Jaká je česká mediální scéna ze zahraniční perspektivy? Jaké výzvy, hrozby a příležitosti českou žurnalistiku v roce 2017 čekají? Nejen o tom se diskutovalo v rámci lednových Rozprav o českých médiích na půdě Institutu komunikačních studií a žurnalistiky. Řeč byla také o obecnějších tématech žurnalistiky, jakými jsou svoboda slova, důvěryhodnost či nezávislost novinářů.

Pozvání přijali Mogens Blicher Bjerregård, prezident Evropské federace novinářů (European Federation of Journalists), Jan Lopatka, hlavní korespondent pro Českou republiku a Slovensko zpravodajské agentury Thomson Reuters, a Erik Best, šéfredaktor a nakladatel bulletinů Fleet Sheet a Final Word. Moderování se tradičně ujala ředitelka IKSŽ Alice Němcová Tejkalová.

Jsou čeští novináři nezávislí a svobodní?

Hlavní a palčivou otázkou, která se prolínala napříč celými Rozpravami, bylo, jsou-li česká média svobodná. Hned v úvodu označil Mogens Blicher Bjerregård nezávislost novinářů zejména na politických strukturách za stěžejní. „Politici se musí držet dál od redakcí,“ sdělil důrazně, „ani vlastníci nemají do mediálních výstupů zasahovat. Autor má mít podle něj  možnost zajišťovat důvěryhodnost toho, co tvoří, a svoboda slova a vyjadřování je proto společně s pluralitou médií nezbytnou podmínkou. Jedině tak může být žurnalistika spravedlivá a spolehlivá.

„Média jsou pilířem demokracie, proto je třeba neustále připomínat, že musí být nezávislá,“ zdůraznil. Připomněl, že existují mezinárodní úmluvy a deklarace, které svobodu slova, volného šíření informací, vyjadřování, ale i shromažďování zajišťují. „Média jsou v krizi a dohody jsou pro nás důležité, protože žurnalistika je znásilňována,“ varoval.

Mogens Blicher Bjerregård, prezident Evropské federace novinářů, lednové Rozprav o českých médiích:

Erik Best má nicméně za to, že „každý říká, že chce nezávislou žurnalistiku, ale ve skutečnosti ji vlastně nikdo nechce“. Podle něj po ní rozhodně neprahnou politici; ti chtějí mediální výstupy kontrolovat a skrze ně prosazovat své postoje a zájmy. Ani podnikatelům se idea nezávislé novinařiny příliš nezamlouvá; chtějí, aby byla spíš takovým PR strojem.

„A čtenáři? Kdo z nich ví, kdo média vlastní? Věnují pozornost zájmům, které jsou v pozadí mediálního vlastnictví? Kdo je financuje, čeho se snaží dosáhnout?“ tázal se Best, čímž narazil na další důležitou otázku, která při reflexi české žurnalistiky nutně vyvstává, a sice koncentrace mediálního vlastnictví.

Babišovská koncentrace

„Ve výsledku ani novináři pořádně nechtějí nezávislost; ta s sebou totiž logicky přináší nižší příjem,“ míní Best. „Nelze tedy hovořit o žurnalistice, aniž bychom zmínili vydavatele – spíš bychom měli mluvit o důvěře ve vydavatelství.“ To, že jsou média v područí oligarchů, podle něj lidé často ani nerozpoznají a když už, tak je to nezajímá.

Jméno, které zaznívalo v souvislosti s koncentrací vlastnictví nejčastěji, bylo Andrej Babiš. V současnosti vlastní mediální dům MAFRA, je ministrem financí a rovněž vlivným podnikatelem. Velmi úspěšně se ovšem prosazuje také na sociálních sítích. „Jeden člověk kontroluje velký segment médií,“ podotknul Jan Lopatka. Podle něj vždy hledáme nějaká srovnání a italský magnát Silvio Berlusconi a byznysmen Donald Trump jsou ukázkovými příklady střetu zájmů. V případě Babiše je to však ještě daleko horší. „Abychom ilustrovali, jaký vliv má Babiš na českou společnost, musíme zkombinovat obě tyto osobnosti a násobit deseti,“ řekl Lopatka.

Jan Lopatka, hlavní korespondent pro Českou republiku a Slovensko zpravodajské agentury Thomson Reuters

Erik Best k tomu dodal, že je zvláštní, že se o Babišově střetu zájmů v českých médiích příliš nemluví, v Americe by to prý bylo skandální. Problémem však podle něj je, že se Babiše v zásadě bojí novináři i politici, proto se do výraznějšího kritizování nikomu moc nechce.

Bjerregård v této souvislosti uvedl, že Evropská federace novinářů v době, kdy se křížily zájmy Silvia Berlusconiho, Evropské komisi zaslala zprávu, v níž před jeho vlivem důrazně varovala. „Chápu, že je těžké nezávislou žurnalistiku vůbec najít, ale to neznamená, že bychom za ni neměli bojovat, protože to je klíčové a zásadní,“ prohlásil. Rada Evropy se podle něj podobnými záležitostmi také zabývá a dokonce rozjela platformu, kde se prohřešky vůči novinařině a novinářům řeší. Čechy pak přímo vyzval, aby se tam se stížností na Babiše obrátili.

