různé kvality o nemoci covid-19. To lidem komplikuje přístup k důvěryhodným zdrojům, kde se dá najít spolehlivý návod, co dělat v případě potřeby – svět v krizi je stále světem informační obezity. Toto přejedení se jen nyní více projevuje místo politické a společenské oblasti ve sféře zdravotnické. Pomocí reklam na Facebooku, které si osvojili kromě jednotlivců i organizace zvyšující povědomí o bezpečnosti v době pandemie, využívají síť i jiné subjekty, které využívají situaci k vytváření vlastního narativu zdravotnické krize.

Studie amerických facebookových reklam autorek Yeleny Mejové a Kyriaki Kalimeriové z organizace ISI ukázala například na využívání situace v rámci zápasu politických stran. V jejich datasetu se zároveň objevilo 5 procent obsahu s vyloženě chybnými informacemi. „Naneštěstí díky spolupráci Facebooku se zástupem fact-checkingových institucí je možné, že malé (dezinformační reklamy – pozn. aut.) nejsou populární natolik, aby stály za prozkoumání,“ píší autorky ve studii, která byla zveřejněná ještě dřív, než stihla projít recenzním řízením v akademickém žurnálu. Mejová a Kalimeriová uvádějí, že přístup „ifitbleeds, itleads“ („krvácení táhne“, tedy jistý důraz na šokující obsah – pozn. red.) svádí média k zaměření se na vágní a nejisté informace související s pandemií.

Tato praxe se podle analýzy Jana Motala z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity vypracované pro Nadační fond nezávislé žurnalistiky nevyhnula ani tuzemským zpravodajským domům. Motal uvádí, že na chování některých médií lze ukázat některé dlouhodobější problémy českých médií. „(Č)eská mainstreamová média jsou, zdá se, velmi náchylná k tomu být v nepřehledných krizových chvílích spíše v pasivní roli a nechat se událostmi vláčet než se jich aktivně zmocňovat a spoluutvářet je (ve smyslu zařazování do kontextu, analýzy, hlubší interpretace, zastupování lidu).“ Sám Motal však v textu zmiňuje, že v budoucnu bude třeba podrobit roli médií v koronavirové krizi hlubšímu zkoumání. Zpráva organizace Reuters Institut v datech ze šesti zemí ukázala, že pro většinu respondentů zůstávají zpravodajské organizace stále důvěryhodnějšími zdroji důležitých informací o koronavirové krizi než sociální sítě.

Společenská odpovědnost

Právě potřeba spolehlivých informací vrací zájem veřejnosti k veřejnoprávním médiím. Například hlavní zpravodajská relace Události České televize po vyhlášení nouzového stavu a karantény překonala i tradičně nejsledovanější Televizní noviny komerční stanice TV Nova. K veřejnoprávním médiím si našli cestu i lidé, kteří je normálně nesledují, možná k nim mají i chladný postoj. „Z minulosti i ze zahraničí víme, že v době mimořádných událostí se lidé obracejí k etablovaným mediálním značkám, od kterých mohou očekávat kvalitní, profesionální zpravodajství. V Česku si veřejnoprávní média udržují relativně vysokou míru důvěryhodnosti dlouhodobě, takže nárůst diváků během pandemie koronaviru není překvapivý,“ říká Václav Štětka.

Potvrzuje to i šéfredaktor iRozhlasu Radek Kedroň: „Pevně věřím tomu, že epidemie covid-19 může posílit důvěru veřejnosti k veřejnoprávním médiím. Ostatně březnová čísla tomu napovídají. Přicházeli k nám čtenáři z vyhledávače Googlu, které zjevně zaujala značka iRozhlas.cz a dali jí přednost před ostatními. A jak už nyní vidíme, část z nich se k nám vrací. Zjevně je naše zpravodajství zaujalo.“

Globální pandemie jako kdyby upozornila na stále potřebnou roli zpravodajství a publicistiky v době, kdy podle už otřepaného klišé může být každý (s přístupem k internetu) novinářem. Pocity nejistoty přesto panují ve většině redakcí, změny jsou totiž – zdá se – nevyhnutelné. Šéfredaktor Respektu Erik Tabery pro časopis plánuje stále stejnou strategii, která fungovala před i během pandemie a bude užitečná také po ní: „Věřím, že když médium kombinuje zajímavé informace, kvalitní zpracování se společenskou odpovědností, tak může fungovat. Ale zcela upřímně, také se může stát, že se mě za rok budete ptát, proč Respekt nepřežil. Věřím, že se to nestane, ale jsme v momentě, kdy neplatí nic.“