Novinářské sítě

Podle Bjerregårda česká žurnalistika potřebuje propracovanou infrastrukturu dalšího rozvoje a také strategii, jak by se měla média vyvíjet. Jedním z hlavních bodů takové strategie je přitom spolupráce se zahraničím, protože investigativní žurnalistika dnes probíhá na mezinárodní úrovni. „Musíme spolupracovat, protože jedině díky spolupráci můžeme dosáhnout nejlepších výsledků,“ míní Bjerregård.

Novináři proto podle něj mají být členy nějaké organizace a sami mají mít schopnost se organizovat. Být členem nějaké unie, asociace či žurnalistické společnosti totiž může zajistit potřebný vliv a potenciál, jak něčeho dosáhnout. A to nejenom lokálně, ale i globálně – máme se snažit navazovat partnerství, která překračují hranice naší země, protože žijeme v globalizovaném informačním prostředí.

Erik Best, šéfredaktor a nakladatel bulletinů Fleet Sheet a Final Word

Ze studie Worlds of Journalism Study, kterou na Rozpravách prezentovala Alice Němcová Tejkalová, jež se na ní společně s Filipem Lábem z IKSŽ podílela, nicméně vyplývá, že v kontextu české novinařiny není zrovna v kurzu zapojovat se do různých mediálních organizací, jakou je například Syndikát novinářů ČR. V ČR se mezi lety 2012 a 2014 o nějaké novinářské organizace zapojilo pouze 7,3 procent respondentů. „Tradice sdružovat se v nějakých organizacích je v demokratickém režimu poměrně nízká,“ doplnila Němcová Tejkalová.

Budoucnost tvoří generace studentů

Jak tedy zvýšit povědomí o střetu zájmů a dalších problémech, kterým (nejen) česká žurnalistika čelí? Naprostou nutností je podle všech diskutujících věnovat pozornost vzdělání budoucích novinářů, protože to jsou právě oni, kdo bude formovat budoucnost.

„Potřebujeme vzdělané a inovativní novináře více než kdy dříve, aby zůstala naděje na dobrou budoucnost,“ řekl Bjerregård. Vzdělání je ovšem základem pro všechny, a to nejenom v rámci formálního vzdělávání na školách, ale také jako celoživotní úkol.

Rozpravy již tradičně moderovala Alice Němcová Tejkalová, ředitelka IKSŽ

„Nyní existuje spousta možností, jak zkoumat, vytvářet dobré příběhy. Překážkou je, že není čas a vhodné pracovní podmínky, ale jinak mají dnes lidé fantastické příležitosti a grafické i jiné nástroje, kterých by měli využít,“ dodal.

Tomu fandí i Lopatka: „Žurnalistika je zábavná, dává přístup k příběhům. Navíc se toho člověk díky tomu, že musí studovat a dělat rešerši pro různé příběhy, hodně naučí,“ řekl. Umem přitom je přetvořit myšlenky v příběhy a zároveň splnit hlavní předpoklad jakéhokoliv novinářského výstupu: zajímavost a neotřelost.

Koho to zajímá?

Zvýšení mediální gramotnosti však není tím jediným, čemu je potřeba věnovat pozornost. Podle Bjerregårda je nutné se více přiblížit příjemcům médií jako takovým. Jenže i to je problematické – podle Besta totiž problém netkví pouze v množství informací, ale také v tom, komu jsou určeny: masám. „Masy jsou tím nejhorším možným zákazníkem. Vůbec nejsou loajální a nejsou ani ochotné platit,“ řekl.

Řešením by podle Besta bylo najít někoho, kdo je ochotný za kvalitní obsah platit, ale to je extrémně těžké a dokonce čím dál těžší, a to zejména z důvodu velké soutěživosti. To potvrzuje i Lopatka: „Většina obsahu, který zde produkujeme, je určena pro finanční komunitu, která pracuje v bankách či na manažerských postech. To jsou lidé, kteří jsou ochotni zaplatit velký obnos peněz, aby informace dostali rychle.“

Na lednových Rozpravách se řešily také všeobecné novinářské standardy.

A právě v tom je zřejmě zakopaný pes – informace jsou komoditou, za kterou jsou ochotni platit jen ti bohatí. Ve výsledku tak o tom, čemu v médiích bude, či nebude věnován prostor, rozhoduje jen malá skupina lidí.

Rychlý koloběh informací v globalizovaném světě pak jenom umocňuje překotný technologický rozvoj. „Člověk, kterému jsou tři roky, dostává do rukou tablet a už nemusí myslet ani číst, protože ten tablet mu to všechno řekne. Pro mě jako pro rodiče je to naprosto absurdní a mou největší potíží je, jak děti držet dál od počítačů a ne jak jim je dostat do rukou,“ posteskl si Best. „Ale je to současný trend, takže je pro nás naprosto nemyslitelné jakkoliv pozitivně působit na to, jak lidé v tomto směru přemýšlí, když je tento trend tak silný,“ dodal.

Největší výzvou je podle něj zachovat snahu o objektivitu v době, kdy je na novináře ze všech stran vyvíjen tlak, aby objektivní nebyli.

Foto kredit: Ondřej Trhoň